Raumdeuter. Křečovitě přeloženo jako "vykladač prostoru" - zkrátka někdo, kdo je vždy tam, kde je zapotřebí. "Všechno je to o načasování. Na jedné straně hráč, který přihrává, na druhé ten, co si nabíhá do správné zóny," líčí Müller.
Má famózní schopnost číst hru, vyskytovat se na hřišti na správných místech a vyhýbat se přílišné pozornosti beků. V tom je jeho největší přednost. Přitom na první pohled moc ani jako fotbalista nevypadá. I v tom je výjimečný.
Když si ho srovnáte s parťákem Robertem Lewandowským, hned vidíte profesionálního sportovce. Tělo samý sval a šlacha, výtečně fyzicky vybavený, ani gram tuku. Müller připomíná spíše kluka z druháku na gymnáziu. Hubený, ruce jako hůlčičky, při běhu občas vypadá až úsměvně.
Ani s míčem u nohy nepůsobí extra virtuózně. Není to kdovíjaký technik ani mistr driblinku, to ale Bayernu vůbec nemusí vadit. Prostě je vždy tam, kde je to třeba. A nyní hraje v úžasné formě. Přitom ještě nedávno byl na odchodu.
Pod trenérem Kovačem mu to nepasovalo, do jeho rigidního 4-3-3 se nehodil. S příchodem Hansiho Flicka ovšem bavorský srdcař zase září. V systému 4-2-3-1 se pohybuje pod Lewandowským coby takový "second striker", nemá ovšem problém se při bránění zatáhnout do středu pole nebo se naopak zničehonic zjevit na křídle. Je prostě všude.
A v aktuální sezoně to platí dvakrát tolik. Má na kontě už čtrnáct branek a šestadvacet asistencí, i při řízené demolici Barcelony ve čtvrtfinálovém zápase byl jednou z hlavních figur Bayernu a po zásluze si odnesl cenu pro nejlepšího hráče.
"Způsob, jakým jsme dnes dominovali, byl brutální," chechtal se hráč s pětadvacítkou na zádech po senzačním výprasku. Mnichovský celek klape na hřišti i v kabině a Müller, známý vtipálek a hecíř, je toho integrální součástí.
Jako rodilý Bavor se mohl pominout štěstím, když v roce 2001 coby desetiletý chlapec viděl svůj milovaný klub vyhrát Ligu mistrů. O dvanáct let později už u toho byl jako hráč. Teď má možnost přidat triumf číslo dvě. Bayern Mnichov, nejen fotbalový symbol Bavorska, může zakončit výjimečnou sezonu tou nejcennější trofejí na světě. V čele s hráčem, který by snad místní rázovitý kraj nemohl vystihovat víc.
"Typický Bavor si nosí své lederhorsen a je mu jedno, jestli pro zbytek světa vypadá směšně. Cítí se v tom dobře, je spokojený sám se sebou," líčí oblíbený útočník. "Ví, odkud pochází, ví, kam patří. A je připraven ukázat to světu."
