V socialistickém Československu nikdo nepotřeboval vysvětlit, kdo byl ruský básník a propagátor revoluce Vladimir Majakovskij. Gymnazisté se museli zpaměti učit jeho poezii, jejíž rozbor patřil k základním maturitním otázkám.
Obdivovatelka tehdy již nežijícího Josifa Vissarionoviče Stalina v roce 1962 pozoruje, jak sovětská moc drtí její dceru i dělnickou stávku. Nový film ruského režiséra Andreje Končalovského nazvaný Drazí soudruzi! vloni získal zvláštní cenu poroty na benátském festivalu, až teď ho promítají česká kina.
Sovětským svazem se koncem 30. let minulého století přelila vlna státního teroru proti vlastním občanům. Oběťmi byli i lidé "podezřelých" národností, včetně Čechů. V sibiřském Kolpaševu nedaleko Tomsku v roce 1938 vyšetřovatelé sovětské tajné služby NKVD nechali popravit 10 lidí. Čechů, kteří byli jen pět let předtím vyhnáni jako kulaci z úrodného Kavkazu do drsné Sibiře.
Češi, kteří v 19. století přesídlili do carského Ruska, šli za lepším životem. Chtěli si polepšit, což se jim i podařilo. Ale ne na dlouho. Jelikož časem zbohatli a byli Češi, museli se ve 30. letech minulého století během stalinského Velkého teroru přestěhovat do nehostinné Sibiře. Zde pak čelili vykonstruovaným procesům, které vyústily až ve smrt. Je to i příběh rodiny Kučerových.
Zatímco nové stanice pražského metra působí moderně a minimalisticky, podzemní dráhy v mnoha postsovětských metropolích cestující vezmou na výlet do starých časů. Stanice v Moskvě, Petrohradě či Charkově zdobí mozaiky, budovatelská sousoší i křišťálové lustry, takže si v nich lidé připadají jako v palácích. Podívejte se, jak vypadají metra z éry Sovětského svazu.
"Prchajíce před kapitalistickým vykořisťováním a nezaměstnaností, přijeli před třinácti lety do Sovětského svazu pracující Němci a Češi. Na půdě poskytnuté sovětskou vládou založili kolektivní hospodářství Reflektor," vypráví filmový týdeník z roku 1938. Veselí rolníci v něm obdělávají pole a ženy krmí vypasenou drůbež. Jak se ale později ukázalo, realita byla o poznání méně idylická.
Lákali je na úrodná pole a ovocem obsypané stromy. Přes šest set Čechoslováků ale skončilo v drsných podmínkách ve stepích Sovětského svazu. Přesto zde vybudovali mlýn, sklady obilí, rybníky a traktorovou stanici. V roce 1937 začal kolchoz vyvážet obilí a masné a mléčné výrobky do tamějšího regionálního centra. Nahlédněte do životů těchto lidí.
30. října 1961, tedy téměř přesně před 60 lety, Sovětský svaz odpálil nejničivější atomovou zbraň v dějinách. Záběry z její exploze zveřejnily ruské úřady teprve před rokem. Sovětská vodíková puma s přezdívkou Car-bomba svou silou šokovala a vedla k regulaci jaderného zbrojení.
Závody v jaderném zbrojení mezi Spojenými státy a Sovětským svazem se staly jedním ze symbolů studené války. Zatímco Američané sázeli na zdokonalování menších a přesnějších zbraní, Sověti konstruovali větší a silnější. Výsledkem jejich snažení byla takzvaná Car-bomba, otestovaná 30. října 1961, tedy před 61 lety. Jedná se o nejničivější atomovou zbraň, jakou kdy lidstvo odpálilo.
Bratři Karel a Anton Šilhaví odešli do Sovětského svazu žít a pracovat, stali se ale obětí Stalinova velkého teroru. V rámci takzvané německé operace nechal sovětský diktátor mezi lety 1937 a 1938 internovat občany mnoha národností, které považoval za nepřátelské.
V zimě, když mukly hnali v sovětském gulagu do práce, bývalo i -50 stupňů. Kdo padl, zůstal ležet, pomoci se nedočkal. Mezi nimi i Čech Karel Šilhavý. Měl kurděje, vstát nedokázal. A tak ho nechali v tundře. Ležel tam tři dny. Pak vyplivl všechny zuby, postavil se a došel do tábora. Litevský vězeň, jinak zubní technik, mu udělal železné zuby. "Táta měl tedy železný úsměv," říká jeho dcera Irena.
V jednom koutě leží noviny, na komodě se jako přízraky minulosti povalují čtyři staré bílé telefony se sluchátkem a otáčivým číselníkem. Tu prosklenými dveřmi zazáří první dotek dneška. Z obrazovky počítače je slyšet proslov o jednom z nejdůležitějších mužů 20. století. Stařec s charakteristickou skvrnou na čele sedí před monitorem. A spí.
Petrohrad byl v minulosti se svými paláci, chrámy, galeriemi a sídlem carského dvora výkladní skříní Ruska. Jeho oknem do Evropy. V roce 1924 na počest bolševického vůdce změnil jméno na Leningrad. Přesně před 80 lety, za druhé světové války, začala blokáda města obleženého vojskem nacistického Německa. Zemřelo při ní přes milion lidí a silně zasáhla i do života rodiny Vladimira Putina.
Nacistickému diktátorovi Adolfu Hitlerovi se nikdy nepodařilo přimět sovětský Leningrad ke kapitulaci. Město s 3,5 miliony obyvatel, jehož blokáda trvající 872 dní skončila před 80 lety, ale zaplatilo za válku strašnou cenu. V důsledku hladu, zimy a bojů v něm zemřelo přes milion lidí.
Ukrajina si v úterý připomněla 30. výročí výročí nezávislosti na Sovětském svazu vojenskou přehlídkou v hlavním městě Kyjevě. Na oslavách vystoupil s projevem ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, centrem města pak prošlo zhruba pět tisíc vojáků. Představeny byly tanky, dělostřelectvo i nejnovější raketová technika, uvedla agentura DPA.
Islamisté z Tálibánu mají v rukou celý Afghánistán, ale malý kousek jim přece jen chybí. Pandžšírské údolí, které má pověst nedobytné pevnosti.
Roku 2015 Ukrajina otevřela archivy KGB ze sovětské éry. Lidé se od té doby dovídají nové a většinou temné příběhy o svých příbuzných a známých. Podívejte se na reportáž Rádia Svobodná Evropa mj. o tom, co z obyčejné reportážní fotky udělá strach a paranoia bolševické společnosti.
Okupace v noci z 20. na 21. srpna 1968 většinu československé společnosti zaskočila. Mezi oblíbené mýty patří tvrzení, že vpád vojsk Varšavské smlouvy byl v zásadě nečekaný. Jenže doufat není totéž co vědět. Hrozba intervence nad republikou visela už od jara. A s postupujícím časem jen sílila.
"Je až neuvěřitelné, jaké obtíže volyňští Češi zvládli, co vše vybudovali a že je nezlomil německý nacismus, ukrajinský nacionalismus ani komunismus. Ze všech hrozných ran se vždy vykřesali. Nikdy se nevzdávali a drželi při sobě," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz historička Dagmar Martinková. I o tom je její nová kniha Na pozvání cara. V Česku dnes žije minimálně 300 tisíc potomků volyňských Čechů.
Stále málo známé a tragické osudy Čechů, kteří v předminulém století osídlili na pozvání ruského cara Alexandra II. ukrajinskou Volyň, mapuje ve zkratce fotogalerie Aktuálně.cz. Do Československa se jich po druhé světové válce vrátilo kvůli perzekucím komunistů a ukrajinských nacionalistů 40 000. Dnes v Česku žije minimálně 300 tisíc jejich potomků. Včetně těch, kteří se vrátili po pádu komunismu.
