Birmingham/Praha - "Je to bez šance," hlesla Karolína Plíšková v průběhu prvního setu, když za ní na lavičku přišel v roli kouče zastávající otec. Veškeré snahy o probuzení bojovného ducha byly marné.
Česká tenisová jednička narazila v prvním kole turnaje v Birminghamu na Magdalenu Rybárikovou. A vědoma si loňské bolestivé porážky ve druhém kole Wimbledonu, možná boj částečně vzdala už předem. Alespoň to tak chvílemi vypadalo.
Již před prvním travnatým turnajem sezony Plíšková, když ještě neznala krutý los, tvrdila: "Birmingham vezmu tréninkově a zkusím se do toho dostat."
To se ale vůbec nepovedlo. Jako trénink bez výraznějšího zápalu sice zápas proti slovenské tenistce z její strany vypadal, lze ale vážně pochybovat o tom, že by se během krátkého duelu světová sedmička do něčeho dostala.
Plíšková zvažovala, že bude dostaveníčko v Birminghamu její jedinou přípravou na Wimbledon, který v Londýně odstartuje už za čtrnáct dní. Nechtěla riskovat loňskou zkušenost, kdy hrála vítězné finále v Eastbourne a o pár dní později už nastupovala k prvnímu kolu ve Wimbledonu.
Nyní je jasné, že přihláška do turnaje, který loni slavně vyhrála, bude nutná.
Česká tenistka potřebuje na trávě nahnat alespoň nějakou zápasovou praxi. V pondělí proti Rybárikové působila nejistě v každé herní činnosti, především však ve výměnách. Nižší travnaté odskoky jí dělaly velké problémy, úderová jistota byla pryč. Zejména počet nevynucených chyb z forhendu až zarážel. Ani servis nefungoval.
Královně es se málokdy stane, že ji v této statistice někdo porazí. Devatenácté tenistce žebříčku se to povedlo.
Plíšková a tráva, to je sám o sobě zajímavý fenomén. Ačkoli šestadvacetiletá tenistka vyhrála na specifickém povrchu dva turnaje - kromě loňského Eastbourne ovládla i podnik v Nottinghamu před dvěma lety -, většinou končí její výlety na trávu bleskovým neúspěchem.
Ke smutnému maximu z Wimbledonu, kde jak známo ještě nepřešla přes druhé kolo, lze připočíst právě Birmingham. Při pěti účastech došla sice Plíšková do finále v roce 2015, ve zbylých čtyřech případech ale vždy mávala na rozloučenou po prvním kole.
Čím to je?
Češka teď musí společně se svým týmem vrhnout veškeré síly do práce. A zamyslet se nad tím, proč jsou její výkony na zeleném povrchu v posledních letech tak brutálně nevyrovnané.
Za každých okolností vstřícné a ochotné tenistce nelze nepřát vysněný wimbledonský průlom. Nicméně dvě věci jsou jisté. Bez chuti k tenisu to nepůjde. A rozhodně to nepůjde ani s ryze "tréninkovým přístupem".
