Praha - Portugalská reprezentace se nečekaně dostala až do finále mistrovství Evropy, ve kterém se utká s domácí Francii. Před šampionátem jsem pasoval právě Francii na největšího favorita celého turnaje a Portugalce jako černé koně, takže jsem rád, že mi oba tipy vyšly. Portugalci se dostali do finále díky propracované defenzívě, překvapivému hernímu systému a rozdílovému Ronaldovi.
Jen ti nejzarytější fanoušci Portugalska věřili, že to letos konečně vyjde. Už od Eura 2004, které hostili právě Portugalci, visí ve vzduchu velký úspěch na evropském šampionátu. Tehdy je porazili Řekové urputnou defenzívou. Letos se Portugalci symbolicky prezentují netradičně defenzivním pojetím.
Blízko k úspěchu byli také v roce 2012, když v semifinále dokázali přehrát mistry světa ze Španělska, ale bohužel prohráli na penalty. Mistrovství světa 2014 v Brazílii se vůbec nepovedlo, ale od tohoto šampionátu se kompletně překopala záložní řada a diametrálně se změnilo rozestavení.
Pryč se zbytečnými středními útočníky
V Brazílii vsadili Portugalci na typické rozestavení 4-3-3, které dlouhodobě využívají, ale od odchodu Postigy nedokázali najít kvalitního středního útočníka, což se potvrdilo také na posledním mistrovství světa, na kterém se Eder prakticky nedostal do hry a na hřišti byl doslova zbytečný.
Zároveň dva ze tří středních záložníků měli přes 30 let. Vzhledem k tomu, že hráči dosahují fyzického maxima průměrně kolem 27 let, tak mít dva ze tří středních záložníků, tedy fyzicky nejnáročnější post v týmu, starší než 30 let, není dobrým znamením. Hráči jsou v tomto věku zkušení a stále dokáží předvádět kvalitní výkony (viz Scholes, Pirlo, Xavi nebo Xabi Alonso), ale potřebují vedle sebe někoho, kdo to za ně oběhá. Tohle byl však pouze střípek portugalských problémů, ten hlavní byl v celkovém systému hry.
Rozestavení 4-3-3 bylo ideální pro Ronalda, ale Portugalci dlouhodobě zavírali oči před tím, že nemají kvalitního středního útočníka. Eder nebyl ani průměrný a na mezinárodní level v žádném případě neměl. Po neúspěšném MS tým převzal Fernando Santos, který se v kvalifikaci ještě držel klasického 4-3-3, ale na mistrovství Evropy připravil překvapení v podobě diamantového rozestavení.
Inteligence Naniho a Ronalda
Udělal naprosto logický, ale přesto velice chytrý krok. Odebral klasického středního útočníka a přidal jednoho hráče do zálohy. Ronaldo s Nanim se posunuli více do středu hřiště, ale především zahustil střed, čímž týmu dodal defenzivní stabilitu.
Za trojici středních záložníků mohl nasadit ještě defenzivně laděného Wiliama Carvalha. Dvojice Ronaldo-Nani sice nenastupuje na svých ideálních postech, predevším pro Naniho je to diametrálně odlišná pozice, ale oba jsou dostatečně univerzální a inteligentní, aby se tomu dokázali přizpůsobit.
Diamantové rozestavení však znamená minimální podporu v křídelních prostorech. O tu by se měli starat především krajní obránci, ale ti nikdy nedokáží plnohodnotně nahradit klasická křídla. Tento problém však Portugalci vyřešili energickým Sanchesem, na kterém je sice vidět nedostatek zkušeností (občas zbrkle kazí jednoduché přihrávky), ale má nevyčerpatelný fyzický fond, takže pokryje velkou část hřiště. Zároveň se do křídelních prostorů čas od času stáhne jeden z dvojice Nani - Ronaldo.
Netradiční Portugalsko a správná filosofie
Je to naprosto netradiční Portugalsko. Nikdy předtím jsem takhle disciplinovaně Portugalce hrát neviděl, ale naprosto se ztotožňuji s filozofií Fernanda Santose. Toto není ligová soutěž, ale krátký vyřazovací turnaj, který rozhodují především perfektní defenzívy. Tento výběr je sestavený na krátký turnaj.
Těží z toho, že po případné remíze se utkání může rozhodnout až v prodloužení nebo na penalty a v konečném důsledku je úplně nepodstatné, zda vyhrajete v základní hrací době nebo až po penaltách. V dlouhodobé soutěži by neuspěli, protože hrají až příliš defenzivně, ale v podobném turnaji to mají šanci dotáhnout až na zlaté medaile.
Portugalsko dokonce vstřelilo nejméně gólů ze všech týmů, které se dostali do čtvrtfinále. Celkem vstřelilo Portugalsko ve vyřazovací části v základní hrací době pouhé tři góly. Pro srovnání i takový Island, který navíc odehrál o zápas méně, vstřelil čtyři góly, Francouzi dokonce devět, tedy třikrát více než svěřenci Fernanda Santose.
V play off dostali jedinou branku
Portugalci to však vynahradili perfektní defenzívou. Za celou vyřazovací část obdrželi jedinou branku od Lewandowského. Takový Island inkasoval gólu dokonce šest, a to připomínám, že odehrál o zápas méně. Nejblíže k Portugalcům byla Francie, která inkasovala třikrát.
Perfektní obrana však nestačí. Můžete mít štěstí, že vyhrajete na penalty, ale to se vám může stát jednou nebo dvakrát. Na celkové vítězství však potřebujete kvalitu také v ofenzívě a rozdílové hráče, které má Portugalsko v Nanim, ale především v Ronaldovi, který zabral přesně ve chvílích, kdy Portugalcům teklo nejvíce do bot.
Poslední utkání ve skupině, ve kterém Portugalci potřebovali minimálně bod, zařídil prakticky sám, když vstřelil dva góly a na jeden přihrál. Na vítězství to nestačilo, ale remíza 3:3 byla dostačující na postup ze skupiny. Naposledy Ronaldo zachránil svou reprezentaci v semifinále s Walesem, když výhru 2:0 zařídil gólem a asistencí.
Tým je tentokrát na prvním místě
Nicméně ani Ronaldo neprožívá individuálně nijak fantastický šampionát. Tým svými výkony táhne, to ano, ale individuální statistiky má v porovnání s klubovým mnohem horší. Dokonce dal pouze jednu branku nohou, všechny ostatní vstřelil hlavou. To jen dokazuje, jakým způsobem hrají a obětovat se musí i taková megastar, jakou je Ronaldo. Tým na prvním místě, takhle by to mělo být. Skvělé individuality vám můžou získat zápas, ale pouze opravdový tým dokáže vyhrát celý šampionát.
Jedním z hlavních důvodů nedostatečné kreativity v poslední třetině hřiště je absence jednoznačně nejlepšího záložníka Portugalska Moutinha, který se v poslední sezóně potýkal s několika zdravotními problémy a stoprocentně fit není ani teď. Pro Portugalce je to však spolu s Ronaldem a Pepem klíčový hráč, jehož absence je citelně znát.
Ronaldo tedy s největší pravděpodobností nebude nejlepším hráčem turnaje, k čemuž má velice slibně nakročeno Griezmann, ale má šanci konečně získat vytouženou trofej s reprezentací. Touha po trofeji s národním týmem je obrovská. Je to vidět i na Cristianovu způsobu hry. Mnohem více vypomáhá také defenzívě a dokáže se obětovat pro úspěch týmu.
