Praha - Opustil ji, když mu bylo čtyřiadvacet. Ona teď slaví teprve dvacetiny, ale nikdy na něj nezapomněla.
Gambrinus liga slavila své jubileum i s Pavlem Nedvědem. Právě jeho totiž včera vyhlásili nejlepším hráčem její dvacetileté historie.
"Bylo to skvělý, viděl jsem kluky z nároďáku, někteří v něm ještě pořád jsou... Bylo to fajn, hezký večer, takových by mohlo být víc," usmíval se plavovlasý anděl v klubu vinohradského divadla na improvizované tiskovce po slavnostním vyhlášení.
Svého času jej tehdejší kouč Sparty Karol Dobiaš seřval, že v jeho týmu nepatří ani na lavičku. To když se horkokrevný Nedvěd nechal v přemíře snahy vyloučit třikrát v jedné sezoně. I tahle lekce ale pomohla vychovat nejlepšího hráče Evropy za rok 2003, perlu historie českého fotbalu i Juventusu Turín.
V jeho osobnosti už se tak nějak mísí obě země, Česko i Itálie. V pátek právě tuhle dvojici čeká superdůležitý kvalifikační mač. Ale Pavel Nedvěd vůbec neváhá nad tím, komu bude na tribuně držet pěsti.
Jaké bylo vzpomínání na léta minulá?
"Když jsem se díval na ty záběry z tehdejší doby, skoro jsem se na nich ani nepoznával... Ale ten večer byl skvělý, honosný, ani jsem to tak nečekal. Moc rád jsem viděl své někdejší spoluhráče, rád bych je vídal častěji."
Bylo pro vás některé z těch setkání po letech něčím speciální?
"Někoho vídávám víc, někoho méně. Třeba Vaňouse (Vaniaka) jsem nedávna potkal ve vlaku (směje se). Novotňák a Sigi kopali už dávno za Spartu, když já byl ještě mladej zobák. Galase, toho jsem strašně dlouho neviděl! Tak někdo znich už je trošičku nafouklej, ale to je normální, toho pohybu už nemáme tolik, vím, o čem to je."
Na otočku do Itálie a zase zpět
Nepozlobil vás Tomáš Rosický, s nímž jste se potkal na pódiu, svou poznámkou o starších pánech?
"Ale to ne, byla to fajn atmosféra. Je pravda, že je to trochu zvláštní pocit, když mi cenu předával zrovna Rosa, se kterým jsme odehráli spoustu skvělých zápasů, patřil do té naší party - a já už na rozdíl od něj fotbal čtyři roky nehraju. Ale každopádně člověk zůstane fanouškem, klukům moc fandím, aby to zvládli hlavně teď v pátek. Protože jinak bych tam s těma Íčkama nevydržel (směje se)."
Zůstáváte v Praze do zápasu?
"Hned v šest ráno letím zpátky, protože děti musí do školy, školní rok v Itálii končí tuším dvanáctého. tak ještě musí na zkoušky. A já do práce. Ale pak přiletím znovu v pátek, právě na ten zápas."
Nejsou v tom utkání Italové zcela jasným favoritem?
"O to je to pro ně horší, ten zápas bude otevřený, nic lehkého ani pro Italy, ani pro náš celek. Ale kopeme doma. A s každým soupeřem se dá hrát, my jsme to na Spartě mockrát potvrdili, nemají se čeho bát. Ten zápas je asi rozhodující. A kluci musí mít sami před sebou čisté svědomí, že tomu odevzdali všechno. Vždycky bylo mým snem jet se podívat do Brazílie. Tak doufám, že tam na šampionát pojede i český nároďák."
Darida? České hráče sleduju...
Jako činovník v saku Juventusu jste získal už druhý italský titul v řadě. Jaká je přesně vaše role v klubu?
"Jsem členem správní rady Juventusu. A velice si toho vážím, tam se dostane strašně málo lidí. Ale není to moje jediná role v klubu. Společně se sportovním ředitelem máme na starosti právě sportovní otázky napříč celým klubem, od mladých hráčů až po první mužstvo. Hlavně se tedy staráme o áčko. A když je takhle konec ligy nebo přestupní termín, stojí to spoustu času, manželka už někdy trochu nadává, že zase nejsem doma. (úsměv)"
Před časem jste naznačoval, že na seznamu Juventusem sledovaných hráčů by mohl být i plzeňský Vladimír Darida. Platí to ještě?
"Pocházím z Čech, tak se mě na české hráče v klubu občas ptají, musím o nich mít určitý přehled, udržovat si kontakty, abych ty věci znal. Párkrát jsem se v Čechách podívat byl, těm hráčům se ale v těch utkáních většinou tolik nedařilo... Asi je budu muset sledovat víc z dálky."
Kolik času vám teď zabírá Juventus?
"Když děláte fotbalovou funkci, je to od rána do večera. Teď na jaře jsme jezdívali se sportovním ředitelem i na soustředění dva dny před zápasem, jak se říká, hlídat trenéra, aby nám to dobře postavil. Myslím, že tam máme dobrou partu, mezi námi to funguje a na hřišti je to docela vidět."
Do českého fotbalu jste se teď při slavnostním večeru vrátil ve vzpomínkách, nevrátíte se do něj v budoucnu v nějaké roli i fyzicky?
"Fyzicky jako že bych hrál? To už asi opravdu ne. (směje se) Ale vím, jak to myslíte: představit si to dovedu. Teď dělám fotbal venku, protože tehdy přišla nabídka od prezidenta Juventusu, dostal jsem možnost pro klub pracovat a moc mě to baví. Děti tam chodí do školy... Ale někdy v budoucnu bych pro český fotbal určitě něco rád dělal."
Než ta chvíle přijde... Co byste popřál jubilující české Gambrinus lize do další dvacetiletky?
"Aby se jí pořád rodili takoví kluci, jako byli dneska na tom pódiu. Jako Karel Poborský, Jirka Novotný, Sigi, Lafata... Všichni, co tam byli, v ní zanechali nějakou stopu. A myslím, že ne malou."
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
