S Paříží jste se rozloučila už ve třetím kole a říkala jste, že nemáte tu správnou šťávu, jak jste na tom teď?
Odpočinek pomohl, měla jsem skoro týden volna. Síly jsem dočerpala a cítím se velmi dobře. Už jsem zase týden v procesu přípravy na trávu, na kterou se těším. Turnaje zase budou jiné, doufám, že nám bude fungovat počasí a že se mi podaří něco uhrát.
Co jste během týdne volna dělala?
Byla jsem za rodiči, za malou ségrou, rozložila jsem čas mezi příbuzné a kamarády. Pak jsem odjela na pár dní do Monaka, kde jsem si odpočinula. Přeci jen tady mám pořád nějaké povinnosti a aktivity, tam jsem měla klid a pěkné počasí. Teď je chuť do tenisu větší.
Martina Navrátilová se v Paříži nechala slyšet, že se diví, že když nemáte chuť do tenisu na grandslamu, proč ho vůbec hrajete. Co na to říkáte?
Zachytila jsem to, ale nerada bych to komentovala. Od doby, kdy ona hrála, se spousta věcí změnila. Nechci říct, že bych obětovala grandslam, to bych nikdy neudělala, ale je těžké načasovat formu přesně na daný týden nebo dva. Občas se to stane a stalo se to i jiným.
A donesl se k vám také výrok Rafaela Nadala o tom, že tenisté by měli dostávat větší prize money než hráčky?
Ano. Nevím z čeho soudí. On vyhrál všechno a přijde mi divný, že to komentuje někdo, kdo těch peněz má nejvíc ze všech. Podle mě to je tak, jak to má být. Chlapi hrají na tři vítězné sety, ale ženské tohle fyzicky nezvládnou, nemůžou hrát donekonečna. Chlapi vydrží víc. Je to pro nás náročnější i v tom, že jednou chceme mít děti a chceme být zajištěné.
Pojďme k tomu, co vás čeká. Na Wimbledonu jste zatím ještě nepřeklenula strašák druhého kola, zkoušíte teď v přípravě zase něco nového?
Každý rok zkouším něco jiného, protože se mi na Wimbledonu dlouhodobě nedaří, teď to bylo odlišné i tím, že mám oproti minulé sezoně nového kondičního kouče. Snažili jsme se pohyb uzpůsobit trávě. Teď se uvidí, jestli budu hrát dobře nebo ne. Můj pohyb se zlepšuje a věřím, že mám letos šanci dostat se i do toho třetího kola, nejen do druhého.
Už se začíná ruka kondičního trenéra Marka Všetíčka nějak projevovat?
Marek říká, že si to sedne nejspíš až někdy kolem podzimu. Už teď ale vidíme, že pokrok tam je. Musí si k tomu sednout forma, naladění na kurtu i mimo kurt. Kdyby si to nesedlo už teď na Wimbledonu, tak do konce roku je ještě turnajů dost, věřím, že se to ještě povede a nejlepší výsledek přijde.
Trénovala jste tedy už pohyb po trávě?
Ano, běhala jsem na Olympu, kde je docela dobrá tráva, nasadila jsem i boty na trávu. Byl to nezvyk, ale Birmingham vezmu tréninkově a zkusím se do toho dostat. Snažíme se dostat těžiště dolů do kolen, na trávě to skáče nízko. I takové to docupitávání je jiné než na antuce. Mám za sebou teprve týden, kdy jsme na tom pracovali, což není moc dlouho.
Co vás tedy před Wimbledonem všechno čeká?
Zítra odlétám do Birminghamu, kde budu hrát asi po dvou letech. Potom mám přihlášený Eastbourne, ale uvidím, jestli ho budu hrát, protože první zápasy na trávě jsou náročné. Zatím to ještě neřeším, nechávám to před Wimbledonem volně plynout.
Takže je pravděpodobné, že si zahrajete jen jeden přípravný turnaj?
Určitě bych nechtěla stejný scénář jako loni, kdy jsem vyhrála Eastbourne a skoro druhý den už jsem nastupovala v Londýně do prvního kola. Chtěla bych se víc připravit a být na Wimbledonu pár dní navíc.
Máte nějakou teorii, proč se vám v All England Clubu tak nedaří?
Nevím, čím to je. Každý rok se snažím něco změnit, ale nevychází to. Měním tým, dokonce i barák, ve kterém bydlíme. Loni byla velká šance, ale dostala jsem Magdu Rybárikovou. Asi jde i o souhru losu. Občas to chce dostat i nějakou oblíbenou soupeřku, obzvlášť v prvních kolech grandslamů. Nechci na sebe vytvářet nějaký tlak, nic tam neobhajuju, ale ráda bych se dostala do toho druhého týdne.
Cílem je tedy třetí kolo a pak se uvidí?
Přesně, to je můj cíl, pro spoustu lidí možná malý, ale pro mě velký. Zatím jsem to ještě nezvládla. Tráva mi tam přijde trochu jiná než na ostatních turnajích. Na druhou stranu to zase nějak neprožívám, samozřejmě je škoda, že právě na grandslamu se mi dlouhodobě takhle nedaří, ale není to můj nejoblíbenější podnik. Každopádně nevidím důvod, proč by se mi tam nemohlo začít dařit.
Dnes jste oficiálně představila nového partnera Mototechnu, jak jste na tom se snahou o řidičský průkaz?
Ještě jsem nic neabsolvovala, ale už to hodně plánuju. Čím jsem starší, tím víc bych si přála řidičák mít. I když tím, že nejsem moc v Česku, tak auta tolik nevyužiju, ale takhle jsem závislá na taxících nebo Michalovi (Hrdličkovi, příteli a manažerovi, pozn red). Rodiče mám mimo Prahu, tak bych za nimi aspoň mohla jet. Do budoucna je to věc, kterou musím mít. Jednou budu mít děti a přece nebudou jezdit taxíkem.
Jenže bydliště máte v Monaku, už víte, jak to vyřešíte?
Zjišťovali jsme, že by to šlo udělat nějak na půl. Jízdy třeba tady v Česku a testy tam. Uvidíme, jak to půjde. Říkám si, že to zvládly už větší trubky, než jsem já. (smích)
