Melbourne – Měla našlápnuto být jednou z největších tenisových hvězd historie. Chorvatka Mirjana Lučičová-Baroniová si ale prožila smutný životní příběh, který její nejsilnější zážitky kariéry odsunul až do doby, kdy se rychle blíží její 35. narozeniny. Ve středu si totiž manželka italského restauratéra zahraje o semifinále na Australian Open proti Karolíně Plíškové.
Když se v roce 1999 vytáhlá blondýnka v pouhých 17 letech prodrala do semifinále Wimbledonu, nikdo pořádně netušil, čím si talentovaná dívka ve skutečnosti prochází.
Navenek to byla zářivá vycházející hvězda. Němka Steffi Grafová, která ji v bitvě o finále v All England Clubu porazila, o ní tehdy řekla, že je mnohem lepší, než byla ona sama v jejím věku. Lučičová už tehdy ukazovala, že má páru a umí hrát tvrdě a agresivně.
Ale uvnitř dívku sžíraly rodinné problémy. Rok před jejím velkým úspěchem na Wimbledonu už to nevydržela a spolu s matkou a čtyřmi sourozenci utekli z Chorvatska od otce Marinka Lučiče, který ji, jak později přiznala, celé dětství psychicky i fyzicky týral.
"Poprvé mě udeřil, když mi bylo pět a půl roku. Praštil mě do nosu poté, co jsem prohrála zápas s o pět let starší dívkou. Krvácela jsem a vůbec jsem netušila, co se děje, ale později to bylo stejné pořád dokola," vyprávěla po letech Lučičová pro nydailynews.com.
V červnu 1998 pohár trpělivosti přetekl a odjela se s rodinou schovat do Wimbledonu, kde měl tehdejší nejlepší chorvatský tenista Goran Ivaniševič pronajatý dům. Nynější kouč Tomáše Berdycha prudkou povahu Lučiče dobře znal, a tak neváhal a poskytl jim útočiště.
"Ať už vyhrála, nebo prohrála, nikdy nebyl spokojený. Když jsem viděl, jak zle s ní mluví, samotného by mě to zlomilo. Tímhle jí zničil život, měla na to, být dlouhodobě hráčkou Top 10," uvedl s odstupem Ivaniševič.
Neměla peníze na turnaje ani na trenéra
Mirjana se pak sice odstěhovala s početnou rodinou na Floridu a rok nato si mohla užívat zasloužené ovace za wimbledonskou semifinálovou účast, ale cesta vzhůru se nekonala. Traumatické zážitky s otcem se podepsaly na její psychice, musela vyhledat odbornou pomoc a přestala pravidelně hrát.
Dostala se z toho, ale bez výsledků na turnajích se zase ocitla ve finančních potížích a nemohla se vrátit. "Není nic horšího, než když víte, že jste zdraví a mohli byste hrát, ale nemáte dost peněz na cestování nebo najmutí trenéra," přiznala.
V kvalifikacích turnajů WTA to začala znovu zkoušet v roce 2008 a postupně se drala vzhůru v době, kdy už některé tenistky s profesionálním hraním pomalu končí. "Kašlete na všechno a na všechny, kdo vám říkají, že to nedokážete. Jděte do toho srdcem," hlásí nyní Lučičová.
Sama ví, že se jí totiž povedl tak trochu malý zázrak. Do letoška nevyhrála v hlavní soutěži Australian Open jediné utkání a teď si zahraje dokonce o semifinále. V poslední osmičce na grandslamu se ocitla poprvé po 18 letech od jejího památného Wimbledonu. Že by to byl happy end jinak ne příliš veselého životního příběhu?
"Plíšková teď hraje úžasný tenis"
"Doufám, že mě nikdo neštípne a neprobudí ze snu. Zažívám neuvěřitelné pocity, kvůli nimž jsem strašně dřela. Je to něco jiného než tehdy na Wimbledonu, tam se ode mě velké výsledky očekávaly. Teď mi bude v březnu 35 a jsem překvapením," prohlásila po postupu do čtvrtfinále Australian Open.
Už teď je jasné, že se čtvrtfinálovou účastí přiblíží svému žebříčkovému maximu, kterým je 41. místo. A zaslouženě, vždyť z Melbourne hladce ve dvou setech vyřadila světovou trojku Polku Agnieszku Radwaňskou. Nyní ji čeká pro změnu česká favoritka, a to nejen na vítězství v zápase, ale i v celém turnaji.
"S Plíškovou jsem několikrát hrála a vždycky to byly těžké zápasy. Ona teď navíc hraje úžasný tenis, pravděpodobně ten nejlepší v kariéře," ví Lučičová-Baroniová o síle příští soupeřky, se kterou má negativní bilanci 2:3.
Ať už dopadne čtvrtfinále jakkoli, už teď se prý cítí jako vítězka. "Přerušení kariéry nebyla moje volba. Stále jsem toužila hrát na nejvyšší úrovni, před plným hledištěm, vítězit a být ve čtvrtfinále grandslamu. Takže teď zažívám krásné pocity," dodala.
