Praha/Vuokatti – Loňskou sezonu měla jako na houpačce. Běžecky zářila, střelecky to ale většinou nebylo ono. Když už se jí ale na střelnici zadařilo, atakovala díky svým rychlým nohám čelo biatlonového pelotonu a proháněla nejužší světovou špičku. Ukázala obrovský potenciál.
Biatlonistka Lucie Charvátová se v těchto dnech s českou reprezentací připravuje ve finském Vuokatti na blížící se start nového ročníku Světového poháru.
A doufá, že již dokáže předvádět vyrovnanější výkony. Byť jak přiznává, střelecky se závodnice, která k biatlonu přešla od běžeckého lyžování teprve před třemi a půl lety, stále necítí úplně komfortně.
"Střelecká statistika se nedá oklamat, své nedostatky znám," řekla třiadvacetiletá rodačka z Hradce Králové v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.
Vrcholí příprava před prvními závody Světového poháru. Jak jste natěšená? Stoupá nervozita, nebo spíše jen pozitivní očekávání?
Čím jsem starší, tím se těším víc. Už je to styl života a bez sportu nemůžu žít. Těším se, že budu moci prodat veškerou letní dřinu, kterou v oblibě moc nemám. První závod je vždy takový test, takže převažuje očekávání. Každého zajímá, jestli se v létě připravil dostatečně, nebo co dělali soupeři a budou-li lepší než vloni.
V jaké fázi přípravy jste, kde se právě nacházíte a co je momentálně hlavním úkolem této přípravné fáze?
Momentálně jsem s celým A-týmem ve finském Vuokatti. Jsme tu již podruhé, vždy na deset dní. Prvních deset dní jsme se seznamovali se sněhem, pilovali techniku a najížděli podstatný objem kilometrů. V této druhé části již předpokládám, že se trenéři více zaměří na kvalitu než kvantitu lyžování, proto nás neminou rychlé úseky od sprintů, opakovaných vytrvalostních úseků až po kontrolní závod.
Jaký bude následující program týmu až do prvních závodů?
Závěrečná příprava ve Vuokatti vyvrcholí 17. listopadu, odkud většina sportovců přijede ještě na pár dní domů do České republiky, kde vypere a přebalí, a společně zase budeme pokračovat počátkem dalšího týdne do švédského Östersundu, prvního dějiště Světového poháru.
Jak moc letos příprava bolí? Byl nějaký moment, kdy jste si říkala: tohle už je moc, už nemůžu? Co bylo nejhorší?
Základem úspěchu je nepřipouštět si, že něco bolí a že už nemůžete. To člověka zlomí a má větší sklony k sebepozorování, které automaticky vedou ke stavu, že si myslí, že je unavený. Samozřejmě, žádný trénink není jednoduchý, kolikrát musím přemlouvat sama sebe, že „další kolo ještě zvládnu“ nebo že i když je ošklivé počasí, tak mě „trénování baví“. Ale za celé léto jsem se nesetkala s okamžikem, že bych byla tak vyčerpaná, abych řekla, už nemůžu dál. Horší chvíle nastaly začátkem července, kdy jsem prožívala jinou bolest. Asi třikrát za sebou, týden co týden, jsem padala na kolečkových lyžích a na kole. Nikdy se mi nestalo nic vážného, ale nohy a ruce jsem měla rozedřené tak, že jsem se kolikrát ani nevyspala. A odřeniny mě pak omezovaly ve střelbě.
Trenér Ondřej Rybář předesílal, že se letos před sezonou bude celý tým výrazně věnovat zlepšení rychlosti střelby. Jak se to povedlo celému týmu a jak konkrétně vám? Cítíte se na střelnici rychlejší?
Rozhodně to byl hlavní úkol letní přípravy, jak být celkově na střelnici rychlejší. V cíli kolikrát rozhodují desetiny. Čelo světové špičky je stále vyrovnanější a najet na někoho pár vteřin je o dost obtížnější než zrychlit manipulaci se zbraní a získat tím minimálně pět vteřin při každé položce. Během celé letní přípravy jsme se o zrychlení snažili, ale až v závodech uvidíme, jestli tato mise byla úspěšná. V tréninku v nízké intenzitě a především v klidové střelbě se cítím rychlá. Položky kolikrát zvládnu pod dvacet vteřin, ale bojím se, že přenést tuto rychlost do závodu v mých silách nebude.
Gabriela Koukalová mi nedávno říkala, že rychlost se jí příliš zlepšit nedaří, respektive že je to na úkor přesnosti. Myslíte si, že je někdy raději lepší zpomalit a trefit se, nebo spoléhat na rychlost střelby i běhu s tím, že se ztráta po chybách následně dožene?
I já jsem názoru, že od určité úrovně je další zrychlování na úkor kvality. S rychlostí střelby jsem celou loňskou sezonu problém neměla, proto na mě nebyly kladeny takové požadavky se nadále zrychlovat. Hlavním cílem letního tréninku bylo zpřesnit střelbu při zachování rychlosti. Svoje střelby jsem stabilizovala. Nestává se mi, že když se netrefím, že nevím proč. Většinou to jsou moje uspěchané chyby, kterých jsem si vědoma. Takže myslím, že ve střelbě jsem se více poznala, což ale neznamená, že došlo k posunu úspěšnosti střelby. Biatlon je sport o dvou disciplínách – běh a střelba –, které mají poloviční podíl na úspěchu. Nemůžu spoléhat na to, že bych si díky rychlému běhu mohla dovolit chybovat na střelnici, na to ve startovním poli nikdo nemá. Zároveň nelze jet výletním tempem. Krása biatlonu je právě v tom, že umíte skloubit rychlý běh a přesnou rychlou střelbu.
U vás nebyl problém v rychlosti střelby, spíše v přesnosti a vyrovnanosti výkonů. Jakým způsobem jste na tom zapracovala a věříte v další zlepšení?
Moje největší přání je zlepšit se v přesnosti střelby. V tuto chvíli to vypadá tak, že jsem někde na půli cesty – vím, jak na to, ale předvést to v době, kdy je to důležité, je obtížnější. Svou roli pak hraje i nervozita. Nad rámec fyzické přípravy jsem se přes léto zaměřila i na psychickou stránku sportovního výkonu. Každé zlepšení bude důležité, ale všechno musí jít postupnými kroky.
Jak se cítíte, co se týče běžecké formy?
Zatím jsem neměla možnost porovnání, tak sama nevím, jak na tom jsem. V průběhu léta jsem se však cítila na kolečkových lyžích velmi dobře. Doufám, že běžecky jsem minimálně na stejné úrovni jako vloni.
Jaké si do sezony kladete osobní cíle?
Nekladu si osobní cíle. Je dobré mít vizi, ne však kalkulovat s konkrétním umístěním. Sportovec se pak může dostat ještě pod větší psychický tlak, aby dosáhl výsledku, kterého chce. Pro mě je stále prioritním cílem sbírat body do Světového poháru a stabilizovat střelbu. Důležité je zůstat zdravý a také být spokojený, takže bych si přála závodit tak, aby mě to bavilo a motivovalo k lepším výkonům. Letošní mistrovství světa se koná v Hochfilzenu – tam, kde jsem dosáhla doposud nejlepšího výsledku, pátého místa. Kdybych i letos zopakovala nejlepší výkon právě tam, byla bych velmi spokojená.
Jak říkáte, loni jste v Hochfilzenu zazářila. A trenér Rybář říkal, že bude skvělé, když takovou zastávku předvedete tentokrát aspoň dvakrát. Věříte si na to?
Bylo by pěkné, kdyby se trenérova slova naplnila. Sama jsem spíše pesimista, proto mě každý dobrý výsledek překvapí a raduji se o to více. Střelecká statistika se oklamat nedá a svoje nedostatky znám, proto k takovým výsledkům bude zapotřebí i jistá dávka štěstí.
A cíle týmu? Budou Češi zase patřit do té absolutní biatlonové špičky?
V týmu zatím panuje výborná nálada a dobrá energie, která dodává síly do těžších tréninků. Věřím, že celý tým se připravuje svědomitě a potvrdí to v zimě výtečnými výkony. Letos je třetí zastávkou Světového poháru také Nové Město na Moravě, tak věřím, že český tým se ukáže v plné síle a fanouškům připraví pěkný dárek už před Vánoci.
