Praha - U televizní obrazovky s celou rodinou fandí českým biatlonistům. Svým nástupcům. A když Gabriela Koukalová na světovém šampionátu v Hochfilzenu vybojovala zlato a bronz, nemohly se jí nevybavit její vlastní čtrnáct let staré vzpomínky.
Stejnou medailovou bilanci totiž přivezla v roce 2003 z ruského Chanty-Mansijsku. Kateřina Holubcová-Jakešová tehdy získala pro český biatlon bronz ve sprintu a zlato ve vytrvalostním klání.
"Samozřejmě jsem si vybavila vlastní vzpomínky. Byla jsem dojatá, protože Gabču znám odmala, trénovala jsem pod jejími rodiči. Hned jsem jim psala a přiznám se, byla jsem z toho dost naměkko," řekla Holubcová, rozená Losmanová, deníku Aktuálně.cz.
Na závody světového šampionátu kouká s celou rodinou a Koukalové medailový úspěch přála ještě o kousíček víc než komukoli jinému.
Koukalová může přidat další medaile
"Ona si tohle stoprocentně zaslouží. Je to neuvěřitelná bojovnice, má strašně silnou psychiku, nic ji nerozhodí. To, co dokázala hodit za hlavu ve stíhačce a ještě si vyjet bronz, bylo úžasné," připomněla účastnice třech zimních olympijských her problémy současné české jedničky na střelnici.
Navíc není všem dnům v Hochfilzenu konec a Holubcová-Jakešová je přesvědčena, že v současné fantastické formě může Koukalová přidat další cenné kovy. Už ve středu odpoledne se na mistrovství jede vytrvalostní závod. Do konce týdne jsou na programu ještě štafety a závody s hromadným startem.
"Nebude to mít jednoduché, ta konkurence je velká. Ale zase ona už je v klidu, ona své medaile má a o to víc se může soustředit. Přála bych jí další medaili a vím, že o ni bude bojovat," prohlásila biatlonistka, která svou kariéru ukončila v třiceti letech.
S čistým svědomím může skončit, říká o Koukalové
O ještě předčasnějším odchodu do sportovního důchodu přitom mluví právě Koukalová. Ta by dle svých dřívějších prohlášení chtěla pověsit běžky a malorážku na hřebík už za rok, po olympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu. V té době jí bude teprve osmadvacet let.
"Tohle je u každého hrozně individuální, nepřísluší mi se k tomu nějak vyjadřovat. Ale je mi jasné, že ženy to mají prostě jinak," řekla Holubcová-Jakešová. A popsala své vlastní rozhodování v roce 2006.
"Po olympiádě v Turíně už jsem se cítila hodně unavená, potřebovala jsem nutně změnu prostředí po čtrnácti letech cestování s biatlonem. Chtěla jsem mít dítě," zavzpomínala. Koukalovou proto chápe.
"Nevím, jak se cítí ona, ale rozumím tomu, že už si prakticky splnila všechny sportovní cíle. Podávala obdivuhodné výkony, zaznamenala skvělé výsledky. S čistým svědomím může říct, že končí," vysvětlila.
Už to v Česku není jen o hokeji a fotbalu
Podle jejího názoru není nikde psáno, že by se Koukalová ke sportu po porodu nemohla vrátit. "Kdo ví, ale vidíme, jak se s návratem skvěle popasovaly třeba Marie Dorinová-Habertová nebo Darja Domračevová. Za mých dob to byla zase Liv Grete Skjelbreidová-Poiréeová, která po návratu získala šest zlatých medailí," upozornila Holubcová.
Někdejší nejlepší českou biatlonistku těší ohromný zájem, jenž se strhl v posledních letech kolem jejího milovaného sportu. "Už to v České republice není jen o hokeji a o fotbalu, ale také o biatlonu. Jsem za to strašně ráda. Myslím si, že je to zasloužené. Biatlon je krásný, vysoce atraktivní sport," podotkla.
Ve vnímání dříve okrajového sportu před patnácti lety a nyní spatřuje obrovský rozdíl. "Všechno je teď jiné, v médiích se řeší každý detail. My když jsme získali v roce 2003 ty první medaile, vůbec jsme nevěděli, jak to uchopit. Zdeněk Vítek tehdy v Rusku získal bronz, za dva roky se stal mistrem světa Roman Dostál. Pak už se ty úspěchy začínaly pomalu množit, až to vyvrcholilo érou Michala Šlesingra, Ondry Moravce a samozřejmě Gabriely s Veronikou Vítkovou," popsala.
Na letošním šampionátu zatím kromě Koukalové září ještě Moravec, který si vyjel dvě pátá místa. Ostatním se ale příliš nedaří, v úvodních kláních nenaplnili očekávání mladší tahouni Eva Puskarčíková a Michal Krčmář.
"To se prostě stane, já jim pořád věřím. Jsou to profíci a vědí, že občas nějaký závod nevyjde. Ještě mají dvě šance, hrozně bych jim to přála. Medailí by prostě mohlo cinknout ještě víc," zadoufala Kateřina Holubcová-Jakešová.
