reklama
 
 

Český fotbal na MS nepatří. Léta kašlal na talenty, po Euru přišel o opory. A teď tým neumí dát gól

5. 9. 2017 6:18
Ubohé vystoupení české reprezentace v kvalifikaci o mistrovství světa 2018 bohužel odráží realitu.

Glosář - Dokonáno jest. A nutno říct, že opravdu stylově. Na mistrovství světa se český výběr tradičně neobjeví. Tentokrát zcela jednoznačně proto, že na něj se svou současnou úrovní nepatří.

K dispozici nejsou tentokrát žádné výmluvy či obezličky, už po 8 kolech z 10 je v kvalifikační skupině C jasné, že první dvě příčky v ní obsadí týmy Německa a Severního Irska. Po porážce 0:2 v Belfastu ztrácí Češi na ostrovní celek v průběžné tabulce už strašlivých a nedohnatelných 10 bodů.

Však také Češi za celou dosavadní kvalifikaci zaznamenali pouhé dvě výhry, a to nad Norskem a San Marinem. A když si odmyslíme 6 branek právě v trpaslíkově síti, naskáče nám ze zbývajících 7 českých zápasů skóre 4:9. Což je katastrofa z hlediska "průraznosti" útoku - a opravdu nic moc bilance z pohledu úspěšnosti obrany.

Pokud si odmyslíme i zápasy s úřadujícími mistry světa Němci (0:3, 1:2), kteří se pohybují v trochu jiném fotbalovém vesmíru, zjistíme, že si český celek dokázal jakžtakž poradit jen s Nory (2:1 a 1:1). Ovšem nepřetlačil už Severní Irsko (0:0, 0:2) a může se mu ještě snadno stát, že pozitivní bilance nedosáhne ani s Ázerbájdžánem (doma 0:0, v Baku se hraje v říjnu).

Ruku na srdce, kvalifikace byla pokažená už od loňských domácích remíz se Severním Irskem a Ázerbájdžánem a prakticky ztracená od červnové remízy 1:1 v Oslu. Od ní už zbývala v souvislosti s cestou do baráže jen pustá teorie. Jenže i s ní už je teď veta.

Doma s Němci se v pátek sice 1:2 prohrálo, ale výkon českého celku dával toho večera alespoň špetku naděje, že by tenhle celek ze slzavého údolí mohl někdy vylézt, alespoň snad časem. A to i s vědomím skutečnosti, že ono páteční představení bylo podmíněno poměrně ležérním přístupem německých šampionů k utkání.

Instruktážní film na téma fotbalové bezradnosti

Jenže očekávaná pondělní bitva v Belfastu, ve které Češi nutně potřebovali zvítězit, nakonec  vlastně ani žádnou bitvou nebyla. Neboť místo toho, aby Češi útočili, tak v podstatě naopak jen bránili - a ještě špatně. A čekali asi, až se tým Severního Irska porazí sám, což se nestalo. Ostrovní celek dal ze standardních situací dva góly už do poločasu - a bylo vymalováno.

Trenér Karel Jarolím prakticky od data vylosování kvalifikace zdůrazňoval, jak obtížný úkol ho v září čeká, protože sled dvojutkání "doma Němci - venku Severní Irsko" opravdu nebyl zrovna přívětivý.  Navzdory tomu Jarolím síly svého týmu nakonec nerozdělil. Nechtěl nakonec do sestavy příliš sahat a vsadil víceméně na jedenáctku, která v pátek proti Němcům zahrála celkem kompaktně. Měnil ji jen na pravém křídle, kam místo Kopice poslal Krejčího.

Ale bylo to asi prašť jako uhoď. Česká kombinace končila v první půli obvykle nejvýše pět metrů za půlicí čarou. Kdybyste někdy dětem potřebovali vysvětlit termín "bezradnost", pusťte jim tohle české fotbalové vystoupení, pak už asi snadno pochopí.

Když vám to nejde dopředu, nesmíte alespoň dělat chyby vzadu. Jenže ty přišly. Na první inkasované brance nese částečně vinu i zaškobrtnutí Thea Gebre Selassieho. Po odvráceném rohu se totiž po kontaktu s hráčem Severního Irska "zasekl" těsně před brankou, nevysunul se vpřed - a tím pádem se po návratu míče před branku neocitl Jonny Evans v ofsajdu. Dílo dokonal brankář Vaclík, který šel z brány v ústrety skórujícímu hráči nejspíš pozdě.

No a čtyři minuty před půlí nepodržel brankář Tomáš Vaclík svůj tým znovu, když si při Bruntově trestném kopu nevykryl svůj dolní růžek branky, nedosáhl tam a domácí vedli 2:0.

Brejky jakžtakž ovládají, ale postupný útok = katastrofa

Tým Severního Irska se pak logicky stáhl před svoji branku - a i když Jarolím začal na plac posílat ofenzivnější hráče Hušbauera, Klimenta a Dočkala, hráli Češi jen klasickou "obehrávanou" zleva doprava a zase zpátky. A znova. A zase. Ale chytré přihrávky či nadějné pokusy o zakončení se prakticky nekonaly.

Znovu se tak ukázalo, že jediný způsob hry, který český celek za celou kvalifikaci zvládl tak, aby se za ni nemusel úplně stydět, byla varianta se staženým blokem a četnými pokusy o brejky. Takhle se hrálo doma proti Norsku i proti Německu. A v obou případech byl Jarolímův celek za herní projev celkem chválen.

Když má ale hrát normálně "do plných" a rozvíjet postupný útok, je naprosto zoufalý.

Logicky se teď povalí velká kritika a fanouškovský hněv na lysou hlavu trenéra Karla Jarolíma. Jestli by to v Severním Irsku dopadlo jinak, kdyby opustil schéma s pěti obránci použité doma proti Německu a hrál od úvodu odvážněji, se už nedozvíme. Víme jen, že s tím, co hrál, neuspěl.

Na jednu stranu platí, že i z hráčského materiálu, který měl v kvalifikačních bojích k dispozici, se jistě dalo vykřesat víc, průběžný výsledek je vážně zoufalý. Na druhou stranu nutno zdůraznit, že na začátku kvalifikace Jarolím začal stavět tým vlastně z nuly. I proto přišel nepřesvědčivý rozjezd. A s ním ztráta sebevědomí. A možná i proto trenér dodnes nenašel nic, čemu by se dalo říkat ideální sestava. A co hůř, nevyprofilovaly se dokonce příliš ani osobnosti, na kterých by měla stát.

Od koho bychom tak mohli čekat, že bude národnímu týmu oporou? Od zkušených. Už jsme si řekli, že Vaclík chyboval v Belfastu. Předtím zase Sivok s Dočkalem hořeli jak papír v norském Oslu. Koho tu máme dál? Krejčí jako by se včera zápasu snad ani neúčastnil. A Kadeřábek se ho neúčastnil doopravdy, protože ho Jarolím nechal na střídačce.

Ani Schick není Pelé. Ale v něm a dalších mladých je budoucnost

Někteří teď možná budou mudrovat, jestli Jarolím neměl povolat i Patrika Schicka, přestože po delší dovolené, vynucené problematickým zdravotním testem, zatím skoro nic neodtrénoval a ani v Sampdorii, ani na své nové adrese v AS Řím ještě žádný soutěžní zápas v této sezoně nesehrál.

Ale jak už jsme si řekli, tahle kvalifikace se neztratila v Belfastu, ale mnohem dřív, třeba i v Ostravě proti Ázerbájdžánu, kde Schick hrál a nic světoborného nepředvedl. Jenže každý není Pelé, aby přišel, viděl a hned všechno vyhrával.

V Schickovi, Janktovi, Kalasovi, Barákovi a dalších mladých je každopádně budoucnost, na které musí stát další reprezentační tým, když se tenhle "meziprodukt" Jarolímovi nevyvedl.

Pro vysvětlení termínu "meziprodukt" se musíme vrátit k větě, že na začátku kvalifikace o postup na MS 2018 začal Jarolím svůj tým stavět prakticky z nuly. Stalo se to v létě 2016, kdy se český tým vrátil z Eura jako spráskaný pes. A trenér Pavel Vrba vzápětí zahnul kramle směrem do dagestánské Machačkaly.

Věděl, co dělá. Sám sice na Euro 2016 dovedl tým z prvního místa tabulky své kvalifikační skupiny. Ale pracoval tak trochu stylem "po mně potopa", ani na jaře 2016, natož na samém šampionátu nezapracoval do týmu, a to ani na střídačku, prakticky žádné mladší hráče. S věkovým průměrem 28,7 bylo Česko na Euru třetím nejstarším týmem.

A když pak po turnaji ve Francii řada starších opor skončila, musel nový trenér Jarolím začít pracovat prakticky na zelené louce, s minimem opěrných bodů z minulosti. A s možností sehrát před startem soutěže jediný přípravný zápas.

K dispozici už nebyli Petr Čech, Roman Hubník, David Limberský, David Lafata a Jaroslav Plašil, brzy odpadl Michal Kadlec, nepoužitelný byl ze zdravotních důvodů Tomáš Rosický, forma postupem času totálně odešla Tomáši Necidovi… A tak bychom mohli pokračovat.

Severní Irsko je na svém vrcholu, Češi stále někde dole

Dvě poslední české "jedenadvacítky" sice startovaly na Euru své věkové kategorie, ale ani ta Dovalilova na domácím turnaji v roce 2015, ani ta letošní Lavičkova v Polsku nepostoupily ze základní skupiny, zazářily vždy naplno v jediném utkání turnaje.

Střípky, ze kterých by se dospělý národní tým dal poskládat, tu tedy k dispozici jsou, ale je jich málo a ne vždy zazáří. Ano, postupně zase začíná přibývat českých hráčů v Serii A či v Bundeslize. Ale Ligu mistrů budou kupříkladu v této sezoně hrát jen Vaclík se Suchým v Basileji. A k AS Řím se připojil už zmiňovaný Patrik Schick. Jinak se na tomto "levelu" Češi prostě nevyskytují.

Pravdu mají ti, co ukážou na tým Severního Irska se slovy: Za něj taky nehrají žádní fenoméni. A ani v Severním Irsku mládež zrovna nekvete a základna je tu miniaturní. Jenže teď jim prostě jejich A-tým takříkajíc "sedl" - a předvádí asi nejlepší výkony a výsledky od roku 1986, kdy tahle asociace startovala naposledy na světovém šampionátu. I loni na Euru předvedla zajímavější výkony než Češi. A v téhle kvalifikaci v tom pokračovala.

Sází na skvěle sehranou obranu, kterou gólem dokázali otevřít jedině Němci. Občas se borcům ze Severního Irska povede brejk či standardní situace - a přinejmenším na druhé místo ve skupině a dost možná i na baráž jim to vystačí. Základem jejich úspěchu je každopádně výtečně sehraná obrana.

Severní Irsko je při vší limitovanosti tamních fotbalových zdrojů na vrcholu své pomyslné třicetileté periody. Oproti tomu český fotbal se ještě nevzpamatoval ani z odchodů Nedvědů a Poborských, natož z ukončení dlouholeté reprezentační kariéry všech těch jmen, co dala národnímu týmu vale po loňském Euru ve Francii.

Nejsou české hvězdy, "S" to řeší dovozem cizinců

Český fotbal doplácí na to, že dlouho, opravdu až příliš dlouho zanedbával práci s talentovanou mládeží. Doby, kdy zkraje milénia hrála "21" dvakrát v řadě finále ME své věkové kategorie, jsou proto jaksi pryč. Je třeba začít znovu pracovat zezdola a mít trpělivost.

Loni začaly vznikat krajské regionální akademie, kdekdo jim nevěří, mnozí jiní ano. Zázraky od nich nečekejme, zlepšení situace snad. Za pět, za šest let. Rozhodně je lepší zkoušet dělat NĚCO, než jako roky předtím vůbec NIC. A čekat, že se noví Nedvědové zrodí sami, až snad budou hvězdy na letní obloze v nějaké příznivé konjunkci.

Sparta a Slavia řeší nedostatek výtečných českých fotbalistů angažováním cizinců, což se z hlediska české reprezentace zatím nejeví jako zrovna příznivá zpráva. Ještě ale dejme chvíli čas tomu, jestli se v různorodé mezinárodní konkurenci čeští aspiranti národního dresu prosadí. Protože když se jim to nepovede ani tam, těžko pak můžeme čekat, že reprezentaci potáhnou k vítězstvím.

Na Euro 2020 postoupí 24 reprezentačních celků. Pokud budou Češi podávat výkony podobné týmu pátečnímu proti Německu, na závěrečný turnaj, roztroušený po celém kontinentu, se dostat mohou. Pokud budou tápat jako včera pod krvavým nebem v Belfastu, tak s tím ale příliš nepočítejme.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

autor: Luděk Mádl | 5. 9. 2017 6:18

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama