Jak po 16 letech vzpomínáte na tažení s Petržalkou do Ligy mistrů? Jako na vrchol své kariéry?
Vzpomínám na to moc rád. Byl to můj vrchol, fotbal hrajeme proto, abychom takové zápasy absolvovali. Jsem rád, že jsem si to prožil na vlastní kůži a navázal jsem na to v pohárech s Baníkem Ostrava. Když spojím angažmá v Petržalce a v Baníku, bylo to úžasné.
Který zápas pro vás znamenal nejsilnější zážitek?
Těžko se to hodnotí. Každý zápas v Lize mistrů nebo v Poháru UEFA byl emočně skvělý, každý měl něco. Ať už postup gólem z poslední minuty v předkole proti Kajratu Almaty, výhra 5:0 proti Celtiku, nebo pak Moskva, kde jsme s Baníkem sahali po postupu v Poháru UEFA, ale trefili jsme několikrát břevno.
Na Slovensku se možná nejvíce vzpomíná na Celtic. V druhém předkole Ligy mistrů 2005/06 jste ho s Petržalkou deklasovali 5:0 a vtipné pak bylo, jak jste v odvetě ve Skotsku slavili po porážce 0:4.
Celtic nás podcenil. Mysleli si, že uhrají postupový výsledek už u nás, případně že to v pohodě dohrají doma. Debakl rozhodně nečekali, přesto z nich i tak bylo cítit, že to doma zvládnou. Nám vyšel domácí zápas po všech směrech fantasticky. Čtyřka na Celtiku byla trochu směšná, ale postoupili jsme. Nicméně v posledních dvaceti minutách jsme se snad nedostali za půlku.
A co víc, v silné skupině s Interem Milán, Portem a Rangers jste do posledního zápasu válčili o postup do osmifinále Ligy mistrů.
Postup do základní skupiny byl senzační, ale zasloužený. Sešla se skvělá parta kluků, co se týče vztahů v kabině i připravenosti všech hráčů na trénink nebo na zápas. Vše do sebe zapadlo, sahali jsme po osmifinále a poslední zápas proti Portu v Bratislavě pískal Markus Merk. Odepřel nám tehdy penaltu, hrálo se na Tehelném poli, na blátivém hřišti. Nevím, zda bychom dali, nebo ne, ale pan rozhodčí nás asi nechtěl pustit dál.
V předkolech jste hrál stabilně, do zápasů ve skupině jste naskakoval až ze střídačky. Jaká byla vaše pozice v týmu?
Týden před prvním zápasem v Lize mistrů jsme hráli ligový zápas, ve kterém jsem si natáhl sval. Zkoušel jsem to vyřešit, abych hrál, ale nešlo to. Trénoval jsem před prvním domácím zápasem s Interem, jenomže nedalo se hrát. Proto jsem později byl připravený na lavičce.
V další sezoně v Poháru UEFA už jste vedl tým jako kapitán.
Hodně kluků odešlo po skvělé Lize mistrů do Ruska, skončil i trenér Vladimír Weiss a jeho asistent Michal Hipp. Kádr se přeměnil, přesto jsme hráli o Pohár UEFA, ale do skupiny jsme se nedostali.
V Petržalce jste hráli na legendárním Štadiónu za Starým Mostom, který ale na Ligu mistrů neprošel. Musely to být docela specifické podmínky, ne?
Dnes už ten stadion ani nestojí. Byl to opravdu strašně starý stadion a když někdo přijel, ptal se, jak tady může hrát ligové mužstvo. Tribuna byla proti budově do tvaru písmene "U", její část byla poskládaná tak, že se po zápase mohla rozložit a odvézt jinam. Zázemí bylo staré, šatny i kanceláře. Pracovalo tam málo lidí. Ale je vidět, že to asi není o tom, jestli v klubu máte sto nebo šest lidí. Nebyl v tom problém. Sešla se skvělá parta dobře nastavených kluků, která to dotáhla daleko.
Zástupci Celtiku viděli starý stadion a zřejmě i proto Petržalku podcenili. Přestože samotný zápas se hrál na Tehelném poli.
Přesně tak. Vůbec nevěděli, co Petržalka je, a říkali si, kam jsme to přiletěli. Překvapili jsme je a po čtrnácti dnech je ve Skotsku pořádně zepsuli.
A výhra 3:2 v Portu, které o rok dříve Ligu mistrů vyhrálo? To je jako kdyby dnes nějaký slovenský tým porazil Bayern Mnichov.
Je to neskutečné. (úsměv) Nikdo nečekal, že proti gigantům jako Inter Milán a Porto budeme hrát vyrovnané partie.
Petržalka později úplně zanikla, z první ligy sestoupila v roce 2010. Vy už jste o tři roky dříve při přestupu do Baníku tušil klesající tendenci?
To ještě úplně ne. Ale postupem času majitel klubu přešel z Petržalky do Slovanu a to už se dalo čekat, jak Petržalka dopadne.
Vy jste strávil roky 2007 až 2010 v rodné Ostravě. Také to byl pro vás splněný sen, hrát nejvyšší soutěž za Baník?
Rozhodně. Ty tři roky jsem si nesmírně užil. Skvělí lidé jako v Petržalce byli také v Baníku. Hrálo nás spoustu odchovanců, v kabině nebyla žádná nevraživost. Fantasticky si to sedlo a skoro pokaždé jsme hráli o titul. Do toho neskutečná podpora lidí na starých Bazalech, to bylo úžasné.
Dodnes jste jedním z posledních hráčů, kteří si s Baníkem zahráli v evropských pohárech. V roce 2008 jste se přes moskevský Spartak nedostali do Poháru UEFA, poté to Baník neúspěšné zkoušel jen v kvalifikaci Evropské ligy o dva roky později.
Už je to jedenáct let, opravdu dost dlouhá doba.
Má současný Baník na to, aby se do Evropy vrátil?
Věřím, že ano. Každým rokem se o tom mluví, chtěli by hrát nahoře. Nyní to mají rozjeté za poslední dobu asi nejlépe, ale nejsou jediní, kdo se chce do pohárů dostat. Na jaře se rozhodne, zda to dokážou.
Vy jste po skončení profesionální kariéry v Baníku trénoval a nyní působíte u žáků v Karviné?
Ano, v Baníku jsem jako asistent spolupracoval s některými trenéry áčka, potom jsem byl v juniorce, potažmo v béčku. Teď dělám trenéra u žáků do 15 let v Karviné.
Do toho pořád hrajete I. A třídu, tedy na šestém stupni úrovní českých soutěží. Jak se cítíte na hřišti?
(úsměv) Je to pravda, hraju v Řepištích. Už je cítit, že nejsem nejmladší, ale ten sport miluju a dokud mě asi ze hřiště neodvezou na vozíku, budu se snažit hrát. Čím je soutěž vyšší, tím je to pro mě náročnější. Nemám už pravidelný tréninkový proces, po zápase se z toho hůře dostávám. Ale pokud budu cítit, že jsem platný, budu se snažit fungovat. Když vycítím, že to tak není, zabalím to.
V Řepištích se vás sešlo více bývalých hráčů z první či druhé ligy. Chcete postoupit výše?
Určitě, ambice jsou, chceme postoupit do krajského přeboru. I. A třída je o něco těžší než I. B, už nejsme tak suverénní. Ve svých letech si neumím představit, že bych třeba za tři roky hrál divizi, ale doufám, že v létě budeme slavit postup do krajského přeboru a pak se uvidí, co dál.
