Glosář - Kvalifikace evropských pohárů trochu připomínají počítačovou hru. Když v určité fázi uspějete, postoupíte do vyššího levelu, o něco obtížnějšího, než byl ten předchozí.
Po druhém pohárovém předkole se logicky jásalo, že česká kvóta zůstala nedotčena a všichni zúčastnění postoupili.
Rozehrálo se předkolo třetí - a už před odvetami je jasné, že by Liberec a Mladá Boleslav potřebovaly, aby to celé opravdu byla jen nějaká počítačová hra. V ní totiž v případě nezdaru můžete čerpat z většího množství "životů".
V realitě většinou ne, a z toho plyne, že dva zástupce v pohárech už můžeme prakticky odepsat. Liberecká porážka 0:3 v Rumunsku a boleslavský domácí debakl s Lyonem v poměru 1:4 dávají opravdu pramalé naděje k optimismu.
Takže reálně zůstávají v postupové hře jen dva nejsilnější české týmy.
A) Sparta, která v úterý v předkole Ligy mistrů otočila vývoj zápasu s Malmö z 1:2 na 4:2. A když středeční odvetu zvládne, už to pro ni bude terno, protože play off Ligy mistrů dává 1) šanci hrát o samotnou hlavní soutěž LM, 2) i kdyby to nevyšlo, posílá poražené týmy do základní skupiny Evropské ligy, 3) i v tomhle případě jim dává vydělat minimálně 55 milionů korun za účast v play off a přes 30 milionů za Evropskou ligu.
B) Plzeň, co v samotném závěru utkání třetího předkola Evropské ligy dokázala v Ploješti vyrovnat na 1:1, což do odvety také není špatný výsledek.
Koeficientová válka o přímou účast českého šampiona v Lize mistrů v sezoně 2016/17 ještě prohraná není. Připomeňme, že tuhle výsadu dává jistojistě 12., při příznivé shodě okolností pak i 13. příčka koeficientového žebříčku. Češi jsou po čtvrtku čtrnáctí (viz žebříček), dotírají na ně Rumuni, a i z toho důvodu je důležité, aby Plzeň zrovna přes Ploješť postoupila.
Uplynulé sezony ukázaly, že koeficient může bobtnat, když body sbírají alespoň dva celky ve skupinách. Jejich zisk se ale dělí počtem zástupců země na začátku soutěží. Letos tedy čtyřmi.
Jak se stále potvrzuje, česká špička je poměrně úzká, víc než dva kluby se z předkol nedostávají, takže z tohoto úhlu pohledu se vlastně jeví jako nepříjemné, že v sezoně 2015/16 bude mít český fotbal v pohárové Evropě hned 5 zástupců, takže tam své bodové zisky nebude dělit čtyřmi, ale pěti...
Bojovali i za trenéra? Přinejmenším za sebe
Petrolul Ploješť - Plzeň 1:1. Dědit trenérské řemeslo z otce na syna, to není, možná trochu překvapivě, zcela obvyklý jev.
Ale zrovna trenérské rody nesoucí jména Uhrin a Lucescu už se utkávají ve druhé generaci.
Na jaře Uhrin mladší zhatil plány Luceska staršího, když s Plzní vyřadil Šachtar Doněck, teď se pokouší pomstít tátu Mirceu jeho synek Razvan, a to na lavičce Ploješti.
Mladého Uhrina z éry jeho působení v Temešváru dobře zná. A našel pro něj před zápasem i zajímavou charakteristiku: "Uhrin je trenér, kterého se drží štěstí."
Patrně si na tu větu vzpomněl, když poslední střídající plzeňský náhradník Kolář v první nastavované minutě vyrovnal na konečných 1:1.
O tom, že by štěstěnu provázející jejich současného trenéra vzývali i samotní hráči Plzně, se dost hlasitě pochybuje. (více zde)
Jisté možná není, zda Horváth a spol. chtějí hrát pod Uhrinem, nebo nikoli. Ale vypadnout z Evropské ligy, to by jim sebralo pěkný kus žvance, takže i z toho důvodu se Plzeň oproti zápasům se Spartou v Superpoháru nebo v Příbrami v prvním kole ligy v Rumunsku dost proměnila.
Ne že by na její hru byla zrovna radost pohledět, žádné parádní automatické kombinace jí jako zázrakem nenaskočily. Ale na hráčích Viktorie bylo tentokrát vidět, že jim na výsledku setsakramentsky záleží. Makali, dřeli - a uhráli výsledek, který jim určitě postupovou naději dává.
Místo Hrošovského zkusil tentokrát Uhrin ve středu zálohy Hořavu, ale bylo to prašť jako uhoď, všechno zase viselo na 39letém Horváthovi. A obrana pořád čeká jako na smilování na 34letého rekonvalescenta Čišovského, protože jeho defenzivní kolegové prostě zápas bez velké chyby odehrát neumí.
Jako ve čtvrtek Hubník, kterému i veterán Mutu na dvou krocích frnknul jako duch a otevřel skóre, které pak Kolář v závěrečných okamžicích dorovnal.
Hotového není nic, ale před domácím publikem už by snad Viktoria postup ztratit nemusela.
Teď bude zajímavé sledovat, kolik energie a entuziasmu vloží viktoriáni do nedělního ligového šlágru s Jabloncem...
Vítejte na Riviéře a račte skórovat!
Mladá Boleslav - Lyon 1:4. Středočeské naděje se upínaly k tomu, že ve Francii se liga ještě zdaleka nehraje, a favorizovaný Lyon tak nemá v nohách žádný soutěžní zápas. Tyto naděje se ukázaly jako liché...
Žádné velké rozehranosti nebylo třeba, ideální střelecké příležitosti totiž francouzskému celku servírovali domácí hráči jak na stříbrných podnosech.
A hráči Olympique jim za to čtyřikrát gólem zdvořile poděkovali, ani se u toho příliš nezpotili.
Museli si na hřišti připadat jak na Riviéře, absolutní pohodička, nikdo je neobtěžoval.
Třeba už v 9. minutě, kdy Magera ztratil uprostřed hřiště balon a soupeř vyslal rozehrávku do prostoru svého levého křídla. Věděl proč, nebyl tam totiž vůbec žádný bránící hráč Boleslavi.
Tolik prostoru na centr měl asi Umtiti naposledy někdy v mladších žácích. Tak ho v klidu poslal na Yattaru, kterého se pro změnu ani moc nesnažil obtěžovat Rosa - a bylo to 0:1.
Boleslav začala hrát fotbal až někdy kolem 25. minuty a hned z druhého útoku rezultovala penalta.
Domácí ale jako by byli po celý zápas pod vlivem nějakého negativního záření či co. Na začátku sezony jinak výborně hrající Ščuk totiž z penaltového puntíku poslal šouráka na střed branky, což se "kupodivu" neujalo.
A boleslavská katastrofa pokračovala. Špatnou vizitkou obrany je vždy inkasovaný gól z rohu, ten přišel zhruba deset minut před půlí - a bylo vymalováno.
Na debakl brzy po pauze zadělali společnou klauniádou Smejkal s brankářem Hruškou, načež už Boleslav musela být ráda, že to neskončilo ještě větší ostudou.
Celkový poměr střel 9:9, ani poměr střel na bránu 5:5 nejsou příliš věrným otiskem toho, co se na hřišti dělo. Výsledek 1:4 bohužel ano.
... až se ucho utrhne
Astra Giurgiu - Liberec 3:0. Když už jsme u těch statistik, pak si řekněme, že v tomto utkání probíhala palba v poměru 22:9, přičemž na Hroššovu branku mířilo 13 projektilů a na tu domácí jen jeden.
Tenhle zápas jsme v Česku v televizi neviděli, takže se na výpovědní hodnotu oněch čísel musíme trochu spolehnout. Působí neradostně.
A evokují parafrázi známého rčení o džbánu s utrženým uchem: Tak dlouho se rozprodávají nejlepší hráči týmu, až se z něj kvalita odpovídající konkurenceschopnosti v evropských pohárech logicky vytratí.
Už se mi nechce vypisovat zas a znovu ten nekonečný seznam fotbalistů, co Liberec v zimě či v létě opustili. Náhradní jedenáctka dolepovaná nákupy ze slovenské ligy zjevně stačila jen na Košice. Rumunský vicemistr a vítěz tamního poháru už se ukázal jako nedostupný "level".
Ještě je tady, pravda, naděje na historickou vendetu. Před pěti lety si Slovan ze stadionu Dinama Bukurešť přivezl náskok 3:0 (na hřišti vyhrál 2:0 a gól mu pak UEFA připsala v rámci kontumace za výtržnosti fanoušků) - jenže u Nisy pak Liberečtí "dokázali" i tenhle náskok ztratit a podlehli na penalty.
Takže třígólové manko se zjevně dohnat dá. Ale v tomhle aktuálním příběhu asi těžko, to si přiznejme.
Zdá se, že v Evropské lize si na sebe Slovan tentokrát nevydělá. Takže vlastník klubu už určitě přemýšlí, koho by tak ještě mohl prodat...
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
