Vlastimil Petržela
Narozen: 20. července 1953
Hráčská kariéra: Bývalý reprezentační útočník, nastupoval za Zbrojovku Brno nebo Cheb, vrchol kariéry zažil ve Slavii Praha (1982-85).
Trenérská kariéra: Začínal ve Slavii, prošel i Spartou, Libercem, Bohemians 1905 nebo Mladou Boleslaví. V roce 2002 odešel do Zenitu Petrohrad, který hned přivedl k druhému místu v ruské lize. Na jaře 2006 postoupil s mužstvem až do čtvrtfinále Poháru UEFA, čímž dosáhl dosud největšího mezinárodního úspěchu v klubové historii. Poslední velký úspěch zaznamenal s Baníkem Ostrava, se kterým se v uplynulé sezoně vrátil do HET ligy.
Pro Aktuálně.cz zkušený kouč pravidelně glosoval nejvyšší fotbalovou ligu
Komentář - V obou zápasech na Letné jsme poprvé hráli fotbal. Zdůrazňuji poprvé, protože předtím jsme s tou nakopávanou, kterou jsme předváděli, mohli jen těžko s někým uspět.
Do středečního pohárového zápasu trenér Kučera udělal nějaké změny, dal Carlose de Azeveda na střed, po čemž už jsem delší dobu volal. Dal mu volnost, protože on u lajny neumí. S Hrubým hrajou naslepo, a když se přidá Sus, tak je záložní řada velmi šikovná a pohyblivá. A zápas jsme nakonec urvali na penalty.
Ale sparťané mě zklamali, byli doslova příšerní. Dokonce jsem si myslel, že se na to normálně vykašlali. Sparta byla ve středu snad nejslabší mužstvo, proti kterému jsme v sezoně hráli.
Na Letné jsem hrál spoustu zápasů, spoustu zápasů jsem odtrénoval, ale takovou Spartu jsem nikdy nezažil. Já nevím, jestli to hráči nesabotujou, ve fotbalovém prostředí už kolují různé řeči. V každém případě je to podivné, v neděli třeba Lafata nebyl ani na lavici.
To, že Sparta v neděli nakonec vyhrála, rozhodl Rosický. Ani ne tak svou hrou, ale osobností. Kdyby na hřišti nebyl, zápas by skončil jako ten středeční. Ale on je persona, vzal to na sebe, je to profík.
Naši kluci hráli výborně i v neděli a nezasloužili si prohrát. Potíž je v tom, že si vypracujeme dva nádherné góly, ale tři branky dostaneme prakticky z ničeho.
Penaltu jsem neviděl, seděl jsem na hlavní tribuně. Musím se na ni ještě podívat v televizi. Ale vedoucí mužstva mi tvrdil, že to penalta nebyla. Říkal, že se tam drželi oba dva. Prostě ji rozhodčí pískl, ale byla přísná. To je bez debat.
Při druhém gólu jsme nechali celou levou stranu volnou. A Granečný? Ten usnul na vápně. My jsme na něj z tribuny křičeli, že má za zádama hráče. Sparťani mu tam chodili celý zápas, vůbec je nehlídal. Chyby předcházely i třetímu gólu. Jak můžeme dostat branku ze standardní situace, když domácí tam měli dva hlavičkáře, my šest? Nechápu.
Nebyl to Denisův zápas, po půlhodině se nechal zbytečně vyloučit. Nějaký pohovor ho určitě čeká, uvidíme, jak se k tomu postaví vedení, ale já bych mu finanční trest žádný nedával. V Baníku zase nemají tak obrovský platy, do pokuty bych nešel.
Granečný je mladý chlapec. Znám ho dlouho. Přestože jsme tenkrát na jaře 2016 padali z ligy, mužstvo hrálo výborně, jemu bylo sedmnáct roků a nastupoval stabilně. Stejně jako Šašinka. Tenkrát jsem měl v týmu samé mladíčky, ale byli jsme schopni hrát s každým. Na Slavii, na Spartě, v Plzni i v Jablonci. Nikdy jsme moc nebránili, podle mě to ani neumíme.
Pořád jsme hráli útočný fotbal. To je také předmětem mých věčných diskusí s majitelem Baníku (Václavem Brabcem), protože mně se nelíbil ten nakopávaný fotbal, který jsme hráli v poslední době. A proto mě kluci strašně překvapili, jak si to na Letné začali dávat - já říkám: no konečně! Kdybychom takhle hráli pořád, tak jsme ve středu tabulky a máme klid.
Jsem rád, že se na nás neprojevila únava. Ve středu jeli kluci do Prahy vlakem až v den zápasu, po něm se hned zase vraceli autobusem do Ostravy. V sobotu zase do Prahy a po utkání domů. Ale unavení nebyli, fyzicky vypadali líp než Sparta. Ono to mužstvo ode mě v zimě dostalo strašný mogul a myslím, že teď z toho žije.
Na závěr je ale potřeba říct, že postup máme, body ne, takže spokojený nejsem. Ani loni jsem se netajil tím, že nechci hrát pohár. Honit dvě soutěže najednou je strašně těžké.
