V předminulé sezoně se česká biatlonistka hodně trápila. Spousta opakovaných střeleckých výpadků ji srážela stále níž. Veronika Vítková po třech předchozích skvělých ročnících opustila elitní desítku celkového pořadí Světového poháru a skončila až pětadvacátá.
Až přišly černé myšlenky na ukončení úspěšné sportovní kariéry.
"Nebylo to dobré. Ale hleděla jsem v tu chvíli vstříc další sezoně a hlavně olympiádě," popisuje svou tehdejší neveselou situaci. "Kdyby se nepodařila ani olympijská sezona, myslím si, že bych nejspíš skončila," přikyvuje.
Dnes je všechno jinak a z Vítkové září odhodlání a spokojenost.
Před rokem zahájila sezonu o mnoho lépe. Pravidelně brala body za slušná umístění v top 20. V lednu pak přišel další výrazný zlom k lepšímu. Ze třech po sobě následujících destinací, z Oberhofu, Ruhpoldingu a Anterselvy, odvážela vždy po jedné bronzové medaili.
Na vrcholu sezony, olympiádě v jihokorejském Pchjongčchangu, pak svou osobní dobu bronzovou potvrdila. Ve sprintu slavila největší úspěch dosavadní kariéry. Sebedůvěra i nová motivace byly zpět.
"Dařilo se. Viděla jsem, že to jde," potvrzuje Vítková. Na jaře letošního roku navíc přišly vítané trenérské změny.
"Ty pro mě znamenaly další motivaci. Chtěla jsem si vyzkoušet něco nového. Léto mi pak strašně rychle uteklo, zase mě to bavilo úplně jinak, dělaly se zase jiné věci, příprava skvěle utíkala," svěřuje se s pozitivními dojmy, které v ní probudilo čerstvé působení norského kouče Egila Gjellanda.
Způsob trénování se diametrálně změnil. "Dřív jsme trénovaly třeba tři dny dvoufázově, pak byl den volno. Teď trénujeme víceméně pořád, když je volno, tak maximálně půldenní. Trénuje se zase v nižších intenzitách, než jsme byli zvyklí," vysvětluje základní rozdíly.
Předsezonní přípravu si nemůže vynachválit, přestože si v nevhodné chvíli při běhání v lese přivodila nepříjemné poranění kotníku.
"Ortézu a berle jsem měla sice jen týden, ten návrat byl ale těžký. Přišlo mi, jako bych od kolene dolů měla cizí nohu, jako by mi ji někdo vyměnil. Skoro jsem se učila znovu chodit," vzpomíná.
A je ráda, že v tuhle chvíli už ji kotník nijak neomezuje. "Při běhu nebo prudších pohybech to cítím, na lyžích ale není žádný problém. Už to ani netejpujeme."
Nové sezony, která odstartuje v neděli ve slovinské Pokljuce, už se devětadvacetiletá biatlonistka nemůže dočkat. Věří si. A k vyvinutí ještě větší motivace si vymyslela vlastní soutěž.
Vítková slibuje, že za každý v závodech sestřelený terč bude dávat stranou 500 korun. Peníze pak po sezoně rozdělí mezi IKEM, který je použije k hledání nových dárců kostní dřeně, a lyžařský oddíl v Janově nad Nisou, kde Vítková momentálně žije.
Na první pohled je jasné, že nepůjde o žádnou zanedbatelnou sumu.
"Mělo by to být 530 terčů za sezonu, což vychází na 265 tisíc korun. Beru to tak, že když se bude dařit na střelnici, tak to bude přicházet i z druhé strany. Vyhrané peníze potom můžu nějak investovat do pomoci jiným lidem," vysvětluje biatlonistka svůj chvályhodný záměr.
Na střelnici bude chtít Vítková zúročit cenné rady Egila Gjellanda. "Když závodil, byl to excelentní střelec. Během tréninků vždy přišel s nějakou maličkostí, kterou nám hodně pomohl. Já jsem se střelbou v přípravě velmi spokojená," říká olympijská medailistka.
