Co se stalo s týmem Sparty, že po černé sérii sedmkrát v řadě neztratil ani bod?
Jak to mám vědět? Nejsem tam. (úsměv) Můžu maximálně polemizovat, ale myslím si, že už před výměnou trenérů neměla Sparta špatnou hru. Ustálila se sestava, vrátili se hráči po zranění, zabudoval se Michal Kempný. V útoku trochu chyběli poctiví dělníci, mimo sestavu byli Dvořáček, Buchtele, Forman. Teď se začalo vyhrávat, změnila se nálada, to udělá hodně. A spekulovat o kvalitě Miloše Hořavy, to nemá cenu. Zároveň nechci říkat, že předchozí trenéři to dělali špatně.
Už před koncem trenéra Pavla Patery se hra Sparty zlepšovala, ale výsledky nepřicházely. Jak se musí kouč cítit, když s příchodem Hořavy to hned takhle funguje?
Je to pro něj nepříjemné. Vypadá to, jako by byl trenér úplně mimo, ale kolikrát to tím důvodem ani není. Třeba by se to zlomilo stejně. Jeden nejmenovaný kolega Pavel Hynek jednou říkal, že když se mužstvo hned takhle nakopne, je to obžaloba předchozího trenéra. Ale za mě to tak nemusí být. Kritizovat Pavla Pateru bych si nedovolil, u jeho práce jsem nebyl.
Brankář Jakub Kovář po sedmé výhře v Liberci říkal, že přístup týmu se mu najednou zdá úplně jiný.
Když mužstvo vyhrává, vždycky se mluví hezky a pozitivně. Druhá věc je, proč hráči, kteří jsou ve Spartě zkušení a kvalitní, k tomu začali mít jiný přístup až s příchodem Miloše. To je spíš otázka na ně.
Produktivní sparťané
Roman Horák - před Hořavou: 20 zápasů a 5+8, s Hořavou: 7 zápasů a 4+4.
David Tomášek - před Hořavou: 20 zápasů a 3+9, s Hořavou: 7 zápasů a 3+5.
Erik Thorell - před Hořavou: 19 zápasů a 3+2, s Hořavou: 7 zápasů a 1+5.
Martin Jandus - před Hořavou: 20 zápasů a 1+4, s Hořavou: 7 zápasů a 1+4.
Vy znáte trenéra Hořavu dobře. S čím podle vás do šatny napoprvé přišel? Chtěl tým hlavně uklidnit, když času na nápravu bylo pořád dost?
Ať už je to Miloš, nebo kdokoliv jiný, za tohoto stavu je potřeba nejdříve analyzovat problém, který v týmu je. Spolu jsme to řešili vloni, také nás potkal podobný podzimní útlum. Stoprocentně to chtěl i teď zklidnit, věnoval se obráncům a jednoduchým základním věcem. Někdy se o tom jen mluví a vypadá to jednoduše, ale je třeba začít od základů, malých věcí. Miloš je důsledný, navíc ho většina kluků už znala.
Teď se zdá, že byl Hořava pro Spartu dobrou volbou, byť podle některých médií byl favoritem Václav Varaďa. Překvapilo vás, jak celý ten proces s výběrem nového kouče dopadl?
V médiích se skloňovala určitá jména, ale ve vedení byl podle mě postup od začátku jasný. Jiné varianty se začaly řešit až v okamžiku, kdy Miloš chtěl, abych do toho s ním znovu šel já. Ale já jsem byl neoblomný a chtěl jsem kvůli sobě i rodině dodržet, že do toho nepůjdu. Pak se to zadrhlo. Bylo mi to vůči Milošovi líto, cítil jsem, že má chuť. Společně jsme hledali varianty místo mě, i když si pořád stál za svým.
Až pak podle vás přišel na řadu Varaďa?
Ano, ale to si jen myslím, dedukuju. Já jsem u toho byl jen v prvopočátku. Pravděpodobně s Vencou Varaďou nedošlo ke shodě a vrátilo se to k Milošovi, který měl mezitím čas kontaktovat Švéda Hanse Wallsona. Nebylo to pro mě překvapivé, logiku to mělo. S Milošem nám to v předešlých sezonách fungovalo lidsky, rozuměli jsme si i hokejově. Vedení přišlo logické, že se na to naváže a nebude se nic překopávat. Udělali jsme bronz, potom stříbro, teď by byl čas na to, abychom to dotáhli do konce.
Jak moc vám to tedy šrotovalo v hlavě?
Uvažoval jsem nad tím, jinak bych na žádnou schůzku ani nejezdil. Ale postupem času jsem si zanalyzoval, že chci dodržet slovo, a navíc si myslím, že už jsem byl ve Spartě mnohokrát a jediný úspěch by byl titul. Nechtěl jsem Spartu zatěžovat tím, že by se to pořád spojovalo s mou osobou. Věřil jsem, že tohle týmu odlehčí. Druhá věc je, že mě lákali lidé ve Spartě. Hráči i realizační tým, přirostli mi k srdci. Procházet si s nimi dobrým i zlým, být na jedné lodi, o tom to je. Mně se do té práce chodilo dobře, proto jsem to zvažoval. Ale teď si myslím, že Sparta zvolila nejlepší řešení. Miloš ten klub dobře zná, Švéd se rozkouká a dá tomu zase jiný rozměr. Mě zájem potěšil, nicméně rozhodl jsem se, že budu rok bez hokeje.
Jak velkou roli hrála stránka osobního života?
Děti byly dříve mladší, nebyl jsem tolik doma. Když už jsem byl, stejně jsem se díval na zápasy a byl duchem nepřítomný. Teď už mám dospělá dvojčata na vysoké škole, ale mladší dcera má 15 let a v pubertě rodiče občas potřebuje. (úsměv) Navíc jsem to chtěl i vůči sám sobě, nejen kvůli rodině. Hlava mi pořád šrotovala do hokeje, chtěl jsem teď třeba s rodinou zajet na hory a dát si opravdový voraz. Životní síla a energie mě po náročných štacích u nároďáku, ve Spartě nebo v Rusku trochu opouštěly. Potřeboval jsem reset a oddech.
Vedle toho dále provozujete restauraci a penzion?
Sliboval jsem společníkovi, že mu odlehčím a pomůžu. On si to řídí a já se tam občas jdu jen najíst. (úsměv) Viděl jsem i na něm, že toho má dost, není jednoduchá doba. Ale nakonec jsem vycítil, že je stejně lepší to nechat, jak to bylo. Jsem tam teď častěji, nicméně spíš jako strávník.
Ale říkal jste rok bez hokeje, takže pokud energie a nabídka přijdou, na novou sezonu se návratu bránit nebudete?
Určitě ne. Bude záležet na tom, jestli o mě po roce někdo bude stát. Nikam se vehementně cpát nebudu, ale je to otevřené. Abych byl před novou sezonou dobrý a platný, musím si teď ještě odpočinout.
