Ruhpolding (od zvláštního zpravodaje) - "Nedá se říct, že bych cítil nějaké zklamání nebo třeba úlevu. Spíš takový smutek," krčí rameny Ondřej Rybář pod skokanskými můstky v multifunkční Chiemgau Areně.
Naděje zhasla, největší opora biatlonové reprezentace posledních sezon nevyléčila bolavá lýtka.
Gabriela Koukalová na olympiádě v Pchjongčchangu hájit české barvy nebude. V pátek oznámila, že její sezona končí, aniž by vlastně začala.
"Když někdo takzvaně tahá pilu celé čtyři roky a pak nemůže jet na vrcholnou soutěž, na kterou se všichni připravují, tak to není nic příjemného. Pokud to tedy není kvůli nějakým šťastným, třeba rodinným okolnostem. Takhle to nemůže přinést nic jiného než smutek," vysvětluje šéftrenér národního týmu.
Rozhodnutí o neúčasti Koukalové na olympiádě nakonec nebylo tak složité.
"Rozhodlo to, že to prostě nejde. Její zdravotní stav nedovoluje, aby se stoprocentně připravila na závody. Jsou věci, ve kterých se improvizovat nedá a závodit na 70 procent prostě nejde," tvrdí Rybář.
Na jednu stranu je rád, že skončily věčné spekulace a dohady. "Už nebude docházet k žádným dezinformacím. To se vytáhne nějaké slovo, nějaká věta a vytváří se přestřelky, které tam ani reálně nejsou. To mi bylo líto a bylo mi z toho smutno," vrací se kouč k prosincové aféře. Koukalová tehdy v jednom z rozhovorů naznačila, že za její problémy z části může změna techniky běhu.
"Nemyslím si, že by se něco změnilo, že bychom už neměli tu dobrou partu a dobrou atmosféru v týmu. Tohle pak vráží klíny mezi lidi, kteří si navzájem věřili a stále věří, jak doufám," dodává Rybář.
Už před sezonou trenéři počítali s nejhorším. Netušili, jestli se Koukalová dokáže dát včas dohromady.
"Na to musíte reagovat, protože Světový pohár nebude čekat na to, až se nám uzdraví nejlepší závodnice. Je to pro nás výrazná ztráta, o tom se nedá pochybovat, každopádně život jde dál," zdůrazňuje muž, který stejně jako Koukalová figuroval u zrodu velkého českého biatlonového boomu.
Sportovní budoucnost Gabriely Koukalové teď logicky je a nějakou dobu bude zahalena tajemstvím. Rybář ale doufá, že neřekla poslední slovo.
"Snad se dá rychle dohromady. Sama říkala, že by ráda o sobě ještě dala vědět. Já doufám, že se jí to podaří. Je to závodnice v nejlepších letech," připomíná Rybář. Rodačka z Jablonce oslaví v listopadu tohoto roku devětadvacáté narozeniny.
Chybí nejen fanouškům, ale i soupeřkám. "Celé světové pole jí tady v Ruhpoldingu vyřizovalo celou řadu pozdravů a přání. Nikdo není rád, když soupeř nemůže startovat ze zdravotních důvodů. Vždycky jste rádi, když se můžete s tím soupeřem utkat a porazit ho přímo v boji," říká šéftrenér.
Během posledních dvou měsíců zažíval horskou dráhu emocí. Občas se objevila naděje, jindy zase stav Koukalové přivodil skepsi.
"Už před Vánocemi to byla improvizace ze dne na den. Bojovala do poslední chvíle. Ale v určité chvíli přijde den, kdy už se musíte rozhodnout. Těch dní, kdy to nešlo, nakonec bylo víc. Světlých okamžiků ubývalo," vypráví Rybář.
Koukalová do poslední chvíle věřila, že se situace zlomí. Chtěla pomoci alespoň české olympijské štafetě. Nepovedlo se.
Celý tým váhal s definitivním rozhodnutím. Pořád živil víru v obrat. "Ve sportu je to o drobnostech. Někdy je člověk psychicky na dně, pak ale přijde zčistajasna den, který to otočí. V to doufala spousta lidí kolem Gábiny," odhaluje Rybář pocity posledních dnů a týdnů.
A ještě jednou se v myšlenkách zabývá možnými budoucími scénáři.
"Nemyslím si, že by nebyla schopná naskočit do dalších sezon a ještě dokázat, že je to česká lvice bojovnice. Ale samozřejmě může být spousta důvodů, proč se třeba nevrátí. To mohou být rodinné důvody. Samozřejmě člověk má i jinou náplň života, nejen sport," zamýšlí se.
"Dokázala toho hodně, bude záležet jenom na ní. Pokud bude mít motivaci, bude chtít se vrátit, bude chtít sama sobě něco dokázat, tak u biatlonu bude mít otevřené dveře. To ale bude na jejím rozhodnutí," uzavírá Rybář.
