Stihla jste v letadle získat odstup od finálové prohry?
Po té porážce jsem opravdu nebyla nejveselejší. Co se týká momentálního stavu, je to lepší, už to přebolelo, pozitivní věci převažují nad negativními. Tyhle dvě trofeje mluví za vše a určitě mám na čem stavět. Kdyby mi to někdo před cestou do Austrálie řekl, asi bych to brala všemi deseti.
Berete to tak, že Japonka nebyla v sobotu k poražení?
Porazitelná byla, je to člověk z kostí a masa, bylo to o pár minišancích, které jsem měla v prvním setu a pak i v průběhu zápasu. Ona své šance zvládla lépe než já. Bylo to o pár míčích.
Navzdory porážce jste si přivezla z Melbourne trofej, talíř podobně jako na Wimbledonu, prolétlo vám to hlavou, že jsou vám asi talíře souzené?
Jo, říkala jsem si, že už mám zase talíř. (smích) Pohár byl o něco hezčí, ale jsem spokojená i za talíř, kdyby jich bylo víc, tak se nezlobím.
Loni se vám grandslamy vůbec nedařily, nejradši byste je ze sezony vymazala, ulevilo se vám teď o to víc?
Je to náplast za loňský rok, který nebyl na grandslamech úplně nejlepší. Grandslamy nebyly to, co bych chtěla v sezoně hrát. Tím, že se to teď povedlo hned zkraje roku, tak věřím, že to teď bude lepší.
Tenisový svět také hodně sledoval váš příběh, kdy jste poprvé od zranění ruky mohla vyhrát grandslam, a ještě se stát světovou jedničku, vnímala jste to?
Něco se ke mně doneslo, ale nebylo toho moc, nechodila jsem na internet, články jsem nečetla. Snažila jsem se soustředit na tenis.
Neštvou už vás ty otázky na příběh ohledně pořezání ruky a vašeho comebacku?
Upřímně, už ano. Asi s tím ale nic neudělám. Jednou to skončí, tedy asi až já skončím s tenisem. Možná i tenhle talíř je takovým vyvrcholením celého toho příběhu.
Když prohrála své bitvy o světový trůn Rumunka Simona Halepová, byla jste to vy, kdo ji utěšoval, ozvala se na oplátku i ona vám?
Napsala mi tři zprávy, po Sydney, po čtvrtfinále a po finále, jedna z mála hráček, která se takhle ozvala. Je to od ní hrozně hezký. O jedničce ale nepsala.
Teď jste číslo dvě, láká vás světový trůn?
Měla jsem k tomu dvakrát blízko, neuskutečnilo se to, někde v podvědomí to je, ale není to momentálně ten největší cíl. Upínám se na to, abych zlepšovala hru, a když se bude dařit to, co mám natrénováno, projeví se to i na žebříčku.
A jaký je ten největší cíl?
Nejsem člověk, který by je prozrazoval, a neprozradím ho ani teď.
Jak jste na tom teď fyzicky?
Celé tři týdny jsem se cítila dobře, což je nejdůležitější. Jsem trochu unavenější, ale to je spíš únava z cestování, protože jsme před chvilkou přistáli.
Letíte hned na turnaj do Petrohradu, umíte si vůbec představit, že budete ve středu opět stát na kurtu?
Dovedu si to představit, jinak bych tam nejela, na ten turnaj se hodně těším. A těšila jsem se na něj ještě před Melbourne. Nechtěla bych o to přijít. Jedu tam, budu hrát a uvidíme, jak to všechno půjde.
Ale vracíte se ze čtyřicetistupňového tepla do tuhých mrazů…
To už je klasika. Vezmu si zimní bundu, kulicha a nějaké vitaminy, abych to přežila. Jedu tam s kamarádkou, tak si to užiju zase trochu jinak.
Loni jste si v závěru sezony stěžovala na únavu z nabitého turnajového kalendáře, jak s tím jde vůbec v průběhu sezony pracovat? Už teď máte odehráno víc zápasů než loni touhle dobou.
Je to těžké kvůli pravidlům, které WTA má. Přihlašuje se šest týdnů dopředu, a pak s tím musíte nějak operovat. Je to složité, protože právě nikdy nevíte, jak na tom turnaji skončíte. Loni se nám to v té první polovině roku stalo a teď taky. Vždycky se snažíme ten program přizpůsobit podle toho, jak se momentálně cítím. Budeme to tak dělat i letos.
Už teď je jasné, že vynecháváte první kolo Fed Cupu, je i nějaký turnaj, o kterém víte, že ho oproti loňsku nebudete hrát?
Neplánuji hrát v Praze. Měla jsem turnajů hodně a v té době i mít budu, takže ten momentálně v programu nemám.
