Glosář - Znáte to. Probudíte se k polednímu, kdoví kde, hlavu jako střep a v kapse ani floka. Nějaký ten večer za všechny prachy už asi zažil kdekdo.
Ale spálit během jednoho večera dva vstupní poukazy do další možné hry, ve které se ve finále dalo dohmátnout třeba až na dvakrát půl miliardy, to se asi zatím povedlo málokomu. Zrovna včera ale fotbalistům Plzně a Sparty. Možná ještě letos v Evropě něco vydělají, ale už to bude jen zlomek, řekněme zhruba čtvrtina, z té pohádkové sumy, na kterou mohli myslet ještě včera.
Nejvíc ze všeho je ale musí drtit způsob, jakým o šanci hrát Ligu mistrů, nebo alespoň finální kolo její kvalifikace, přišli.
Plzeň si z Tel Avivu vezla do domácí odvety dokonce vítězství 2:1, ale pak hrála tak "na klid a na jistotu", až doma s Maccabi 0:2 rupla. Což tedy nejspíš čekal opravdu málokdo i v Izraeli.
A Sparta si po moskevské remíze 2:2 vypracovala doma už po 16 minutách náskok 2:0, přesto ještě "dokázala" s CSKA vyhořet 2:3. A jednoho z hlavních viníků vidí v italském rozhodčím, jemuž vyčítá, že neodpískal penaltu po stažení Lafaty v šestnáctce. A také Matějovského vyloučení.
K němu se ještě dostaneme, ale ať už tak či tak, svést celé vyřazení s CSKA na rozhodčí by bylo pro Spartu až příliš snadné. A zavádějící. I když... Kdo z nás si někdy nelhal do vlastní kapsy a nehledal příčinu vlastního selhání všude jinde než u sebe.
Cesta do ráje už se uzavřela
Tak kde začít? Nejdřív třeba u těch peněz, když už jsme to téma v úvodu nakousli.
Případný postup do čtvrtého předkola Ligy mistrů, o který včera čeští zástupci přišli, nabízel dvě možné cesty: Jednu přímo do ráje a druhou alespoň k velmi dobře zaplacené pohárové sezoně.
Ta optimální, rajská vedla přes úspěch v tomto předkole (54 milionů korun) do základní části Ligy mistrů (324 milionů), kde se za výhru inkasuje dalších 40 milionů korun a za plichtu třetina. Když to všechno propočítáte, zjistíte, že při zisku pár bodů ve skupině, při opakovaně vyprodaném hledišti, s bonusy od sponzorů a v synergii se zvýšením atraktivity a ceny vašich hráčů na přestupním trhu dojdete při troše fantazie a optimismu až k půlmiliardě korun za sezonu.
Kdyby Plzeň či Sparta do posledního předkola Ligy mistrů postoupily, ale v něm by pak padly, braly by za tohle předkolo odškodné 81 milionů + jistotu startu v Evropské lize (65 milionů korun).
Jenže skoro o všechny tyhle peníze nyní český mistr a vicemistr přišli. Zbyla jim jen možnost hrát ještě poslední předkolo Evropské ligy. S šancí na zisk 65 milionů za účast ve skupině a 9,7 milionu za výhru, třetinu za remízu. Tímhle se roční rozpočet Sparty (350 milionů) ani Plzně (kolem 200 milionů) rozhodně nenakrmí. A navíc ani tyhle peníze nejsou zatím vůbec jisté.
Poslední poznámku k tomu, co mohlo být a není: Ano, nenasazenou Spartu by v nemistrovské větvi čekal někdo jako Manchester United či Valencie. I (prohraný) zápas s nimi by byl jistě zážitkem.
Ale nasazenou Plzeň by v mistrovské větvi potkal někdo z pětice Astana, Malmö, Skenderbeu, Partizan Bělehrad, Dinamo Záhřeb. Ještě před pár hodinami to vypadalo jako nadějná nabídka. Jenže Plzeň nestačila ani na Maccabi.
Dopředu je to bomba. Dozadu ne
Začněme tu truchlivou procházku temným středečním večerem na pražské Letné. A začít můžeme i pozitivním zjištěním. Sparta totiž prezentovala, že v novém personálním složení a v novém způsobu hry (3-5-2) skrývá opravdu velkou údernou sílu.
Tým CSKA v ruské lize za tři kola ještě neinkasoval, ovšem od Sparty dostal v Moskvě dva góly a v Praze taktéž, dokonce za 16 minut! Na hřišti kraloval zejména Fatai, který měl mimochodem na noze i třetí gól, ale Akinfejev při téhle ráně poprvé i něco chytil.
Každé plus má ale i svoje minus. Jak to jde Spartě dopředu, tak jí to totiž vrže směrem dozadu. Systém totiž stále nefunguje dostatečně vyváženě. Jeden by řekl, že za stavu 2:0 už by krajní halvbeci možná mohli trochu přibrzdit ve své ofenzivní jízdě a trochu to vzadu jistit. Jenže ono ne.
A soupeři k tomu nejsou slepí. Do volných křídelních prostorů zkoušel pronikat v sobotu Baník Ostrava, jako teď CSKA. Borci z Moskvy mají ovšem trochu vyšší efektivitu. Krásně bylo vše vidět při druhém gólu CSKA, kdy si hosté akci potáhli po svém levém křídle, úplně volném, a ve finále pak zase na druhé straně Costa nedocvaknul zakončujícího Musu.
Jedna věc je nedoladěnost systému při zpětném chodu, druhá pak obrovské množství základních chyb, které hráči Sparty zápas co zápas produkují. A to pořád, ať hrají v Jihlavě, nebo s CSKA. Plynou z toho, že mají i v souvislosti s novým způsobem hry zjevně pokyn řešit všechny situace zásadně fotbalově, konstruktivní rozehrávkou.
To je jistě správné, jen by bylo potřeba, aby ten úkol hráči zvládali, což se některým z nich poměrně často nedaří, a balony z jejich kopaček proto míří přímo k nohám soupeře, navíc v extrémně nebezpečném prostoru. A to tak často, že je to prostě neúnosné. Zejména proti soupeři typu CSKA, který takové "nalejvky" využívá vskutku s grácií.
Trenér Sparty i hráči řešili po utkání zejména výkon rozhodčího. Je fakt, že Ital Paolo Mazzoleni a jeho kolegové posuzovali mnohé situace nepřesně a o tradičních deseti procentech pro domácí se u nich nedalo mluvit ani omylem, spíš naopak.
Rudá zloba se ale na ně řinula zejména kvůli neodpískanému penaltovému faulu na Lafatu a kvůli vyloučení Matějovského. "Hrubé ovlivnění výsledku zápasu," tak to viděl trenér Ščasný.
Matějovského skluz: červený, nebo ne?
S penaltou má pravdu stoprocentně, tam nebylo co řešit. Co se týče vyloučení, šlo o situaci hodně diskutabilní: oba protihráči šli do souboje skluzem a trestán byl jen sparťan Matějovský, a to rovnou červenou kartou.
Nechci vypadat jako alibista, ale řeknu na rovinu, že svým názorem na tu věc si prostě nejsem zcela jist. A dokážu si představit, že se i experti, kteří se k té situaci budou vyjadřovat, budou ve svých názorech dost možná různit.
Nicméně z toho, co jsem pochytil na několika pravidlových seminářích pro média, vedených Dagmar Damkovou, bych si tady možná dovolil aplikovat věty, že pro rozhodčího má být podstatné, zda zákrok hráče vyhodnotí jako zdraví nebezpečný, a to zejména podle jeho intenzity a použité síly. A nezáleží přitom, jestli trefí se soupeřem míč, nebo krtka. Vylučovat se proto může i za potenciální nebezpečí, které by takový zákrok, kvůli způsobu, jakým je veden, s sebou přivést mohl.
Jak jsem naznačil, ruku do ohně za to prostě nedám, ale osobně bych vůbec nevylučoval, že Matějovského zákrok by tyhle charakteristiky opravdu splňovat mohl. Ano, do bláznivého souboje šel i jeho protihráč, ale sparťan možná přeci jen o něco nebezpečnějším způsobem.
I pro případ, že snad z diskusí expertů vyplyne, že vyloučení bylo přísné a stačila by žlutá, nutno k tomu dodat dvě věci:
1) Ať už tak či tak, každopádně šel Matějovský za dané situace do raubířiny takového druhu úplně zbytečně. A tvrzení trenéra Ščasného, že takových soubojů byly v utkání mraky, je opravdu trochu mimo.
2) Vyloučení půl hodiny před koncem samozřejmě Spartu oslabilo, ale samo o sobě ten zápas Letenským určitě neprohrálo. Byť v součtu s neodpískanou penaltou bylo samozřejmě velmi bolestné.
Dva góly ovšem Sparta dostala ještě v jedenácti. První po fatální ztrátě balonu v podání Matějovského, druhý po sérii chyb, z nichž vynikala zejména ta s podpisem brankáře Bičíka, který zůstal nesmyslně trčet v bráně, místo aby si pro míč včas a v relativním klidu došel, dokud nebylo pozdě.
Čtvrt hodiny před koncem pak sparťani, už trochu omráčení zmíněným vyloučením, nechali kousek za šestnáctkou operovat bez patřičného krytí v nebezpečném palebném prostoru Dzagojeva - a třetí gól v Bičíkově síti jako by zápas ukončil.
Sparta měla 14 minut + 4 nastavení na případný obrat, ke kterému by ale potřebovala vstřelit dva góly, a to v početním oslabení. Domácí zjevně vyhodnotili tento úkol jako neřešitelný a v závěru zápasu už se absolutně odevzdali.
Je jasné, že z tribuny se to říká hezky, ale způsob, jakým poslední minuty totálně deprimovaná Sparta zabalila, byl až zarážející.
Limberský se penaltě divil, není zvyklý
To v Plzni probíhalo všechno naopak. Tam totiž Viktoria začala pro změnu hrát až v 83. minutě, kdy soupeř zvýšil své vedení v Doosan Areně na 2:0 a vystrnadil Západočechy z role postupujícího.
Po bitvě je sice každý generál, ale jak to Sparta s ofenzivou - a nedostatečně zajištěnou defenzivou - proti CSKA chvílemi možná až přeháněla, Plzeňští jako by si řekli, že ten zápas holt nějak odstínují, že jde prakticky jen o to, aby se na hřišti pobylo 90 minut a nějak se posichroval náskok 2:1 z Tel Avivu.
Jakkoli dobře Plzeň zahrála tam, doma připomínala jen matný stín. Jen 46 procent držení míče, jen tři střely na bránu, pravda, včetně Mahmutovičova břevna. Ale i tyhle údaje svědčí o tom, že Plzeň byla na své poměry, a hlavně na to, co by se v takovém utkání patřilo, příliš pasivní.
"Hráči měli za úkol aktivně soupeře napadat," říkal po utkání trenér Miroslav Koubek. S jistou mírou černohumorné nadsázky lze podotknout, že s realizací tohoto pokynu přichvátal až čtvrt hodiny před koncem David Limberský, když v šestnáctce srazil protihráče rukama k zemi. A pak se divil, že se za to píská penalta.
Je fakt, že v Synot lize se v zápasech Plzně, naposledy po Procházkově sobotním extempore s Beauguelem na Julisce, obvykle nepíská. Nedávno spočítali, že v české soutěži už se proti Plzni nepískala penalta 72 utkání.
Tentokrát tomu ovšem bylo jinak a soupeř se v 76. minutě ocitl v situaci, že ho najednou od postupu dělil už jen jeden gól.
Zato Plzeň v tu chvíli propadla vnitřním děsu - a čekala na to, až Maccabi zmíněný druhý gól vsítí, což se stalo jen o šest minut později, když se Zahavím nechal předskočit reprezentační stoper Procházka. A bylo po ptákách.
Sparta šla do dvojutkání s CSKA s tím, že není favoritem na postup. Vyřazení ji tedy vzhledem k průběhu může hodně bolet, ale troufnu si odhadnout, že je to Plzeň, na koho po černé středě dopadne těžší rána, protože zde byla zcela nečekaná.
Nehledě na to, že finanční stránka věci, o níž jsme hovořili v úvodu, je pro vedení obou klubů velmi důležitá.
Zatímco na Spartě už si ale tak nějak zvykli na to, že Daniel Křetínský to nějak vždycky "zalepí", když je potřeba, protože má z čeho, v Plzni si na sebe potřebují vydělat právě v evropských pohárech.
A kdyby se snad měla opakovat loňská sezona, ve které do Plzně nezavítala ani skupina Evropské ligy, už by se současný koncept kádru nabitého tak, že se v něm ani reprezentanti občas nedostanou na plac, musel asi začít přehodnocovat.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
