Ještě před Kanadou vás na mistrovství světa v Německu čekal zápas s Lotyšskem. Z obou jste potřebovali k jistotě postupu do čtvrtfinále dohromady aspoň čtyři body. Jaké to byly nervy?
Věděli jsme, že už nesmíme ztrácet, předčasně pro nás začalo play off. Před zápasem s Lotyšskem se přeházely lajny, Petr Vampola šel k Džegrovi (Jaromíru Jágrovi), já jsem hrál s Červusem (Romanem Červenkou) a Kašpym (Lukášem Kašparem). Bylo to nervózní a těžké, vyhráli jsme 3:1, ale pořád jsme museli bodovat se silnou Kanadou. Důležité bylo, že po Lotyšsku už si sedla sestava. V tom zápase přišel určitý zlom.
Hokejisté vždy říkají, že se na remízu hrát nedá, ale minimálně někde vzadu v hlavě jste to při utkání s Kanadou měli, ne?
Na této úrovni opravdu nejde hrát na remízu, navíc proti Kanadě. Psychicky nám pomohl zápas s Lotyšskem a proti Kanaďanům jsme to sehráli perfektně. Stálo nás to hodně sil, ale nakopli jsme se pro play off. Opravdu myslím, že v utkání proti Lotyšsku si to všechno sedlo. Bylo to rozhodující.
Zažil jste totožnou situaci na MS 2007 v Mytišči, kde jste také v posledním utkání osmifinálové skupiny nutně potřebovali bod proti Kanadě. Dvakrát jste se takhle vyhnul historickému neúspěchu.
Tehdy to byl můj první šampionát a zrovna proti Kanadě jsem seděl na tribuně. Čtvrtfinále už jsem zase hrál, ale jinak si z toho turnaje až tolik věcí nevybavuju. Nicméně je pravda, že my Češi jsme na tohle specialisté. Skoro pokaždé si to ve skupině nějak zkomplikujeme. V Německu sice porazíme Švédy a Kanadu, ale prohrajeme s Nory a Švýcary, které tímto nechci podceňovat. Nebylo to takhle poprvé ani naposled.
Postupy "last minute"
Jiří Novotný byl součástí národního týmu už na MS 2007 v Rusku, kde Češi po základní skupině odehrané bez ztráty bodu tápali v osmifinále. Podlehli Německu i Slovensku a proti Kanadě nutně potřebovali k postupu do čtvrtfinále bod. Po porážce 3:4 v prodloužení ho skutečně získali, jinak by na jejich úkor postoupili Němci. Jenže hned v prvním zápase play off nestačilo mužstvo kouče Aloise Hadamczika na domácí sbornou.
Na MS 2010 v Německu uvrhly mužstvo do těžké situace porážky od Norů a Švýcarů. V zápasech osmifinálové skupiny proti Lotyšsku a Kanadě bylo nutné získat čtyři body. Češi brali nakonec plný počet šesti bodů po výhrách 3:1 a 3:2.
Svěřencům Vladimíra Růžičky tehdy po prohře se Švýcarskem výrazně nahrál do karet výsledek zápasu Lotyšska proti Norsku (5:0) hraný před zmiňovanými klíčovými duely české reprezentace. Norové pak totiž porazili Švýcary (3:2) a pokud by předtím získali tři body i s Lotyši, Češi by byli bez ohledu na svá vítězství ze hry o čtvrtfinále. Nestalo se, postoupili právě na úkor Norska.
Dosud naposled měli Češi v posledním utkání před čtvrtfinále nůž na krku během MS 2013 ve Švédsku. Po prohrách se Švédy, Švýcary, Kanaďany a ztrátě jednoho bodu s Dánskem se utkali na závěr skupiny v přímém souboji o postup s Nory (tehdy se již druhým rokem hrálo systémem bez osmifinálových skupin). Češi zvítězili jasně 7:0, ale ve čtvrtfinále znovu padli proti Švýcarům.
Myslí hráči před takovým zápasem na to, že nechtějí být prvními v české historii, kdo neprojde ani do čtvrtfinále MS?
Je jasné, že v zápase si to pak už nepřipouštíte, ale v kabině jsme o tom mluvili. Nechtěli jsme udělat ostudu. Hokej je národní sport, MS je vždy hodně sledované. Padali jsme po držkách, vyplatilo se nám to a zaplaťpánbůh jsme před těmi deseti lety přivezli zlato.
Starty rozhodujících zápasů s Lotyši a Kanaďany dělilo jen dvacet hodin. Byl to problém, nebo to naopak mohla být i výhoda?
V této fázi turnaje to podle mě už nehraje roli. Ale zase je pravda, že jste na tom se silami jinak, když vyhrajete, než když se prohraje. Bylo možná lepší, že jsme po výhře s Lotyši o ničem nepřemýšleli a za chvíli jsme šli do zápasu s Kanadou. Pomohlo nám to.
Začátek proti Kanadě byl nervózní, ale na konci první třetiny po vaší nahrávce vyrovnal Lukáš Kašpar v oslabení na 1:1…
Pamatuju si to přesně, nedávno jsem ten zápas viděl v televizi. Ale i tak si to dobře vybavuju. Ray Whitney si zprava našlápl, dal to Vokymu (Tomáši Vokounovi) mezi nohy a Kanada vedla. Pak Kašpy vyrovnal a trochu nám to tam napadalo. Konec byl nervózní, Kanada to nechtěla vzdát, ale staly se tam pro mě nepochopitelné věci.
Máte na mysli hlavně gól Kanady na 2:3 po střetu Coreyho Perryho s Tomášem Vokounem, že ano?
Jasně. Neznám v tomhle pravidla úplně stoprocentně, ale z opakovaného záběru bylo vidět, že Perry nejenže Vokyho sestřelil, navíc mu ještě vysekl hokejku. Všichni přestali hrát, padl z toho kontaktní gól a do konce zbývalo ještě něco přes minutu. Na konci se strhla mela, ale takoví jsou Kanaďané. Prohráli vyhrocený zápas a tohle k nim asi patří.
Při gólu na 2:3 jste nebyl na ledě, ale na střídačce. Jak jste reagovali se spoluhráči, když jste viděli, že branka platí?
Já jsem to zpočátku vůbec neprožíval, protože mě ani nenapadlo, že by to mohli uznat. Jenže to platilo a koukali jsme po sobě, jak je to vůbec možné. Samozřejmě jsme o tom debatovali, byl to důležitý moment a mohl ovlivnit celý šampionát. Naštěstí jsme pak náskok udrželi.
Jaromír Jágr v dokumentu Tým na hraně tvrdil, že byl na hráče na ledě naštvaný, protože místo bránění odkryté branky se jeli zastat brankáře Vokouna. Co vy na to?
Vím o tom, že to Jarda říkal, ale vůbec jsem se klukům na ledě nedivil. Já bych také přestal hrát a šel bych určitě bránit Vokyho.
Corey Perry vs. Tomáš Vokoun
Podle současného výkladu pravidel Mezinárodní hokejové federace IIHF se jedná o faul. Rozhodně nešlo o náhodný kontakt a Perry nevyvinul žádnou snahu o vyhnutí, ba naopak.
"Brankář není 'lovnou zvěří' jen proto, že je mimo brankoviště. Příslušný trest bude uložen vždy, když útočící hráč způsobí zbytečný kontakt s brankářem. Náhodný kontakt je však dovolený, když brankář mimo brankoviště rozehrává puk a za předpokladu, že útočící hráč vyvinul přiměřenou snahu, aby se takovému zbytečnému kontaktu vyhnul."
(Pravidlo 150, Kontakt mimo brankoviště, XII)
Ani pravidla, která platila v době MS 2010, nedovolují gól uznat.
"Branka se neuzná, jestliže útočící hráč vyvolá kontakt s brankářem jinak než nahodile v okamžiku, kdy je brankář mimo brankoviště a je dosaženo branky."
(471 - Neuznání branky, A7)
Při hromadné šarvátce na konci zápasu už jste byl. O co šlo?
Měl jsem puk na hokejce a golfákem jsem ho posílal po mantinelu. Vteřinu nato přišla siréna a Raymond Bourque do mě vletěl. Naštěstí byl vedle Ondra Němec a další kluci, začalo se to mlít. Byli jsme rádi, že máme tři body a tohle jsme moc neřešili. Radovali jsme se z postupu.
Cítili jste vedle radosti i lehké zadostiučinění po tom, co byla kritika vašich výkonů ze strany médií místy velmi přísná?
My jsme tam nebyli jediní, kdo prohrál s papírově slabším týmem. Dánové dali výprask Slovákům, porazili Finy. Proti Norům jsme v té době prohrát neměli, to se skutečně dalo brát jako ostuda, ale po Švýcarech mi to přišlo kruté. Byli na vzestupu, jsou to hokejisté stejně jako my. Dnes by se o tom psalo nejspíš jinak. O kritice jsme věděli, ale snažili jsme se ji nevnímat. Na druhou stranu reprezentujeme svou zemi a výkony či výsledky jako v zápase s Norskem bychom neměli připouštět.
V dokumentu Tým na hraně zaznělo z úst Jana Marka, že vy jste byl jediný, kdo i po těch dvou porážkách stále tvrdil, že MS vyhrajete. Dokonce jste prý plánoval, kam to půjdete oslavit. Je to pravda?
Samozřejmě. (úsměv) Vím, že to Honzík říkal. Spolu jsme vyrůstali, oba jsme z Jindřichova Hradce a i na MS jsme společně trávili dost času. Já jsem za každých okolností pozitivní, i když se nedaří. Také jsem byl skleslý, ale nedával jsem to tak najevo jako někteří kluci. Dokud turnaj neskončí, pořád máte šanci. Měli jsme před sebou stále dost zápasů. Nějak jsem cítil, že můžeme něco dokázat. I proto, že deset nebo jedenáct kluků nás prošlo osmi týdny přípravy a byli jsme ohromně soudržná parta.
V Praze jste pak podle připraveného plánu řídil, kam se půjde?
Ty bary si nás spíš našly samy. (smích) Klasicky jsme si nejdříve zašli na dobré pivo a pak do některých vyhlášených pražských barů. Vrátili jsme se v pondělí a všude bylo plno. V Praze to vypadalo, jako by byl pátek. Oslavy byly bujaré a bylo to tak správně.
Říkal jste, že opakování zápasu s Kanadou v České televizi jste si nenechal ujít. Takže se teď po večerech díváte na záznamy z MS?
Mám dvanáctiletého kloučka Jiříka, který hraje hokej, a jeho strašně baví mě v televizi sledovat. Takže to máme zapnuté, v karanténě jsem se dokonce podíval na všechny naše zápasy z MS v Německu od čtvrtfinále. Teď jsem na to měl čas a zhlédl jsem to rád.
V srpnu vám bude 37 let, v uplynulé sezoně jste odehrál kvůli zranění ve švýcarské lize jen osm zápasů. Jaká bude vaše budoucnost?
Mou prioritou je zůstat ve Švýcarsku v klubu Ambri-Piotta, kde se mi hodně líbí. Zranění mě omezilo, ale teď jsem v intenzivním tréninku a doufám, že noha bude držet a že se ve Švýcarsku domluvíme. A kdyby to nevyšlo, rád bych se domluvil v Českých Budějovicích s Motorem, pokud by měl zájem. Tam jsem s velkým hokejem začínal, syn teď hraje za žáky Motoru a rád by mě tam viděl.
