A.cz: Se Slovanem se již delší dobu táhnou finanční potíže. Jak to vnímáte?
Nechci lhát, že nevnímám. Je to jako v každé jiné práci. Když člověk nedostane více než dva měsíce zaplaceno, tak se ty myšlenky odebírají od hokeje na jinou stranu. Je jedno, jestli má člověk naspořeno pět milionů, nebo sto tisíc. Jde tu o princip. Jste na stadionu každý den a odvádíte tu práci jako každý jiný.
Samozřejmě je to jednodušší práce než sedět dvanáct hodin někde v kanceláři. My jsme tu sice jen tři hodiny, ale pořád je to práce. Nejsem nějaký finanční trablíř, že bych neměl co do pusy nebo že bych nezaplatil účty, ale v té hlavě to mám. Je podepsaný nějaký kontrakt a chtěl bych, aby se plnil tak, jak má.
Majitel měl do Vánoc všechny závazky vůči hráčům splatit. Dodržel svá slova?
Ano, už je to minulost.
Slovanu se letos nedaří ani herně…
Není to ono. Do play-off máme daleko. Měli jsme letos ale poměrně těžký los. Hned na úvod soutěže jsme narazili na všechny ty silné soupeře. Navíc jsme hráli převážně venku. Teď hrajeme zase sérii deseti domácích zápasů, což taky není tak jednoduché, jak se zdá. Nemůžeme se na to ale vymlouvat. Prohráli jsme několik zápasů, které jsme měli vyhrát. Je to určitě horší než loni.
Vy jste v KHL už sedmou sezonu. Ta soutěž vám tedy vyhovuje?
Těžko říct. Měl jsem tu pár slušných sezon, třeba v Popradu nebo v Doněcku. Myslím, že ani v tom Slovanu to nebylo špatné. Zatím se vždycky v KHL našel nějaký klub, který o mě stál. Snažím se hrát, co to jde. Letos je to ale bohužel zatím nejhorší. Uvidím, co bude dál.
Kdybyste měl porovnat ta angažmá v Rusku, kde se vám líbilo nejvíc?
Asi v Doněcku. Ale i v té Bratislavě to je super, protože to mám blízko domů. Mám už dvě děti, tak alespoň můžu trávit čas s nimi. Slovan má navíc výborné fanoušky, parta v kabině je také na špičkové úrovni. Hokejově mi to ale sedělo nejvíc v Doněcku.
Právě v Doněcku začaly s vaším odchodem válečné nepokoje. Dotklo se vás to nějak?
Když to v Doněcku začalo, tak jsme byli už měsíc pryč. Naštěstí! Sledoval jsem to ale přes internet. Mrzelo mě to, ale více jsem to neřešil.
Doněck následně musel v KHL skončit. Zániku po vašem odchodu neunikl ani slovenský Poprad…
Poprad nebyl klub. Hrál pouze jednu sezonu, jen se to zkoušelo. Neměl žádnou historii. De facto ani Doněck nebyl v KHL dlouho. Kdyby se ale na té Ukrajině nestalo to, co se stalo, tak by fungoval dodnes. Je to škoda. S tím Popradem to ale tak neberu.
Jak zvládáte časové posuny v KHL, kvůli kterým někdy hrajete i ráno středoevropského času?
Je to divné, ale člověk si zvykne na všechno. Spíše mi vadí to cestování, protože mám strach z létání. Sice ne nějaký panický, ale ten strach tam je. Čím stárnu, tím více se bojím. Navíc mám doma dvě děti. Časová pásma zvládám. Nemám problém usínat bez prášků, takže si lehnu a spím.
Někteří hráči jsou zaskočeni poměry v Rusku. Máte i vy nějakou negativní zkušenost?
Ani ne. Nejsem velký fanoušek Ruska. Lítám tam jen za prací, na žádné památky nechodím. Za těch osm let tedy žádné velké zážitky nemám.
Jste rodák z Českých Budějovic. Tým to má s ohledem na návrat do extraligy poměrně dobře rozehrané, že?
Přeji jim, aby to vyšlo. Jsem v kontaktu s kluky a občas se na ně jedu i podívat. Mají nějakou vizi, za kterou si ten klub jde. Dělají to tam výborně a fanoušci jsou na první ligu také neuvěřitelní. Klobouk dolů.
Kdybyste se měl někdy vrátit do Česka, bylo by to tedy do Budějovic?
Samozřejmě.
Bylo by vám jedno, jestli by hrály první ligu, nebo extraligu?
Těžko odpovídat. V tuto chvíli, kdybych měl někam odejít, tak půjdu určitě do Motoru. Jinak si ale myslím, že ta má výkonnost ještě nespadla na takovou úroveň, abych šel za každou cenu do první ligy od začátku sezony.
