Jaký jste měl v pátek pocit z prvního vystoupení v roli experta?
Hodně nervózní. Jsou to věci, které jsem nikdy nedělal, učím se. Připadal jsem si jako junior, který poprvé nastoupí do zápasu, ale tam ta nervozita po pár střídáních většinou opadne. Tady je to horší, protože na rozdíl od hokeje tu práci natrénovanou nemám. V pátek to byl první vysílací den O2 TV v extralize, já jsem byl poprvé v roli experta. Nějakou přípravu jsem samozřejmě měl, ale z prvního přenosu jsem byl nervózní.
Je škoda, že velká část diváků o vysílání ze zápasu Sparty proti Hradci Králové přišla vinou technického výpadku sítí.
Stane se, že lidský faktor občas selže. Někdo udělá chybu, přeřekne se nebo řekne blbost. Ale s technikou už my ve studiu nic nenaděláme.
Na druhou stranu váš výkon si pochvaloval ředitel O2 TV Marek Kindernay, na Twitteru vás vyzdvihl fotbalový komentátor Petr Svěcený. Zaznamenal jste to a potěšilo vás to?
O tomhle nevím, chválili mě lidé z televizního týmu. Ano, potěší to, ale zároveň jsem realista a vím, že když něco dělám poprvé, nebudou mě hned kritizovat. Sám vím, v čem můžu být lepší. Jako sportovec jsem byl perfekcionista a moje rodina by vám řekla, jak to přenáším i do života (úsměv). Hokej jsem vrcholově dělal 25 let, baví mě přidávat postřehy a je to pro mě velká výzva. Měl jsem ohlasy, že mluvím dobře, když se to týká mě nebo týmu, ale něco jiného je udělat rozhovor a hodnotit sám sebe než mluvit do přenosu o detailech, o cizích lidech.
O2 TV nevyužívá služeb expertů ke spolukomentování hry, nýbrž ke sdělování postřehů ve studiu o přestávce. Jak to vnímáte?
Je to jiný formát, než má Česká televize. Můžu se zhruba připravit na témata, která se budou probírat, ale nikdy nevím, co se stane v té třetině, na co se mě pak budou ptát. Musím mít přehled o všem. Chceme, aby se diváci koukali i o přestávce, proto to musí být co nejzajímavější.
Bývalý útočník Petr Hubáček v neděli poprvé spolukomentoval pro Českou televizi, lehká nervozita na něm byla před zápasem znát a snažil se jí zbavit vtipkováním. Také jste se musel uklidňovat?
Měl jsem to podobně. Bylo pro mě obtížné, že jsem byl nervózní, ale ani jsem si nemohl sednout. Stojíme ve studiu v nějakých pozicích, klade se důraz na mikrofon, pak zase přijde reklama. Kam koukat do kamery, kam jedna ruka, kam druhá ruka, kam koukat na moderátora. Bylo to na mně znát, ale nestydím se za to. Když mi na něčem záleží, tréma tam je.
Přemýšlel jste už dříve, že byste se mohl uplatnit jako expert?
Uvažoval jsem o tom už před pěti nebo šesti lety, protože jsem nevěděl, že budu hrát hokej do 43 let. Říkal jsem si, že by mě tahle práce lákala, pokud by přišla nabídka. Asi před rokem mě kontaktoval šéfkomentátor České televize Robert Záruba a nabízel mi místo hned na minulou sezonu. Jenže já jsem chtěl po operaci od ledna ještě sezonu někde dohrát. Nakonec mi to zraněná ruka nedovolila, ohlásil jsem konec kariéry a od té doby už jsem byl v kontaktu jen s O2 TV.
Sledoval jste jako hráč hokejové přenosy a práci expertů?
Samozřejmě. Asi každý, kdo chce tu práci někdy dělat, to sleduje. Na O2 TV jsme čtyři experti, vedle mě ještě Roman Málek, Jakub Koreis a Jirka Tlustý. A právě Tlusťoch nám říkal, že se od konce kariéry na hokej tolik nedíval. Třeba to pro něj bude obtížnější, ale zase si to udělá podle sebe. Každý měl jiné pojetí hokeje, každý je jiný, i proto to může být zajímavé.
Studoval jste v létě vedle dění v klubech také nová pravidla?
V hokejovém dění jsem zapojený, protože na Kladně trénuju s Liborem Procházkou dorost. Ohledně pravidel jsme měli semináře, navíc teď je to v mládežnických kategoriích s pravidly ještě složitější. Po doteku sítě se nepřerušuje, po každém zápase je prodloužení. Pro hráče je to náročné i emočně. Kluci vyhrají 11:4, potom prohrajeme prodloužení a oni se potom přijedou zeptat, jestli se mají radovat, nebo ne.
Snažíte se přijít na to, proč hokejový svaz zavedl tyto změny?
Pánové na svazu chtěli, aby si mladí hokejisté vyzkoušeli hru tři na tři, ale o dalších věcech už tolik nepřemýšleli. Teď jsme ve Vsetíně viděli případ trenéra Juraje Juríka (Navedl brankáře, aby na konci třetí třetiny za rozhodnutého stavu v oslabení schválně inkasoval a Vsetín tak mohl do prodloužení nastoupit ve stejném počtu hráčů jako soupeř, pozn. red.). Ne všechno je domyšlené, ne všechno je dobré.
Pojďme ještě zpět k vaší roli experta. Nebojíte se toho, že občas budete třeba zkritizovat bývalé spoluhráče nebo kamarády?
Vůbec ne. Spíš budu na straně kluků a musím vybírat také pozitivní věci, nemůžu být jen negativní. I když hokej je hra chyb, a pokud se povede hezká akce, vždycky je chyba u druhého. Chyb je více, zvlášť na začátku sezony, kdy má každý spoustu sil. Na druhou stranu, když uvidím nějaké profesorství, lajdáctví nebo uhýbání, asi musím být nepříjemný. Zažil jsem to už jako hráč a teď i jako trenér mládeže.
Máte už nějaké ohlasy ze svého okolí?
Lidé, s kterými jsem v kontaktu, mi přejí štěstí a říkají, že zrovna já tuhle roli určitě zvládnu, ale spíš jsou to taková motivační přání. Uvidím, jak mi to půjde, až budu mít za sebou třeba osm nebo deset zápasů. Abych mohl říct, jestli se lepším, jestli mám dobré postřehy.
Vždycky jste se jako hráč choval k médiím vstřícně, teď jste se octl na jejich straně. Vnímal jste je jako nedílnou součást hokeje?
Jednoznačně. Vždycky jsem říkal, že my to děláme pro lidi a novináři to zase dělají pro nás, aby sport zviditelnili. Pro mě teď třeba bude složité, že nebudu moci o hezkém tématu mluvit příliš dlouze. Ve studiu o pauze to musí být rychlé, efektivní, pokud možno s úsměvem a gesty. Vždycky jsem byl rád, když jsem dostal prostor, a chtěl jsem situaci vysvětlit, protože si myslím, že to lidi zajímá. I tohle je pro mě jedna z výzev.
