Ve čtrnácti letech přestoupil z Edmontonu do Vancouveru. Bez rodičů se vydal přes velký kus Kanady hrát za místní Whitecaps. Do mládežnického týmu Vancouver Whitecaps se ale dostal až napotřetí. "Byl jsem hromádka nervů. Byl jsem tichý, rozhodně jsem si nepřipadal nejlepší z kluků, co tam byli. Ani trenéři po mně nebažili," vzpomíná.
Pár let na to ve čtvrtfinále Ligy mistrů proti Barceloně uchvátil fanoušky po celém světě vynikající technikou, rychlostí a odvahou. Ve středu jej čeká boj o finále proti Lyonu. Davies si plní sen.
Ze srdce Afriky do Edmontonu
Jeho rodiče prchli před občanskou válkou v Libérii. Narodil se v uprchlickém táboře Buduburam v Ghaně. Do Kanady rodina přesídlila, když mu bylo pět let. Usadila se v metropoli Alberty Edmontonu.
To byl pro malého Alphonsa Daviese šok. "V Edmontonu to je jako žít v mrazáku. Ze sněhu jsem byl úplně vedle. Narodil jsem se v Ghaně. Sníh jsem poprvé viděl v šesti. Ráno jsem vstal a viděl jsem všude na zemi něco bílého. Říkal jsem si, co to asi je a šel ven jen v tričku a kraťasech. Na dotek to bylo studené," s úsměvem popisuje svůj první zážitek se sněhem.
"Sníh byl tak studený, že od toho dne nesnáším zimu. I když jsem v Kanadě žil přes deset let," dodává.
Brzo začal hrát fotbal, i když v Albertě to znamená jít proti proudu. Jeho snem bylo hrát v Evropě. "Ale většina hvězd je z Evropy nebo tam chodí z Brazílie či Argentiny. Kolik asi hráčů jde do Evropy z Edmontonu?" ptal se sám sebe, když uvažoval nad svou budoucností. "V Edmontonu se očekává, že hrajete hokej."
Sestřih čtvrtfinále Ligy mistrů Barcelona - Bayern:
Hokej ale nepřipadal v úvahu. "Zkoušel jsem bruslit asi den a bylo to strašné, teď už aspoň stojím na ledě bez pádu, ale to je tak všechno," směje se Davies. Navíc ho NHL nikdy moc nezajímala. Otec byl amatérský fotbalista a o víkendech sledoval zápasy Chelsea. Fanoušek se stal i z Alphonsa, kterého uchvátily plné stadiony a vášniví angličtí fanoušci.
Nejstarší brácha
Poté, co ve dvanácti uspěl na testech v místním klubu, snažil se trénovat co nejvíc to šlo. Jenže musel často hlídat mladší sourozence. "Takže zatímco moji kamarádi si kopali nebo hráli videohry, já jsem dělal chůvu. Měnil jsem plenky a zpíval ukolébavky. Táta pracoval v drůbežárně, máma dělala uklízečku. Měli dlouhé směny, zbylo to na mě," vypráví Davies pro Players Tribune.
Postupně se propracoval až do béčka Vancouveru. "Tam jsem vůbec nestíhal. Nebyl jsem dost silný, nemyslel jsem dost rychle, přihrávky se mi nedařily. Začal jsem mít obavy, jestli je fotbal pro mě," popisuje své začátky.
Záhy také pochopil, proč chodí hrát z Rio de Janeira, Sao Paula nebo třeba Buenos Aires do Evropy více hráčů než z kanadských měst. "V září začne sněžit a máte po fotbale. Nejde hrát venku."
Až do Ligy mistrů
Přes velké pochyby v 15 letech debutoval v nejvyšší severoamerické soutěži MLS jako druhý nejmladší hráč v historii. "Čekal jsem, že budu nadšený, ale z debutu jsem byl úplně vyklepaný," přiznává. "Když mě trenér jako náhradníka povolal na hřiště, myslím, že jsem se ho dokonce zeptal: ‚Opravdu?‘"
S prvním zápasem ale nabral sebevědomí a jistotu, která ho dovedla až do Bayernu. Vstřelil osm gólů v MLS a byl vyhlášen nejlepším hráčem Vancouveru. "Když jsem odcházel do Bayernu, byl jsem už někdo úplně jiný. Věděl jsem, kam jdu a co se ode mě čeká. Nebyl jsem nervózní, chtěl jsem jen ukázat, že na to mám," přibližuje změnu, která se v něm odehrála.
Je mu teprve devatenáct a s Bayernem už získal dva ligové tituly, dvakrát vyhrál pohár a teď s ním postoupil do semifinále Ligy mistrů. "Řekl jsem si, že budu hrát neustále s úsměvem. Zatím mi to jde," vypráví s nadšením pro Players Tribune.
