Tampere (od našeho zpravodaje) - Před čtyřmi lety dorazili do Kodaně společně a ještě v den příletu rozhodli svým galapředstavením zápas s Ruskem. To v Tampere už David Krejčí na jmenovce a kamaráda Pastrňáka čekal.
Po nejistém rozjezdu mistrovství světa vyhlíží jeho přínos celá česká reprezentace a kanonýr Bostonu Bruins nastoupí již ve čtvrtečním zápase proti Lotyšsku.
Rozhodl se posílit národní tým i přesto, že po vyřazení v prvním kole play off NHL s Carolinou pociťuje drobné zdravotní neduhy. Ovšem ne takové, aby podle svých slov nemohl podat stoprocentní výkon.
Na tři čtvrtě hodiny se sklouzl na tréninkovém kluzišti v suterénu Nokia Arény, pak v červeném dresu předstoupil před novináře. Unavený, ale vysmátý a natěšený do hry.
Jaká byla cesta?
Dlouhá, jako vždy. Už jsem na cestování z Ameriky zvyklý, přece jen tam hraju nějaký pátek. Docela rychle to uběhlo. Hned v Bostonu jsem sice nabral hodinu a půl zpoždění, ale ve Frankfurtu jsem měl naštěstí tři hodiny na přestup.
S generálním manažerem Petrem Nedvědem jste byli na vaší účasti tady předem domluveni, ale časem se pak určité věci mohou změnit. Váhal jste po vypadnutí v play off NHL, zda dorazíte?
S Méďou jsem mluvil někdy v únoru, tehdy jsem byl úplně v pořádku. Říkal jsem mu, že pokud budu zdravý, přijedu. Konec sezony v tom byl trošku jiný a náročný, nevěděl jsem, jestli mě Boston pustí. Většinou to nechávají na mně, ale letos jsem musel počkat na jejich rozhodnutí. Naštěstí mě pustili.
Byla to složitá diskuse?
Sezona byla náročná, i když jsme v play off nakonec odehráli jen jednu sérii. Nějaké šrámy tam jsou, mítinky probíhají hned druhý den po skončení sezony. Přesto jsme se dohodli, že pojedu. Kdybych věděl, že do toho nebudu moct dát sto procent, nejezdil bych sem.
Už přebolelo zklamání z vyřazení v play off?
Ani ne. Každým rokem jsou ta vyřazení horší. Jak jsem říkal, nějakou dobu už tam hraju, jednou jsem byl Stanley Cupu strašně blízko. Ten pocit se nedá zapomenout, chci se tam dostat zpátky. Vyřazení mě mrzí, ale teď jsem tady a přemýšlím o mistrovství.
Na MS se přesunul i váš spoluhráč, americký brankář Jeremy Swayman. Probírali jste to?
Jasně, pokecali jsme. Je to mladý kluk, bude to pro něj velká zkušenost, pomůže mu to v kariéře. Podle mě je to neskutečně talentovaný gólman, pro Američany velká posila.
Ale až budete proti Američanům hrát, víte, kde má slabinu, že?
(úsměv) Tuším… Je to zajímavé, když s brankářem každý den trénujete, znáte se navzájem, a pak najednou hrajete proti němu. Těším se, snad Američany porazíme.
Jak velkou roli při vašem rozhodování, zda na MS přijet, hrála přítomnost Davida Krejčího? S ním se skvěle znáte z Bostonu a v reprezentaci vám to klapalo na MS před čtyřmi lety.
Hrálo to obrovskou roli. Ale popsal bych to tak, že byly dva velké faktory. Jedním je Krejča, druhým je hlad a výzva vyhrát mistrovství světa. Chci vyhrát a dovézt titul do Čech. To hraje vždy roli v tom, proč přijedu a proč chci reprezentovat.
Jaké bylo přečíst si po vystoupení z letadla, že národní tým prohrál s Rakouskem?
Ten zápas jsem neviděl, bylo to 1:2 na nájezdy? Tak to asi Rakušané pořádně zabetonovali. Nemůžu to více hodnotit, ale turnaj je tak krátký, že už nemá cenu se bavit o prohře s Rakouskem. Teď se musíme dívat na zítřejší zápas a zapsat důležitou výhru.
Jaký máte pocit z prvního tréninku?
Dva dny jsem nebyl na ledě, jsem rád, že jsem to po příletu tak akorát stihl. Bylo dobré tělo rozhýbat, dneska se krásně vyspím a zítra budu připravený hrát.
Bavili jste se s trenérem o vaší roli, o tom, jestli vás dá dohromady s Krejčím?
Přijel jsem ve tři hodiny (v Tampere je o hodinu více než v Česku - pozn. red.), o půl čtvrté jsme měli led. Takže jsem trenéry pozdravil a říkal jsem, že se musím jít rozcvičit. Tohle jde jinak mimo mě. Přijel jsem hrát hokej, ne si korigovat co a jak. Ještě jsem s trenérem pořádně nemluvil, ale jsem připravený na jakoukoli roli.
Jak jste se po čtyřech letech těšil do reprezentace?
Moc. Vždy je to čest, vždy mi to udělá úsměv na tváři.
Mluvil jste o tom, že chcete šampionát vyhrát. Takže vám bylo sympatické, když stejný cíl vyslovil trenér Kari Jalonen už před mistrovstvím?
Určitě. Turnaj je krátký, musí si sednout spousta věcí, takže už se nebudeme zabývat tím, co se stalo v minulých dnech. Budeme chtít být připraveni na další zápasy.
Kolik hráčů je tady pro vás neznámých?
Byl jsem překvapený, že skoro všechny znám. Je tady dost hráčů mého ročníku, z party, kterou jsme měli na osmnáctkách právě ve Finsku před osmi lety. Je hezké, že to takhle vyšlo. Tehdy jsme turnaj hráli v 17 letech, nevěděli jsme, co bude dál. Teď jsme tady zpátky.
Jaký bude váš nejbližší program? Půjdete se podívat na hokej?
Ne, teprve půjdu na hotel se ubytovat. Pak si hlavně odpočinu, abych byl připravený na zítra.
