Během léta jste avizoval, že končit nehodláte, ale angažmá zatím nemáte. Trénujete?
Teprve začínám. Kvůli tomu, že jsem byl - což není žádné tajemství - na třetí operaci ruky, potřeboval jsem čas na doléčení. Těch jizev je hodně. Navíc jde o pravou ruku a já držím hokejku napravo. I když jsem po druhé operaci hrál celou loňskou sezonu na Kladně, ruka neměla takovou sílu. Proto jsem teď absolvoval různá vyšetření a konzultace, aby mi ruka fungovala pro normální život. Druhá věc je, že chuť je velká, ale zdraví mám jen jedno. Proto jsem se rozhodl, že čas na doléčení dodržím a začnu se připravovat až začátkem října.
Kde a s kým tedy trénujete?
Teď budu trénovat na Kladně s mládeží, kde už od léta vypomáhám Honzovi Kréglovi s mladším dorostem, kde mám svého kluka. Jsem domluvený i se starším dorostem. Po měsíci zátěže se budu rozhodovat, co dál. Když budu zdravý, chtěl bych po Novém roce nastoupit. Nevím, jestli to bude na Kladně, nebo v zahraničí. Ale jak jsem říkal před chvilkou, zdraví mám jenom jedno. Člověk cvičí, běhá, jezdí na kole, ale každodenní zátěž na ledě je něco jiného. Uvidím, jestli to ruka zvládne.
Máte s Kladnem ústní dohodu, že za něj v průběhu ročníku nastoupíte?
V létě jsem komunikoval s Pavlem Paterou. Oznámil jsem mu, že nebudu dělat nějaké rozhodnutí, když nevím, co bude. Další věc je, že když o mě bude zájem, zapojím se do týmu, který bude mít za sebou více než půlku sezony. V létě to tedy nebylo na pořadu dne. Od té doby jsme spolu mluvili asi jen dvakrát a řešili jsme jiné věci. Nechávám to otevřené.
Rytíře mohl nedávno posílit jiný veterán - majitel klubu Jaromír Jágr. V jednu chvíli bylo jeho angažmá na spadnutí. Sledoval jste to?
Samozřejmě. Ale nevím, jestli to bylo na spadnutí. Pro novináře možná. I proto, že Jarda vyhlásil útok na olympiádu, nevěřím, že by hrál celou dobu v první lize. Možná by nastoupil k nějakému utkání, pro kluky a lidi by to byl super zážitek, ale teď už je to jedno. Odehraje další rok v NHL.
Potkávali jste se s Jágrem na Kladně? Vzhledem k tomu, že jste oba hrající veteráni, nevyměňovali jste si různé tipy?
Míjeli jsme se. Hráli jsme spolu, jen když byla stávka, a něco jsme řešili během loňska, než odjel na Floridu. Druhá věc je, že se známe, ale nikdy jsme nebyli blízcí kamarádi, protože on hrál v NHL a já ve Finsku. Je obklopený jinými lidmi, i když je jen o necelé dva roky starší. Takže při nějakém setkání jsme se pozdravili, podali si ruku, ale že bychom probírali věci kolem hraní v našem věku, to ne.
Když jste si v minulém play-off první ligy zranil ruku, neříkal jste si, že tělo už toho má dost a je čas skončit?
Samozřejmě. Nebudu zastírat, že jsem to i obrečel. Byl jsem z toho hodně špatný už z toho důvodu, že jsem se vrátil na Kladno hlavně kvůli play-off a případné baráži. Když jsem se na začátku druhého zápasu semifinále zranil já i Petr Jánský, odešla dvě ofenzivní pravá křídla. Jsem přesvědčený o tom, že nás v tu chvíli neměl kdo nahradit. Tehdy jsem proto měl hlavně sportovní myšlenky, i když jsem si zároveň řekl, že končím. Po další operaci se ale ukázalo, že by to zase mohlo být dobré. Také vím, že moje kariéra byla dlouhá. Když to nepůjde, na rovinu říkám, že další operaci chtít nebudu.
Co vás motivuje k tomu, abyste pokračoval?
Nejvíc mě vždycky lákaly týmové úspěchy. V mládí to bylo víc individuální. Každý chtěl něco dokázat. Někdo měl sen o NHL, já jsem z generace, kde to o NHL tolik nebylo. Vždycky jsem myslel na nároďák, což mi nebylo dopřáno, a na zahraničí. Byl jsem rád, že jsem se dostal do Finska, které mi bylo bližší. Pak jsem hrál jedenáct let v jednom z našich nejlepších klubů. Protože jsem na Spartě působil skoro půlku kariéry, naučil jsem se hrát o ty nejvyšší příčky.
Do Kladna jsem šel, protože to chtělo postoupit a začínal jsem tam. Loni to dopadlo, jako to dopadlo (Rytíři prohráli semifinálovou sérii s Jihlavou 3:4 - pozn. red.). Člověk je z toho hodně špatný, ale je to jen sport. Nejde o život. Teď mě to do hry táhne zase. Myslím, že nebudu první ani poslední, který si cíle třeba nenaplní, ale jsem vnitřně rozhodnutý, že pro ně udělám maximum. Všechno. Až pak můžu říct, že už na to nemám výkonnost nebo zdraví.
Vaším cílem je tedy pomoct týmu k výraznému úspěchu, a ne hrát za každou cenu?
Nechci někde dohrávat kariéru, jen abych si něco dokázal. Pořád musím mladým klukům stačit a v nějakých věcech je překonat. Když vydrží ruka a zůstane chuť, pak se rozhodnu hrát. Pokud bych nemohl chodit do osobních soubojů a naplno střílet, nehrál bych ani druhou národní nebo krajský přebor. Nechci jen pobruslovat.
Nabídky na hokejovou práci mimo hraní jste přes léto neměl?
Nabídky jsou pořád, ale dokud oficiálně neukončím kariéru… Nebudu zastírat, že už se kolem toho motám. Oslovil mě Martin Ančička ze společnosti ISMA v Německu. Byl jsem jako agent na Memoriálu Ivana Hlinky v Břeclavi. Podepsali jsme nějaké mladé kluky. Další věc je, že jako hlavní trenér spolupracuji s Martinem Štrbou na hokejové škole. Pořádáme kempy, individuální tréninky. Teď na ledě trénuju s mladším dorostem Kladna, už se mi poštěstilo vést nějaké utkání. Mám druhou nejvyšší trenérskou licenci. Člověk u toho hokeje pořád je. Také mě zajímají finance, ale upřednostňuji hokej.
