Loňská sezona se vám podle představ nepovedla. Co v ní bylo pro vás nejhorší?
Bojoval jsem o nastavení týmu, které by mělo fungovat, ale se stejným názorem jsem se nesetkal a dost často se zbytečně rozčiloval. Stálo mě to spoustu energie, která mně potom v individuálních závodech chyběla. Nešlo přitom o nějaký nesouhlas, či dokonce konflikty s trenérem či svazovým vedením, ale o štafetu, které se nedařilo a jíž já chtěl pomoci. Hledal jsem v sobě řešení, jak toho dosáhnout, což mně bralo psychickou sílu, která je moc důležitá, neboť ovlivňuje i fyzičku.
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Platí to i ve vašem případě?
Platí! Zmíněná marná snaha mně v životě určitě posunula, ukázala mi cestu, kudy bych se měl vydat. Pomohlo mi k tomu i před sedmi měsíci narození syna Viktora. Teprve čas však prozradí, zda jsem se poučil dostatečně, nebo jen částečně. Každopádně se budu snažit o zlepšení všeho, co v minulé sezoně nebylo dobré.
Lze říci, že v 31 letech vstupujete do úplně nového období vaší biatlonové kariéry?
Přesně tak to vnímám. Za vším, co bylo, jsem udělal tlustou čáru a začíná pro mě nová éra. Odešli ti, vedle nichž jsem vyrůstal, a vystřídali je talentovaní mladíci. Rozuměl jsem si samozřejmě víc s těmi staršími, zkušenými biatlonisty, zatímco u nováčků v našem týmu hůř chápu jejich myšlení, o kterém však nemohu říci, že je špatné. Talent a potenciál jim nechybí, ale zůstává otázkou, jak je využijí. Věřím, že některý z kvarteta Štvrtecký, Mikyska, Karlík a Mareček už v letošní sezoně vystrčí růžky a hned bude v českém biatlonu veseleji.
Co především považujete za nejdůležitější na vaší cestě za dalšími úspěchy?
Po loňské sezoně jsem si uvědomil, že léta mé závodní činnosti se krátí a musím je pro sebe maximálně využít, být trochu sobec a neplýtvat energií ve věcech, které nemohu ovlivnit. V tom vidím tu nejdůležitější změnu.
Kromě nového trenéra Michaela Málka přišel do vašeho týmu v roli střeleckého kouče také Matt Emmons. Co byste na adresu tohoto trojnásobného držitele olympijských medailí, včetně zlata z roku 2004, řekl?
Pro celý český biatlon je to posila, protože střelbě komplexně rozumí a navíc je to pohodový člověk s výborným charakterem. Umí se zdravým sebevědomím předávat své bohaté zkušenosti, aniž by byl nad někým povýšený. Do našeho kolektivu velice dobře zapadl, takže jsem moc rád, že k nám přišel.
Už vám také předvedl něco ze svého střeleckého kumštu?
To nejzajímavější před říjnovým soustředěním v Anterselvě. Od myslivců dostal povolení, a tak se vydal do přírody. Na vzdálenost téměř 250 metrů trefil kamzíka, kterého si pak naporcoval a odvezl domů do Plzně.
Jste známý svým názorem, že alkohol do profesionálního sportu nepatří. Platí to u vás v závodním období, nebo už v přípravě na sezonu?
V závodním období pro mě alkohol neexistuje. Na začátku přípravy pivo neodmítnu, ale v pozdějším tvrdém tréninkovém režimu je potřeba, aby tělo regenerovalo, a to už dostávají přednost nealkoholické nápoje. V žádném případě mně pivo nechybí.
Chcete snad říci, že jste se nenapil piva ani po nádherném stříbru na olympiádě v roce 2018?
Je to asi divné, ale ani po dosažení tohoto dodnes mého životního úspěchu jsem se piva nenapil. Po různých rozhovorech a dopingové zkoušce jsem přišel na ubytovnu ve tři hodiny ráno a v dalších dnech mě čekalo dalších šest závodů. První alkohol jsem si dal až dva dny po mém posledním olympijském vystoupení a zároveň před cestou domů. Byli jsme na návštěvě v Českém domě, a sládek mě tam dokonce učil pivo tankovat, i jak se správně točí do půllitru. Tak jsem si to sám zkusil a trochu tohoto žlutého moku ochutnal.
V dubnu jsem pak s rodinnými příslušníky a kamarády uspořádal velkou oslavu, na které jsme všichni olympijskou medaili důstojně zapili. Takže abstinent nejsem.
Máte už aspoň malou představu, co byste chtěl jako špičkový biatlonista ještě
dokázat?
Dokud budu cítit, že jsem konkurenceschopný, dokážu potrápit závodníky na předních pozicích a občas se do elitní společnosti podívám, tak u biatlonu zůstanu. Pořád mě v něm baví dělat všechno na sto procent a být k sobě tvrdý na tréninku.
Uvažujete už, co byste chtěl dělat po skončení závodní kariéry?
Zatím je v mých úvahách několik variant a jednou z nich je pokračovat u biatlonu. Buď v roli trenéra, nebo v nějaké jiné funkci, abych dál pomáhal tomuto v Čechách snad stále zajímavému sportu.
A co jako velký fanoušek fotbalové Sparty říkáte jejímu podzimnímu vysvědčení?
V tomto směru jsem asi diplomat, protože na dílčí výsledky se dívám z pozice sportovce a snažím se spíš vidět mechanismy, které jsou za nimi. Proto letošní sparťanský podzim nevidím špatně, některé nevalné výsledky nejsou pro mě tolik důležité. Spíš mě těší skutečnost, že v létě došlo s příchodem dánského trenéra Priskeho k jedné významné změně. Žezlo trenérské vlády převzal charakterní odborník, který s maximální odpovědností chce Spartu přivést tam, kam svojí bohatou historií patří. Je to člověk, který dokáže své svěřence něco naučit i lidsky je posunout. To však nelze zvládnout z týdne na týden, chce to čas. Když Sparta bude na této cestě pokračovat, tak věřím, že se dočká i
velkých úspěchů.
Chcete tím říci, že předchozí trenéři Sparty nebyli pro ni optimálním řešením?
Možná nebyli špatní, ale chyběla jim nutná energie, což znám z vlastní zkušenosti. Kdybych netrénoval pod taktovkou Ondřeje Rybáře, který mě obohatil trenérsky i lidsky a moji výkonnost výrazně posunul, tak bych se nikdy pěkných výsledků nedočkal.
