Ve víkendových zápasech padlo 27 gólů, což je paráda, musím chlapce pochválit. V předchozích dvou kolech týmy nastřílely 25, respektive 23 branek, teď to šlo ještě nahoru. Trenéři sice asi takovou radost mít nebudou, ale hodně branek je přesně to, co se nám ostatním líbí. Samozřejmě je ještě úvod ligy, na podzim se v klubech tabulka nesleduje tak bedlivě jako na jaře, nicméně je to signál, že naše soutěž není tak defenzivní, jak se o ní někdy tvrdí.
Pět gólů padlo v Plzni, kde domácí porazili Spartu 3:2. Favoritem byla Sparta, ale Viktorka se na soupeře perfektně nachystala, dokázala pokrýt klíčové hráče soupeře. Navíc měla tu výhodu, že od první trefy vedla, čímž získala psychickou pohodu. Nastřílela pěkné góly, vlastně proměnila, co měla.
Byl to slušný zápas, bavil mě a nedá se říct, že by mě Sparta zklamala. Spíš bych byl rád, kdyby bylo víc takových zápasů mezi nejlepšími týmy, ve kterých si to takhle rozdají na férovku. Pamatuju si, kolikrát jsme se my těšili na derby, nakonec to skončilo 0:0 a utkání bylo o ničem.
I když duel v Plzni Letenským nevyšel, tleskám jim za to, kolik dávají gólů: v sedmi zápasech jich soupeřům nasypali osmnáct. Trenér Vrba vtiskl mužstvu vizitku ofenzivního týmu, dokázal probudit některé hráče, kteří teď dokonce nakukují do reprezentace. Ve Spartě skládá českou kabinu, což je mi taky sympatické.
Pro Vrbu to byl speciální zápas, v Plzni zanechal fantastickou stopu. Udělalo mi radost, jak ho domácí fanoušci přivítali - je vidět, že je pořád v jejich srdcích. Něco podobného jsem zažíval jako hráč v Brně. Vždycky, když jsem tam v dresu soupeře přijel, diváci mě vždycky neskutečně přivítali, před zápasem vyvolávali moje jméno. Já jim to bohužel paradoxně vrátil tím, že jsem dal gól, také jsem ho ale neslavil.
Vazba mezi Plzní a Vrbou bude dlouhodobě, jestli ji kouč nenaruší nějakým emotivním projevem například na tiskovce, nebo pokud se vyhne nějakému sporu třeba mezi lavičkami. Všichni ho známe, Pavel umí být bručoun, když se mu zápas nepovede. Pamatujeme si, jak občas zabrblal, když ještě byl v Plzni nebo v reprezentaci. Holt patří k trenérům, kteří si svoje dojmy nenechávají pro sebe. Mimochodem geniální v tom je třeba Petr Rada.
Ve Spartě trenér Vrba vystupuje klidněji, ale je to hodně o výsledcích. Když přišel do Sparty, začalo padat hodně gólů, podařil se postup do základní skupiny Evropské ligy, sklízel spíš komplimenty než kritiku. Zatím nemá důvod být naštvaný. Letenští sice prohráli 2:3, ale odehráli slušný zápas. Počkejme si, až se Spartě skutečně přestane dařit, jestli to bude zase brbla, který umí být pěkně protivný. Říkám to na rovinu, nesluší mu to, umí být velký sympaťák, když se směje.
Petr Švancara (44)
Bývalý ligový útočník, svého času jeden z největších talentů v českém fotbale. V nejvyšší soutěži odehrál za devět různých klubů včetně Slavie či Zbrojovky Brno 309 zápasů, v nichž nastřílel 59 branek.
Do branky Slavie se proti Slovácku postavil Aleš Mandous a záskok za zraněného Koláře. Trenéři Edenu velmi dobře pracují na psychice hráčů, kteří nehrají pravidelně, takže jsem ani nepředpokládal, že by to nezvládl. Neměl to jednoduché, Slovácko odehrálo velmi sympatický zápas, mělo asi tři nebo čtyři velké příležitosti. Potvrdilo, že na červenobílé historicky umí.
Druhý gól dal Standa Tecl, což mu hrozně přeju. Když jsem hrál já, sociální média ještě neměla takovou moc, ale dokážu si představit, že není nic příjemného, když si z něj fanoušci dělají legraci. Vtipům typu "Poslední přání před popravou? Ať střílí Standa Tecl!" se sice můžeme zasmát, ale samotnému hráči to moc nepomůže. Já mu obrovsky fandím, vím, jaký je to člověk, jak je oblíbený v kabině.
Psychika je pro útočníka velmi důležitá, a když mu to tam nepadá, zákonitě jde dolů. Neříkám, že gólem proti Slovácku Standa zacpe kritikům ústa, to se forvardům daří jen velmi těžko, tedy pokud se nejmenují Ronaldo. Důležité ale je, že se do šancí dostává.
Olomouc v Boleslavi doplatila na to, že když se jí zranil Vaněček, trenér Jílek už měl vystřídáno a domácí Karafiát v 89. minutě vyrovnal na 3:3. Stejnou situaci jsem taky zažil, je to na prd a trenérům se to stane zcela výjimečně, možná jednou za deset let. V Boleslavi to byla souhra hloupých náhod, fotbalisti nejsou stroje a já kouče chápu, když chce do zápasu poslat co nejvíc kluků a nikoho nechce střídat minutu před koncem nastaveného času.
Příjemně mě překvapil Hradec. Leckdo ho mohl podceňovat i vzhledem k tomu, že nemůže využívat domácího prostředí, ale Miroslav Koubek vštěpuje hráčům dobrou strategii, hrajou nahoru, hodně chodí do brejků. Viděl jsem jejich třetí nebo čtvrtý zápas, a i když to výsledkově není vždycky úplně ideální, dobře se na ně dívá a jejich fotbal mě určitě neuráží. Mančaftu tedy patří moje pochvala a trenéru Koubkovi gratulace k jeho sedmdesátinám.
