Tampere (od našeho zpravodaje) - Češi při cestě za vytouženým cenným kovem mistrně využili situace a nabídnuté velké šance.
Na šampionátu ve Finsku chyběla kvůli válce na Ukrajině hokejová mocnost Rusko. I díky tomu národní tým v klíčovém čtvrtfinále narazil na schůdné Německo.
V konečném důsledku mu k medaili stačilo to, že z mužstev nejlepší světové šestky zdolal pouze USA - pravda, dvakrát. Jinak ovšem jasně nestačil na Švédy, Finy, Kanadu, dokonce poprvé v historii prohrál s Rakušany.
Češi využili jedinečné příležitosti mít ve výběru hvězdy typu Davida Pastrňáka s Davidem Krejčím. Nebo Tomáše Hertla s Jakubem Vránou, kteří se ale po většinu MS herně spíš trápili. Mnoho lepších hráčů v zámoří český hokej momentálně nemá.
Národnímu týmu pomohl i svěží severský vánek, který s sebou přinesl nový trenér Kari Jalonen. Jeho profesionalita, styl práce, důraz na to, aby v šatně držel stále pozitivní atmosféru.
Hráče navenek nekritizoval ani po zmiňovaném krachu s Rakouskem. Nepálil do éteru věty, které by zvonily v novinářských titulcích. Situaci řešil uvnitř mužstva, v klidu.
Přesto se zdálo, že ani Jalonen na konci turnaje nehne s mizérií, která Čechy v posledních letech trápí v utkáních o medaile. Když už projdou přes čtvrtfinále, ve zbývajících dvou zápasech bývají jaloví.
V Tampere to platilo při debaklu s Kanadou a půl utkání proti USA. Pak se ale reprezentace i díky zásahům Jalonena do sestavy vzepjala k málo vídanému obratu a vykutala bronz. Sehrála ve Finsku zvláštní turnaj s kolísavou výkonností, nicméně s příjemnou bronzovou tečkou.
Radost ze třetího místa byla obrovská. Na Češích bylo jasně vidět, jak moc jim o medaili šlo, jak silně chtěli čekání ukončit. Obvykle taková euforie po zápasech o bronz na ledě ani v útrobách stadionu netryská.
Pro český hokej jde o impulz, který nutně potřeboval. Sám Jalonen při rozhovoru po zápase zmiňoval, jak malí či dorůstající hokejisté v Česku znovu vidí, že to jde. Že medaile nemusí být jen něčím abstraktním, co je k vidění v archivních dokumentech v televizi.
Jenže tahouni Roman Červenka s Krejčím jsou šestatřicátníci. Český tým si se současnou generací ještě nějaký ten rok vystačí a o nejvyšší příčky může při příznivé konstelaci hrát dále. Nástupci ale chybějí, z letošního bronzového výběru k nim lze přiřadit alespoň Matěje Blümela, Davida Jiříčka či Lukáše Dostála.
Relevantním ukazatelem stavu českého hokeje zůstávají především výsledky mládežnických výběrů, počty hráčů draftovaných do NHL. Na jejich vylepšení musí zapracovat.
Medaile z mistrovství světa je pěkná. Navzdory dlouhému období neúspěchu jde v Česku o pořád mimořádně sledovaný turnaj. Měla by však posloužit jen jako povzbuzení do další práce. Ne jako argument k chlácholení, jak skvěle český hokej šlape.
