Jednatřicetiletá česká tenistka se netají touhou dojít na milované trávě až do posledních kol. "Je to pro mě nejsrdečnější záležitost," prozradila v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Promluvila i o nejistotě spojené s olympiádou v Tokiu, o nepopulární revoluci ve Fed Cupu nebo o tom, co by ji bavilo dělat po skončení hráčské kariéry.
Blíží se Roland Garros, jak se těšíte na turnaj a jak se momentálně cítíte po fyzické i psychické stránce? Jaké si dáváte na French Open ambice?
Ambice si nedávám žádné, protože vím, jak těžké je uspět. Ale vloni jsem byla na Roland Garros v semifinále, tak si říkám, že by bylo pěkné něco podobného zopakovat. Ale půjdu - jako vždy - zápas od zápasu. Jsem v plné přípravě a je pro mě nyní nejdůležitější, že jsem zdravá a v tréninku mě nic neomezuje.
Francouzská federace turnaj o týden posunula. Jak jste tuto změnu přijala, především v kontextu kratší přípravy na Wimbledon? Je to velká nepříjemnost?
Je pravda, že my tenisté jsme zvyklí program dlouhodobě plánovat a termíny máme za ty roky pevně zažité. S ohledem na Paříž žádný problém nevidím, ten by, jak říkáte, mohl být v přípravě na Wimbledon, která letos potrvá jen dva týdny. Uvidíme, jak to půjde v Paříži, podle toho se budu rozhodovat dále, ale určitě se chci na Wimbledon připravit podle možností co nejlépe.
Mohla byste popsat náročnost a specifika rychlého přechodu z antuky na trávu?
Je to velký rozdíl, nejmarkantnější je pohyb. Na antuce se klouže a na trávě se tak jako dodupává, docupitává. Takže u míče musíte být nohama. Druhý rozdíl je v tom, že míče na trávě skáčou nízko, takže musíte být stále v kolenou. Na antuce míčky skáčou hodně vysoko, na trávě naopak sjíždějí.
Prioritou pro vás jistě bude milovaný Wimbledon. Vidíte před sebou šanci porvat se v Londýně o postup do posledních kol, i když světová špička se zdá být stále širší a vyrovnanější?
Wimbledon je pro mě nejsrdečnější záležitost a budu se tam snažit být do posledních kol, to je, myslím, jasné. Ale ženský tenis je stejně jako ten chlapský nesmírně vyrovnaný, mezi soupeřkami jsou malé rozdíly a každý zápas může dopadnout tak i tak. Není to nic jednoduchého, vyhrát těch sedm zápasů v řadě, aby se mohl zvednout pohár.
Kolem olympijských her v Tokiu panují nadále nejasnosti. V Japonsku se zhoršuje covidová situace, navíc místní stále více protestují proti konání. Jste přesvědčena o tom, že olympiáda bude?
Myslím si a věřím, že olympiáda bude, již vloni to musela být pro organizátory velká rána. Proto nyní všichni udělají všechno pro to, aby byla. Nemyslím si, že se odloží, to už by asi nebyla vůbec. Věřím ale, že bude. Moc se na ni těším.
Jak vnímáte zápasy před fanoušky a bez nich? Jak důležití jsou diváci pro vaši motivaci přímo během zápasu?
Pro mě je to velký rozdíl, fanoušci mi dodávají něco extra navíc, co v zápase bez nich není. Zápas bez fanoušků vypadá skoro jako trénink, nemá atmosféru a o to víc se musím hecovat a povzbuzovat, abych si uvědomila, že to trénink není. Pro mě jsou fanoušci potřeba, tím spíše, že zkušené hráče ve vypjatých chvílích podpoří a povzbudí, na rozdíl od těch méně zkušených, na které naopak před fanoušky může dolehnout tíha okamžiku.
Nedávno ukončila kariéru Bára Strýcová, předloni Lucie Šafářová. Zlatá generace českého tenisu pomalu věší rakety na hřebíky. Fanoušci samozřejmě doufají, že jim budete na kurtech dělat radost ještě dlouho, nicméně derou se vám někdy do hlavy myšlenky, jak dlouho vlastně chcete hrát, případně čemu byste se ráda věnovala po kariéře?
Je pravda, že holky, se kterými jsem hrála Fed Cup, pomalu končí, ale ještě byly o trochu starší než já, což mě uklidňuje. A mě tenis pořád baví a zdraví mi slouží. Co přesně budu dělat po kariéře, proto zatím neplánuju, nevím. Asi by mě bavilo něco ve spojení s kosmetikou, nějaký kosmetický salon. Ale uvidíme, co čas přinese.
V poslední době sílí hlasy, že by se měl tenis modernizovat. Například kouč Patrick Mouratoglou založil svou soutěž Ultimate Tennis Showdown, kde jsou kratší zápasy a mnoho "atraktivních" prvků pro mladé fanoušky. Tvrdí, že tenis potřebuje změnu, protože průměrnému fanouškovi je přes šedesát. Souhlasíte s tímhle pohledem, nebo máte za to, že je tenis natolik tradiční sport, že by se měl zachovat ve své zavedené formě?
Já bych zachovala tenis takový, jaký je. Je to tradiční sport s dlouhou historií, kde je vše zažité a všichni jsou na to zvyklí. Proto by podle mě změny nebyly dobré. Můj názor je, že není důvod cokoli měnit.
Nicméně řada věcí už se mění. Revoluce proběhly v Davis Cupu i Fed Cupu. Jak jste tyhle změny přijala? Už jste si zvykla, že jsou staré známé soutěže pryč?
Protože jsem odehrála spoustu fedcupů, tak vzpomínám hrozně ráda na týdny před zápasem, kdy jsme se s týmem společně připravovaly, ty byly výjimečné. A pak mi samozřejmě budou scházet týmové zápasy před domácím publikem. To na Fed Cupu bylo nejvíc, co jsme mohli zažít. To se teď po změnách ztratí, úplně se to odřízne. Je mi to líto.
Nedávno jste začala studovat na Univerzitě Jana Amose Komenského, obor právo v podnikání. V prosinci jste říkala: "Doufám, že budu studiu věnovat více času." Jak se vám to tedy daří kombinovat s tenisem a je to něco, co je třeba přípravou na post-tenisovou kariéru?
Moc času na studium nemám, ale snažím se vše stíhat, protože když už jsem se na to dala, tak bych to chtěla i zvládnout. Asi ne na samé jedničky, ale uvidíme, jak to půjde. A čas ukáže, co z toho, co se na vysoké škole naučím, v životě použiju.
Jste jednou z tváří týmového maratonu "The Battle of The Teams", který organizuje RunCzech na konci května. Můžete popsat svou roli? Jak tenhle projekt hodnotíte a čím si myslíte, že je přínosný?
Jsem hrdá kapitánka týmu Mattoni, což je pro mě velká čest, být s vynikajícími atlety. Bohužel to nepůjde osobně, protože již budu v Paříži, a tak budu fandit na dálku. Jde o skvělou inovaci, díky které se v individuálním sportu vytvářejí týmy, podobně jako to máme v tenise. Jsem sama zvědavá, jaká bude atmosféra, jak se bude povzbuzovat. Je to skvělá myšlenka, jsem ráda, že se bude testovat v Praze. Je skvělé, že se sport po koronavirové přestávce rozbíhá a věci se vrací do normálu.
