Je to podivné, říká Jandač o rychlém konci v Rusku. Ale vzpomínat bude v dobrém

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
18. 9. 2019 10:01
Tři zápasy a konec. Josef Jandač načal svou druhou sezonu v Magnitogorsku dvěma prohrami a jedním vítězstvím a stal se nejrychleji odvolaným trenérem v historii KHL. Nahradil ho poslední kouč ruské reprezentace Ilja Vorobjov. V rozhovoru Aktuálně.cz se Jandač vrací k okolnostem zvláštního konce.
Josef Jandač skončil na postu hlavního trenéra ruského Magnitogorsku po třech zápasech nové sezony.
Josef Jandač skončil na postu hlavního trenéra ruského Magnitogorsku po třech zápasech nové sezony. | Foto: ČTK

Zjistil jste, že v Rusku je možné opravdu všechno?

Asi ano. Těžko to můžu nějak komentovat, tři zápasy jsou skutečně krátká doba. Proto by se dalo říct, že ano, ale nechci kategorizovat, jestli je to možné v Rusku nebo kdekoliv jinde. Zkrátka stalo se a hotovo. Tři zápasy jsou velice krátký vzorek, abych se k tomu nějak více vyjadřoval.

Krátká doba na to, ukázat s mužstvem jeho potenciál?

Samozřejmě, po třech zápasech toho ze hry moc nevyčtete, nepoznáte, na co hráči mají, nebo nemají. Kořeny toho odvolání vedou asi hlouběji, netýká se to jen té nové sezony. Spíš si myslím, že to pramení z konce minulé sezony, kdy jsme vypadli v prvním kole play off. Ale těžko říct, nejsem schopný to ani více rozebrat, protože není co.

Prohráli jste s Petrohradem a Viťazem Podolsk o dvě branky, mezitím jste porazili Čerepovec. Jaký jste měl z těch tří zápasů pocit? Nebyly to žádné propadáky, ne?

To ne, ale ani to nebyl žádný hezký hokej. Vůbec ve všech zápasech KHL je to doteď spíše takový boj, výkonnostní rozdíly na začátku sezony jsou minimální a bojuje se o každý gól. My jsme skutečně nepropadli, ale ani jsme nikoho nepřehrávali. Proti Petrohradu jsme nebyli horším týmem, ale rozhodly přesilové hry. Nebylo to žádné velké zklamání. Proti Čerepovci se počítalo s povinným vítězstvím, dvě třetiny jsme nehráli nic extra, nicméně ve třetí části jsme udělali změny a zápas jsme zvládli. A v utkání s Viťazem jsme znovu dostali první gól, měli jsme čas s tím něco udělat, jenže dali jsme asi tři tyče, jedno břevno. Po zápase jsem se dozvěděl, že končím, a tím to pro mě haslo. Byly to tři zápasy, opravdu krátký vzorek na to, abych si s tím nějak lámal hlavu.

Nezamrzí spíš to, že jste s týmem absolvoval celou letní přípravu? Pak odstartuje liga a po týdnu jste bez místa.

O to ani nejde. Spíš je ten konec natolik brzký, aby se něco hodnotilo nebo bilancovalo. Je to opravdu trošku rarita. Ale jinak každý trenér, který podepíše smlouvu a připravuje mužstvo, si tou přípravou a tréninky musí projít. Odehraje přípravné zápasy, turnaje. Je to součást té práce, začátkem července se do toho ponořím a jedu. Odvolání mě až tak nemrzí kvůli tomu, že jsem s týmem pracoval celé léto.

Jaká byla příprava? Pohledem na výsledky jste čtyřikrát vyhráli, třikrát prohráli.

Kdybych to měl shrnout stručně, příprava pro nás byla narušena četnými zraněními. Potýkali jsme se od začátku se zdravotními problémy, které vrcholily v druhé polovině srpna. Do poslední chvíle před prvním kolem KHL jsme měli u mnoha hráčů otazníky. Jediné utkání jsme neodehráli v plné sestavě, polovinu sestavy v přípravných zápasech tvořili junioři. Nebyli jsme schopní dát dohromady kompletní mužstvo, které přitom i letos bylo ovlivněno příchody a odchody. Bylo to komplikované.

Jako trenér jste se koncentroval na začátek soutěže a předpokládám, že jste nepřemýšlel o stálosti vaší pozice. Ale neměl jste signály, že může odvolání přijít už po pár porážkách?

Takhle jsem opravdu nepřemýšlel. Už vloni jsem věděl, že budu od začátku pod tlakem. Magnitogorsk je klub, který má velké ambice, i když minimálně polovina týmů v KHL je má. Ale z hlediska historie, zázemí a finančních možností klubu jsou cíle Magnitogorsku vždycky vysoké. Vloni vyšší, letos nejvyšší. Já jsem to věděl, ale přemýšlet nad tím, že se nepovede zápas a hned jsem na hraně odvolání? To bych tu práci nemohl vůbec dělat. Stalo se to už po třech zápasech, chápu, že je to rarita, ale nic s tím nenadělám.

Signály totiž přišly třeba z ruských médií. Server championat.com predikoval 80% šanci vašeho odvolání a očekával, že ve východní konferenci budete prvním trenérem bez práce.

Já jsem to ani nečetl. Dneska se toho napíše hrozně moc a já nejsem ten, kdo by sledoval všechno. O téhle predikci jsem se dozvěděl až zpětně. Nezaobíral jsem se tím. Byl jsem v KHL jako jeden z mála trenérů z ciziny a každý cizinec, ať už hráč, nebo trenér, jde pod větší tlak než domácí Rusové. Kdokoliv přijde z jiné země, musí předvést něco navíc, aby tam mohl fungovat dál. Pokud ne, bývá to rychlé. Dohady o prvním odvolání, kdo bude první nebo kdo poslední, jsou vždycky. Jsou to různé hrátky a tentokrát se to potvrdilo. Takže zřejmě novináři nějaký signál měli.

Co říkáte na změnu klubové rétoriky v Magnitogorsku? Vloni se mluvilo o trpělivosti a přebudování kádru, letos už o Gagarinově poháru. Je ten tým natolik silný, aby proháněl největší favority?

Vloni jsem tam sice šel s tím, že se přebudovává kádr a že se to omladí, ale stejně to šlo ruku v ruce s výsledky. Vedení ty cíle nějak pojmenuje, ale jde o to, jestli má trpělivost na tom opravdu pracovat, anebo to mění a zároveň má pořád ambice. Co jsem poznal v Magnitogorsku, majitel je velice náročný, dává do toho spoustu peněz a jako úspěšný byznysmen chce být úspěšný i ve sportu. Ambice jsou pořád ty nejvyšší. Vloni mluvili o tom, že chtějí mužstvo přebudovat, ale ne vždycky se to povede. Je to sport, ne byznys. Někteří hráči třeba potřebují více času nebo na to ještě výkonnostně nemají, nevyzráli do toho, aby mohli hrát a vyhrávat pod tlakem. Letos byly ambice maximální, vyhrát konferenci i play off. Přitom znovu došlo v kabině k velkým změnám. Potom opravdu potřebujete čas, aby si hráči zvykli, aby se nebáli hrát, aby si všechno sedlo. Připadalo mi, že ne všichni byli letos připraveni se s těmi ambicemi poprat. Chce to čas, který však v Magnitogorsku není.

Sledujte hru mužstva i nadále? Po vašem odvolání má ze čtyř zápasů čtyři porážky a jediný získaný bod. Impulz v podobě nového trenéra zatím nefunguje.

Pochopitelně to sleduju. Dívám se na celou KHL, už jsem na to zvyklý. Jsem zvědavý, jestli se Magnitogorsk zvedne. Opravdu to nevím. Pořád mám přístup ke statistikám a rozborům jednotlivých utkání, takže se o to zajímám.

Překvapilo vás, že si nový trenér Vorobjov nechal v realizačním týmu vašeho asistenta Jiřího Kalouse? Že si nepřivedl kompletně nový podpůrný tým?

Jirka je velice kvalitní, pracovitý a poctivý trenér. Vytváří servis, jaký v Rusku málokdo nabídne. Pokud měl Vorobjov informace o tom, jak pracuje realizační tým, na Jirku nemohl slyšet křivého slova. Myslím si, že by byla chyba ho z toho týmu vyndat. Vyměnil se jen hlavní trenér, další členové zůstali. Ostatně první asistent Viktor Kozlov je taky parádní chlap. Doufal jsem, že to po mně jako hlavní kouč převezme. Říkal jsem mu, že když už mě odvolali, je škoda, že nepokračuje rovnou on. Dozrál k tomu. Nicméně vrátil se Vorobjov, kterého potkal podobný vyhazov v Magnitogorsku před několika lety. Bavili jsme se o tom na mistrovství světa v Dánsku, kde jsme byli oba ještě u národních týmů.

Co vám tehdy Vorobjov říkal?

Trošku s despektem mi říkal, že uvidím sám, jak to v Magnitogorsku chodí. Teď se tam znovu vrátil, prostředí zná a ví, jak to tam chodí. Když se vrátím k otázce realizačního týmu, musel by se Vorobjov s jeho členy seknout jedině lidsky, ale po hokejové stránce pracovali všichni výborně. To, že zůstal i Jirka Kalous, svědčí o tom, že pracuje opravdu dobře a že si ho tam váží.

Na otázky týkající se tlaku v Rusku jste odpovídal stylem, že vás maximálně vyhodí. Že nic horšího se nestane. Teď to tak berete?

Naštvaný jste samozřejmě vždycky, navíc když mě odvolali po třech zápasech. Ale sužoval bych se spíš tím, kdybychom neměli výsledky dlouhodobě. Takhle je to trošku podivné a nechci se tím zatěžovat. Teď mám čistou hlavu, přijel jsem domů a hned jsem omarodil, musím se dát dohromady. Chytnu snad babí léto, zajdu na houby a po iks letech budu v klidu. Teď každý večer neusínám s hokejovým videem, nebudím se s těmi myšlenkami. Jak člověk spadne do zápasového kolotoče, neřeší potom skoro nic jiného.

Čím jste onemocněl? Některá média o vašem stavu totiž referovala tak, že jste po vyhazovu v Magnitogorsku skončil v nemocnici.

Psalo mi spoustu lidí s otázkami, jestli žiju a co mi je. Povím, jak to vzniklo. Volal mi novinář z Ruska, chtěl rozhovor a já jsem byl zrovna na odběru krve u obvodního lékaře na vesnici, kde bydlím. Chtěl jsem ten rozhovor posunout, jenže jsem neuměl přeložit do ruštiny obvodní zdravotní středisko a řekl jsem mu, že jsem v nemocnici. Asi si z toho vyvodil to, že můj zdravotní stav je špatný a jsem v péči lékařů. Přestože jsem mu rozhovor nakonec ještě v tu chvíli poskytl. Udělalo se z toho drama, přitom mám pouze nějaký zánět průdušek. Od toho ruského novináře si zprávu převzala česká média a psalo se, že jsem se zhroutil. Ale je to obyčejná nemoc, která snad brzy přejde, žádná tragédie.

S hráči jste se rozloučil osobně v kabině navzdory zkazkám ruských médií, že za vaším odvoláním jsou spory s některými hokejisty, třeba se Sergejem Mozjakinem. Naopak vy jste v rozhovoru se zmíněným ruským novinářem mluvil o tom, že pro vás angažmá v Rusku bylo pozitivní zkušeností.

Ano, bylo to pro mě velké okysličení, změna a nová zkušenost. Ta soutěž je obrovský těžká a zajímavá. Nevím a teď ani neřeším to, jestli se do Ruska někdy ještě dostanu, ale rozhodně bych to každému doporučil. Nemůžu říct nic špatného ani na organizaci, ani na Magnitogorsk. Jsem rád, že jsem dostal v tak velkém klubu příležitost, bohužel to skončilo takhle. Ale mají na to právo, rozhodli se mě odvolat a já to respektuju. A co se týče vztahů v mužstvu, ty byly naprosto bez problémů.

Přístup Mozjakina a dalších hvězd jste si ostatně po první sezoně pochvaloval.

Celý tým byl charakterově bez problémů. To, že mě vyhodili po třech zápasech, rozhodně nebylo kvůli tomu, že bych se rozhádal s hráči. S Mozjakinem jsem měl výborný vztah, stejně jako s ostatními. Také proto jsem se s nimi chtěl rozloučit a ptal jsem se (manažera klubu) Gennadije Veličkina, jak to tady vůbec chodí, jestli je to možné. Mohl jsem do kabiny a popřál jsem i Vorobjovovi, ať se mu daří. Klukům jsem přál štěstí, podal jsem každému ruku. S Mozjakinem jsem se rozloučil zvlášť, protože to byl kapitán a bezvadný chlap. V tomto směru jsem neměl jediný problém, byť některá ruská média spekulovala a psala, že ano.

 

Právě se děje

Další zprávy