Jak jste spokojený s nástupem Slováků do domácího MS po třech těžkých zápasech na úvod turnaje?
Asi všichni jsou spokojení. Na hokej se dá dívat, kluci jsou draví, jsou na tom dobře technicky i bruslařsky. První zápas proti USA se podařil, škoda dobře rozehraného utkání s Finy, kde bylo zaváhání ze strany rozhodčích a neodpískaný faul před gólem Finů na 3:2. Obraz hry je však výborný a poslední zápas s Kanadou byl opravdu nadstandardní.
Navzdory porážce možná nejlepší za poslední roky, ne?
Ano, takhle dobře slovenská reprezentace dlouho nehrála. Mrzí mě ten výsledek, ale znovu si můžu dovolit říct, že to rozhodčí nezvládli. Na konci třetí třetiny nám vyloučili hráče za podrážení, beru. Ale potom Dávid Buc držel puk v kanadském pásmu, šetřil čas a jejich hráč ho krosčekuje. Měli to kompenzovat a mělo se dohrávat ve čtyřech. Měli bychom aspoň bod. Jsou to takové malé momenty, tři zápasy nás stály dost sil. Ty body můžou eventuálně chybět, ale doufám, že kluci proti Němcům zapomenou na peripetie, porazí je a půjde se dál. Nicméně bude to těžké.
Může smolná porážka 5:6 s Kanadou zanechat na týmu stopy, nebo hráče naopak vyburcuje k dalším skvělým výkonům?
Není to jednoduché. Byl jsem v Košicích na všechny tři zápasy a štvalo mě to jako fanouška. Za hráče a celé Slovensko mě to mrzelo. Do rána jsem nespal a přemýšlel jsem, že je to na jednom člověku, který udělá chybu a uškodí nám. V tom zápase byl ještě náš neuznaný gól na 5:4. Richard Pánik vrazil do gólmana, který byl ale tak 15 centimetrů před brankovištěm. Takové góly se uznávají. Hráči byli zklamaní, je to rána pro psychiku. Na něčem tvrdě pracujete a přijde tohle. Ale trenér Craig Ramsay hned po zápase něco říkal Tomáši Tatarovi, věřím, že celý tým naladil motivačními řečmi zpět na vlnu. Zápas s Německem může být rozhodující. Doufám, že Kanada na týmu nezanechá velkou odezvu.
Přesto se tři body z těžkých tří zápasů dají brát pozitivně, ne?
Určitě. Nemyslím, že všichni věřili, že v těch zápasech něco získáme. Já jsem doufal, že ukradneme třeba dva body po remízách. Ale opravdu mě štve, že jsme mohli být bodově ještě jinde. Hrajeme velmi dobře. Ten zápas s USA nebyl šťastně vyhraný, v dalších zápasech to kluci ukázali. Fungují jako kolektiv, teď budou hrát o čtvrtfinále. Body navíc by se hodily, ale už se nedá nic dělat.
V přípravě před MS se přitom Slovákům výsledkově příliš nedařilo. Je z toho pohledu překvapení, jaké výkony podávají na turnaji?
Přípravné zápasy jsou něco jiného. Tým se teprve doplňoval ze zámoří, Michal Krištof přišel později z Finska, Libor Hudáček z extraligy. Mužstvo nebylo pohromadě, možná někteří hráči hráli zápasy i s vědomím, že se do nominace nejspíš nedostanou. Teď už se parta stmelila a každý hráč maká jeden za druhého. Napadáme soupeře už od útočného pásma, nečekáme na ně. Němci budou asi více bránit, hrát zodpovědně. Ani my nesmíme dělat chyby a okénka vzadu.
Byl jste v Košicích na zápase s Kanadou jako fanoušek. Co jste říkal tomu, co se dělo po skončení duelu, kdy diváci zaházeli led různými předměty a vypískali kanadskou hymnu?
Ten konec zápasu mě naštval tak, že bych možná i já na led něco hodil. Samozřejmě jsem nic nehodil, ale opravdu si myslím, že kdyby se stalo jen tohle, asi všichni by to přijali. Nemělo by se to dít, jenže to byl pro diváky ohromný impulz. Při hymně už ale měl být klid. Kanaďané za to nemohli, zloba byla směřovaná na rozhodčí.
Jak se vám líbí atmosféra v Košicích? Debatovalo se, jestli je dobře, že se nehraje v Bratislavě.
Atmosféra je dobrá. V Bratislavě by asi byla stejná, i v KHL se říká, že ta nejlepší atmosféra je na zápasech Slovanu. Někdo říkal, že na východě v Košicích bude ještě bujařejší atmosféra, což si zase nemyslím. Navštívil jsem i MS v Bratislavě před osmi lety a připadá mi to podobné. Češi si tam teď vytvořili výbornou kulisu, máte to blízko. Takhle je to fajn.
Zvedla se v poslední době nálada slovenských fanoušků?
Světový šampionát není na Slovensku každý rok. Četl jsem vyjádření, že už možná MS nedostaneme kvůli malé kapacitě v Košicích. Médiím dáte tisíc míst a pro fanoušky zbude zhruba 7 400. MS se má nově hrát v arénách pro 16 tisíc lidí, což bude problém. Málokdo si to letos nechá ujít. Pokud může, přijde na stadion, navíc v televizi má hokej obrovskou sledovanost. Je to dobře zmedializované, lidé na Slovensku mají hokej rádi a doufám, že to tak zůstane.
Proč se dlouhých šest let čeká na pouhý postup do čtvrtfinále?
Měli jsme problémy s příchody hráčů z Ameriky. Teď jich je tam málo, ale zaplaťpánbůh letos souhlasili. Kluci jsou rádi, že reprezentují Slovensko. Konečně se vyřešily různé formality, dříve se pro to podle mě nedělalo maximum a hráči dávali omluvenky. Totéž letos u českých hráčů. Tam snad nebyla jediná omluvenka, manažer Petr Nedvěd odvedl dobrou práci. U nás mě překvapují mladí hráči, ukazují se v dobrém světle.
Jak moc hráče motivuje domácí prostředí? Vy jste to jako hráč zažil v 90. letech, když se Slovensko po rozdělení dralo nahoru do elitní skupiny MS. V roce 2011 to naopak Slovákům doma nevyšlo.
Je to skvělý pocit. Diváci jsou nadšení a vy jim chcete ukázat to nejlepší. Před domácím publikem hrajete vždy na maximum, vybičuje vás to. V tom je to jiné než na MS někde v zahraničí. I pokud přijde výpadek, v té atmosféře vám najedou jdou nohy, mozek okysličí celé tělo, potom je to nádhera. S motivací nebyl problém a při vstřelení gólu to bylo až mrazení v zádech. Myslím, že kluci to teď mají podobně a nevypustí na ledě ani sekundu. Doteď to tak bylo a je třeba v tom pokračovat.
