Glosář - Na sympatickou výhru 6:0, kterou čeští fotbalisté vezou ze San Marina, můžeme nahlížet různě. Třeba přes číslíčka: pět gólů do poločasu a šest celkem na půdě soupeře, to jsou české rekordy. Fajn.
Můžeme si také říct, že pokud by se v konečné tabulce kvalifikační skupiny ocitli Češi s některým ze soupeřů na bodové shodě, mohla by jim do kýžené baráže o MS 2018 v Rusku teoreticky pomoci i tahle nedělní palba. Protože právě celkový rozdíl skóre má v téhle rozehrané soutěži přednost dokonce i před bilancí vzájemných utkání.
A můžeme vzdát čest třeba i individuálnímu výkonu Antonína Baráka, protože nastřádat bilanci dvou gólů + jedné přihrávky v rozmezí SEDMI minut je v mezistátním utkání opravdu paráda, a to platí univerzálně, i kdybyste hráli třeba proti Vanuatu.
Na jednu stranu by bylo každopádně zavádějící z příjemné výhry v San Marinu jakkoli přehnaně vyšilovat. Na stranu druhou zatleskejme v klidu a bez nervů splněné povinnosti. A především (zdánlivě přirozeně) probíhajícímu procesu omlazování Jarolímova reprezentačního "áčka".
Ono to není tak dávno, co za národní tým proti Severnímu Irsku nastoupil třeba ještě Michal Kadlec, v Německu Milan Petržela, nebo kdy se výrazem vyhřezlé personální krize staly i nominace Lukáše Droppy, fotbalisty, co již z ruského Tomsku přesídlil do Bandirmasporu, tedy do průběžně předposledního týmu druhé turecké ligy.
Ta jména už z hlediska reprezentace, předpokládejme, odvál čas. Nic proti nim, ať už v delším historickém kontextu nebo coby akutní záskok v nouzi nejvyšší - bezesporu českému fotbalu všichni pomohli tak, jak jim jejich aktuální síly stačily.
Prolnutí s hráči z "21" se zintenzivnilo. I "lvíčata" přesto vítězí dál
Ale asi všichni cítíme, že je nade vší pochybnost správné, když už se v nominacích místo nich objevují jména mnohem perspektivnější, v první řadě Antonín Barák s Jakubem Janktem, k nim Jaromír Zmrhal nebo třeba Talent roku jménem Patrik Schick, kterého teď přibrzdilo lehčí zranění.
Spolu s "tankem" Michaelem Krmenčíkem je trenér Karel Jarolím po mrzkém vstupu do kvalifikace začal postupně zapracovávat do svého mužstva a teď, v březnovém dvojtermínu, který máme právě za sebou, došlo k prolnutí zatím asi nejintenzivnějšímu.
Navíc se trenérovi uzdravil Vladimír Darida, který na podzim fatálně scházel. A ve stoperské dvojici už se vedle Sivoka začal otrkávat i kapitán bývalé "21" Jakub Brabec.
Symbióza s tou současnou, Lavičkovou "21" funguje zatím na 100 procent, vždyť i bez Baráka s Janktem dokázal Lavičkův tým připravující se na červnové ME "21" v Polsku "sejmout" v přípravě Slováky, tedy dalšího z účastníků turnaje, a to bez mrknutí oka 4:1. To když třikrát vypálila ještě mladší puška jménem Václav Černý.
I "áčku" se březen pohledem výher 3:0 v přípravě nad Litvou a 6:0 nyní v San Marinu vydařil. Jak výsledkově, tak hlavně co do už zmíněného bezbolestného přechodu mladších hráčů do A výběru.
Jenže o úspěšnosti téhle (půl)sezony nerozhodne březen, ale červen. V jeho průběhu se po "zahřátí" v přípravě v Belgii (5. června) koná o pět dní později klíčový kvalifikační duel v Norsku.
Norové už ve skupině prohráli, co mohli: doma s Německem, v Ázerbájdžánu, v Praze i včera v Belfastu. S mrtvolným potem zmákli jen závěr domácího duelu se San Marinem, který jim ještě v 76. minutě hrozil remízou.
Němce nikdo nezastaví. Ale kdo skončí druhý?
Pro české fotbalisty platí, že červnový bod z Osla je minimum, spíš by tam měli zkoušet útočit na vítězství. Se třemi body z Norska by se jim pak na podzim loňské ztráty z domácích bezgólových remíz se Severními Iry i Ázerbájdžánci doháněly nejspíš mnohem snáz.
I včerejší německá výhra v Ázerbájdžánu podtrhla dosavadní ráz skupiny: Němci všechno vyhrávají, San Marino i Norsko kráčejí od porážky k porážce. Ještě bude spousta příležitostí z tohoto "mustru" vybočit, nicméně už teď je jasné, že o druhé příčce ve skupině, která znamená vidinu baráže, rozhodnou patrně z 90 procent vzájemné zápasy Česka, Severního Irska a Ázerbájdžánu.
Aby to nebylo tak jednoduché, připomeňme, že do baráže se dostane 8 druhých celků z 9 evropských kvalifikačních skupin, jeden bude mít smůlu. Průběžná tabulka skupiny C vypadá následovně:
| 1. | Německo | 5 | 5 | 0 | 0 | 20:1 | 15 |
| 2. | Severní Irsko | 5 | 3 | 1 | 1 | 10:2 | 10 |
| 3. | Česko | 5 | 2 | 2 | 1 | 8:4 | 8 |
| 4. | Ázerbájdžán | 5 | 2 | 1 | 2 | 3:8 | 7 |
| 5. | Norsko | 5 | 1 | 0 | 4 | 5:9 | 3 |
| 6. | San Marino | 5 | 0 | 0 | 5 | 1:23 | 0 |
Jak už bylo řečeno, domácí plichty 0:0 s oběma "úhlavními soupeři", tedy se Severním Irskem a Ázerbájdžánem, nejsou tím úplně nejlepším závdavkem do dalších bojů, ale mocným finišem se skupina teoreticky ještě zachránit dá. I když třeba zářijové menu "v pátek doma s Německem - v pondělí v Belfastu" žádnou procházku růžovou alejí vskutku neslibuje.
Dodejme, že skupina se pak z českého pohledu dohrává v říjnu duelem v Ázerbájdžánu a doma se San Marinem. Nezbývá než věřit, že i v tom posledním mači ještě bude o co hrát.
A když ne, co naplat - ale z povedeného zakomponování Baráka, Jankta a spol. může reprezentace bezesporu dostatečně čerpat i v dalším cyklu, ve kterém už půjde o účast na Euru 2020.
Pokud někdo tápal, jestli po matném vstupu do aktuální kvalifikace bojovat nadále všemi silami o postup na MS do Ruska, nebo zda začít český tým omlazovat pro roky příští, máme pro něj dobrou zprávu: paralelně se děje obojí a zatím to šlape.
Co dál? V červnu budeme chytřejší.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
