Glosář - Karel Havlíček Borovský se věru nepletl, když napsal: "Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinak, dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák."

I houpačka fotbalového osudu vám stanice Nebe a Peklo umí prostřídat dřív, než se na jedné z nich stačíte rozkoukat. Sparta a Plzeň si je pěkně prostřídaly mezi nedělí a čtvrtkem.

Však to ještě máte v čerstvé paměti. O víkendu se v Doosan Areně juchalo po ligové výhře Viktorie, která se Spartou bojovala 50 minut v oslabení o jednoho muže, a přesto ji dokázala porazit, když byla v průběhu soupeřovy přesilovky dokonce i gólově úspěšnější.

Jenže stejný Karel Krejčí, který v neděli rozprávěl o zápase, na jaký se v Plzni nezapomene, jen o čtyři dny později trousil na stejném místě myšlenky, že druhá pohárová porážka s Rapidem Vídeň mu otevřela oči a že v zimě bude potřeba vytvořit v plzeňském kádru větší konkurenci.

Na Letné si zase den před utkáním se Schalke posteskl Bořek Dočkal, že kredit, který si sparťané vydobyli remízou na stadionu v Gelsenkirchenu, vyprchal po neúspěchu v Plzni snad až příliš rychle.

Uvidíme, co bude dál. Poté, co se proti Schalke urodila sparťanská remíza číslo 2, možná se klubové plány na radikální zimní řezy uvnitř kádru zase trochu utlumily.

Postup každopádně Sparta ještě v rukou nemá. Nicméně případná výhra nad Astarasem Tripolis ho může už v příštím dějství buď přiblížit na maximum, nebo rovnou dokonat. To Viktorii Plzeň už teď pomůžou jedině čiré zázraky.

A zapomínat rozhodně nesmíme ani na liberecký Slovan, který si po výhře v Groningenu dál sní svůj velký evropský sen. Ten se trenéru Jindřichu Trpišovskému podle jeho vlastních slov zhmotňuje v hlavě zejména v podobě představy, že se na jaře utká s Liverpoolem, který vede jeho vzor Jürgen Klopp.

Hrdiny přeci jen objevili, šli přes bolest

Sparta-Schalke 1:1. Po plzeňské ostudě dostali sparťané od svých fanoušků, od médií, ale i od klubového vedení, jež rozdalo pokuty a hrozby, co proto. Poukazovalo se na to, že klíčoví hráči jako Matějovský či Dočkal v klíčových momentech sezony, kdy jde o všechno, ztrácejí kouzlo, neb jim vítěznou mentalitu užírá hysterie.

Jejích výlevů nás ti dva neušetřili ani tentokrát, nicméně v jiných hrudích se srdce ryzích sparťanských bojovníků ve čtvrtek našla. Vedle Schalke se totiž vlastní bolesti, ale i možnému riziku, že se jejich ne zcela doléčená zranění zhorší, postavili David Lafata, Jakub Brabec a Kehinde Fatai. Kousli se, šli do boje a budiž na to pamatováno a připsáno jim to ke cti.

Nejspíš i vědomí, že za výbuch v Plzni to bude chtít opravdu velkou omluvu, vletěli sparťané na hřiště jak velká voda. A šli brzy do vedení. Nebýt brzy nato Fatai v těsném ofsajdu, mohlo být i dvoubrankové.

Zatímco v Plzni se v neděli odehrávaly velké taktické šachy, při kterých Viktoria zahustila střed a prakticky neumožňovala tahovým hráčům Sparty, aby se dostávali do náběhu, Schalke vyznává mnohem otevřenější fotbal. Takže si i sparťané mohli tentokrát do volných prostorů nabíhat po libosti.

Aniž bychom jakkoli snižovali jejich výkon, nutno poznamenat, že pro Schalke na Letné přeci jen nešlo o zápas roku. Toho se ostatně tým vyznávající královskou modř dočká hned v neděli, v tradičním derby proti Borussii Dortmund. A z toho plynulo, že Schalke na Spartu rozhodně nepřijelo plivat krev a "utratit" všechny síly.

I tak se ale v zápase postupně zvedalo, nejviditelněji samozřejmě díky laciné penaltě. Nutno říci, že zhruba stejným dílem ji německému celku daroval nejen španělský rozhodčí Carlos Gómez, ale i letenský obránce Costa.

Můžeme se samozřejmě bavit o tom, že nařídit za tenhle kontakt pokutový kop bylo ultra-přísné. Na druhou stranu k dohadům o penaltě vůbec nemuselo dojít, kdyby si Costa počínal taktičtěji. To znamená kdyby se na samé hranici vápna, na lajně ohraničující ji zprava, v situaci, kdy útočník soupeře natočený čelem vně šestnáctky nemohl nijak ohrožovat Bičíkovu branku, vyvaroval reprezentant Zimbabwe čehokoli, co mohlo znamenat kontakt,  následně tedy i příležitost pro soupeřův pád a ve finále i rozhodcovský penaltový hvizd. Bohužel, stalo se.

Sparta pak přežila několik úderů Schalke, notně smrdících gólem, ale břevno i gólman Bičík a špičky jeho rukavic, stály při ní. Naopak jen málo dělilo od gólové radosti třeba Marečkovu střelu. Ostatně právě Mareček byl nejpříjemnějším překvapením zápasu, na pozici pravého obránce měl dost místa i pro ofenzivu, přihrál Lafatovi na gól a vůbec byl hodně vidět. Zápasové příležitosti poslední doby ho vytáhly hodně nahoru.

Spartě pomohly dvě remízy proti Schalke nejen v tabulce, ale i z hlediska možnosti konfrontace s opravdu dobrým evropským klubem. Vyhráno ale ještě nemá, byť by měl stačit už jen jeden velký krok.

Plán je jasný: Porazit příště na Letné Tripolis a věřit Schalke, že doma neprohraje s APOELem. Pokud obojí klapne, Sparta postoupí.

Není divu, že Letenští chtějí mít hotovo už v příštím termínu, protože jet si pro postup až na Kypr by pro ně mohlo znamenat další trauma, se kterým se na půdě soupeře obvykle vyrovnat neumí.

Proti Tripolisu bude mít Sparta situaci o to komplikovanější, že ze sestavy vypadnou kvůli kartám Matějovský s Jiráčkem. A příště budou hrát pod hrozbou třetího napomínání Dočkal, Costa a Hybš.

Karet a faulů Sparta v sezoně opravdu sbírá víc než dost...Nejen kvůli zmíněným výpadkům by se jí tedy moc a moc hodilo, kdyby byl už příště k dispozici Frýdek, situace při skládání sestavy na Tripolis by se tím trenéru Ščasnému výrazně zjednodušila.

Stará parta už zrezavěla

Plzeň - Rapid Vídeň 1:2. Všechno vyhrát a Rapid porazit pokud možno o dva góly. Plán Plzně byl jasný a vycházel logicky z vývoje ve skupině. I proto musela Viktoria šturmovat a hrát od začátku otevřeně. Výsledek jsme viděli, Rapid podnikal famózní brejky, kterým domácí nedokázali čelit takticky a rychlostně už vůbec ne.

Trenér Krejčí mluví o tom, jak se mu teď otevřely oči. Hm... Jistě má k dispozici kupříkladu čísla o rychlostních dispozicích Františka Rajtorala z historické sezony 2011/12, kdy si Plzeňští dávali závody s Barcelonou nebo AC Milán. A může je srovnat s dneškem. Asi se moc nespletu, když řeknu, že tenhle závoďák prudce zpomalil, a nejen on.

V Plzni až příliš žijí ze staré slávy, jenže ona je dávno pryč a zbývající mohykáni původní vrbovské éry už se samozřejmě dávno nezlepšují, naopak, jdou dolů. Obrážením putyk totiž ještě nikdo nikdy nezrychlil, a to ani za volantem případně v následném úprku před policií.

V domácí lize ještě Viktoria na všechny stačí, když na to přijde, tak i na Spartu, a to dokonce i v deseti lidech. Jak ale přijde evropské srovnání, už přichází ouvej, ať má podobu rumunské Ploješti, izraelského Maccabi Tel Aviv, nebo dvou čerstvých porážek s Rapidem Vídeň. Sázka na stárnoucí původní partu, která si myslí, že to půjde pořád samo a na volnoběh, se přestává vyplácet.

Postupová cesta sice ještě existuje, ale nejeví se úplně schůdně. Kromě plzeňských výher v Minsku a nad Villarrealem by totiž bylo ještě potřeba, aby Rapid vyhrál příště také ve Španělsku na stadionu Madrigal. A na to se asi úplně spoléhat nedá... I kdyby k tomu došlo, musela by pak Viktoria porazit Villarreal alespoň o dva góly. Nebo o jeden, ale musela by mít zároveň lepší celkové skóre. Což by byl asi taky problém, protože aktuálně ho ve srovnání se Španěly nasčítala o šest branek horší.

Promění se český Klopp v Kutuzova?

Groningen-Liberec 0:1. Zatímco v Plzni, zdá se, cosi velkého odumírá, Liberec se řítí za vidinou dalšího velkého úspěchu. Byť tady to na založení nějaké dynastie asi nevypadá.

Spíš na klasickou "jednorázovku". Několik hráčů má Slovan půjčených jen na hostování, navíc Pavelkovi se Šuralem končí v létě smlouva. Pokud by se opravdu podařilo postoupit do jarní části Evropské ligy, budu fakt zvědav na to, jak Slovan situaci s těmi dvěma vyřeší. Na jaře by je potřeboval, ale jistě by zároveň nechtěl, aby mu v létě odešli úplně zadarmo nebo jen za tabulkovou hodnotu.

Ideální by asi pro klub bylo vymodlit si u nich prodloužení o rok, "zaplacené" i slibem, že je v létě, po Euru, kde se můžou naplno předvést i evropskému trhu, pustí. Podstatné ale bude, co budou chtít sami hráči a jaké nabídky jim v zimě budou ležet na stole.

Ostatně, naději na postup do jara zatím Liberečtí v Nizozemsku jen přiživili, k realizaci je zatím ještě poměrně daleko.

V soubojích s Groningenem se Slovan prezentoval jako vyrovnaný soupeř, zatímco doma si výhru nechal utéct penaltou v poslední vteřině, tentokrát už bodoval naplno. V první řadě díky děsivé taktické chybě domácího týmu, který při standardní situaci, konkrétně rohovém kopu, nechal u vzdálenější tyče úplně volného Folprechta. Po jeho hlavičce se míč po odrazu od tyče a ramene domácího gólmana dokutálel do brány.

Liberečtí tak mají důvod slavit další parádní triumf na stadionu soupeře. Vyhrát ve Šmoně, ve Splitu, v Marseille i v Groningenu a pokaždé bez obdržené branky, to je tedy velká věc. Nechci malovat čerty na zeď, ale portugalská Braga bude pro další životaschopnost této série každopádně velmi těžkou zkouškou.

Pokud počítáme s tím, že Marseille doma porazí Groningen, pak Slovan potřebuje k jistotě postupu ještě čtyři body. Postačí mu ovšem i pouhé tři, pokud je tedy vybojuje ve finále skupiny, v přímém souboji s Olympiquem Marseille.

Desátého prosince bude pod Ještědem takřka jistě počasí, které chlapcům z francouzského jihu velkou radost dělat nebude. V podještědském království by se proto trenér Trpišovský mohl z českého Kloppa nakrátko proměnit v maršála Kutuzova, slavného ruského vojevůdce, který za napoleonských válek, obrazně řečeno, povolal do zbraně i sníh a mráz... Tak proč to nezopakovat.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz