Praha – S vírou v lepší výsledky, než jakých dosáhl v loňském ročníku Světového poháru, vstupuje do sezony Michal Šlesingr. Zkušený biatlonista absolvoval tvrdou přípravu bez jakýchkoli výraznějších problémů a prvních ostrých závodů ve švédském Östersundu už se nemůže dočkat.
"Pocity z posledních tréninků jsou dobré, ale nikdy před sezonou nedokážu říct, jak na tom jsem. Potřebuju mít srovnání, teď to na sobě nepoznám," vypráví Šlesingr.
V minulých sezonách se mu často staly osudnými zdravotní problémy, zejména virózy a nachlazení. Tomu se třiatřicetiletý závodník snažil tentokrát předejít všemi možnými způsoby.
"Hodně jsem se otužoval, víc než dřív. Ledová sprcha, vana. Takže doufám, že to třeba také něčemu pomůže," podotýká trojnásobný medailista ze světových šampionátů.
Motivaci stále má a o tom, zda mu vrcholový biatlon ještě přináší uspokojení, dlouho uvažovat nemusí. "Je to o tom, v jakém je člověk rozpoložení. Když se mi bude jezdit špatně, budu strhaný i z tréninku, tak mě to bavit nebude. Naopak když vidím, že mě ten trénink posouvá, mám před sebou vidinu závodů, tak mě to láká a těším se, až si zase stoupnu na start," popisuje svůj momentální stav.
Michal Šlesingr miluje adrenalin. Ten ale při biatlonových kláních příliš nezažívá. "V závodech ho nemám. Tam je to jiné, člověku nejde život. Je tam určitý stres, trochu řekněme obava z toho, aby to vyšlo. Ale je to jiná obava, než když stojíte na skále," naráží Šlesingr na svůj velký koníček, basejumping.
V září se v Itálii postavil na skálu hned šestkrát, aby seskočil dolů volným pádem. Jen s padákem na zádech a kamerou go-pro na helmě.
"Bylo to fajn. Trochu jsem se zabavil, ale času bylo málo," usmívá se biatlonista, kterému nikdo neřekne jinak než Boušek. "Adrenalin mě hodně láká. Vyhledávám svůj strach a rád ho překonávám. Jdu tam s tím, že se bojím. Pokaždé mám nahoře strach a respekt, to je na tom právě to hezký," popisuje své adrenalinové zážitky.
"Ten pocit v sobě má jistou setrvačnost. Po každém skoku se vyplaví hormony, přijde euforie, připadám si pak víc živý," pokračuje Šlesingr. Nebojí se o něj jeho manželka? "Ta dělá také různé věci," odsekne se smíchem.
"Ona ví, že jsou pro mě tyhle věci důležité. Každý máme něco. Ona se zase ráda potápí. Já mám přitom o hodně větší respekt z vody než ze vzduchu," dodává tradiční člen české biatlonové reprezentace.
V letní přestávce si jeho rodina pořídila koně. "Manželka dřív jezdila, je to její životní láska a chtěla se k tomu zase vrátit. A to také není úplně bezpečné. Také o ni můžu mít strach, tak ať si to užije," vysvětluje.
"Nakonec mě přemluvila a jednoho koně jsme koupili. Jmenuje se Miami, ale my jí říkáme Májo," dodává Šlesingr. Z koní nemá strach, jen zdravý respekt. "Občas se také projedu, koně nějakým způsobem ovládat umím, ale techniku nemám tak vytříbenou. Je na čem pracovat," přiznává biatlonista.
