Praha – Kdo by to byl řekl. Gabriela Koukalová je ještě populárnější než Gabriela Soukalová. Nejde ani tak o letní změnu příjmení, na kterou si fanoušci zprvu těžko zvykali. Sám jsem obdržel hned několik rozezlených mailů, proč že to komolím jméno nedotknutelné biatlonové superstar. Mnohem více jde o samotné výkony, jež elitní světová biatlonistka dokáže dlouhodobě podávat.
Když loni zvedla nad hlavu velký křišťálový glóbus, jako by tím dovršila svůj postupný přerod v jednoho z nejpopulárnějších sportovců České republiky. Během čtyř let dokázala národ uhranout kombinací špičkové výkonnosti, atraktivního vzhledu a originálního humoru. Co na tom, že ten leckdy souvisel s její asi největší slabinou. Řekněme občasnou nespolehlivostí v praktických věcech.
I tím paradoxně dostala fanoušky na svou stranu. Vždyť lidé chybují. A mají pochyby o sobě samých. Také to jablonecká závodnice splňovala. A když před letošní sezonou opakovala slova o nedostatku motivace, chuti a o tom, že obhajoba triumfu ve Světovém poháru vlastně nepřichází v úvahu, málokdo v tu chvíli čekal, jaký vichr pak předvede na tratích. Zvraty, dramata, příběhy. To je ve sportovním světě to zdaleka nejpodstatnější. A Koukalová v tom vyniká.
Současná série šesti medailových umístění v šesti individuálních závodech za sebou je fenomenální. Koukalová opět jezdí ve žlutém dresu, stejně jako před rokem. A svítivé tílko už ji nestresuje. Naopak, jak sama říká, najednou jí dává energii a sílu. Obhajoba v podstatě nechtěného titulu je poměrně blízko. Fanoušků přibývá a míra šílenství kolem biatlonu stále vzrůstá. Strop v nedohlednu.
Aniž bych chtěl upírat zásluhy mnohým, kteří na ně mají plné právo, Koukalová se o biatlonový boom zasloužila jako nikdy jiný. Inspirovala zástupy, aby se vydaly na podobnou cestu. Postarala se o budoucnost sportu, který miluje. Své už splnila.
To, co je nyní ještě podstatnější pro budoucnost tuzemského biatlonu, se ovšem nyní odehrává v jejím stínu. Vidět totiž začínají být další závodníci, na jejichž vzestup se urputně čekalo. Reprezentaci konečně netáhnou jen Koukalová, Vítková, Moravec a Šlesingr.
Úžasně jezdí a střílí Michal Krčmář. Pětadvacetiletý biatlonista letos převzal žezlo nejlepšího Čecha a ve Světovém poháru je jedenáctý. Třeba v nedělní stíhačce v Ruhpoldingu ukázal, že má na to prohánět největší hvězdy. Je komplexní a zraje. Jednou může vítězit, kdo ví, třeba i konkurovat mimozemšťanu Fourcadovi.
Eva Puskarčíková. Další čerstvá hvězda českého biatlonu. Delší dobu byla tou třetí vzadu. Letos ne. Osmé místo v celkovém pořadí seriálu je toho nejlepším důkazem. I ona na sebe poutá zaslouženou pozornost. Narodila se ve stejném roce i měsíci jako Krčmář. Oba reprezentují střední generaci biatlonu a oba mají obrovský potenciál jít ještě výš.
O slovo se v této sezoně navíc hlásí i generace nastupující. První body ve Světovém poháru ukořištili Adam Václavík a Markéta Davidová. Dvacetiletá juniorka se stále rozkoukává, vždyť ještě loni byla dorostenkou. Naproti tomu dvaadvacetiletý Václavík už pravidelně dokazuje, že v něm dřímá velký talent. Možná teď napodobí Krčmářovu cestu.
Samozřejmě, všude je místo pro kritiku. Český biatlon ale k žádné zásadní zatím nedává záminku. Jistě, kádr reprezentačního týmu by mohl být širší a vyrovnanější. Štafety zatím trpí na nevyrovnanost vždy jedné ze čtyř součástek.
Právě tato slabina chybí k tomu, aby se letos vyrovnaly absolutním velmocem. Ovšem co není, může být. Kolektiv kolem šéftrenéra Ondřeje Rybáře totiž ve snaze posouvat se vpřed jen tak nepoleví.
