Podívejte se, jak se tvůrcům filmu Toman podařilo převést na plátno důležité osobnosti třetí republiky. Aleš Procházka si zahrál Klementa Gottwalda, primátor Teplic Jaroslav Kubera prezidenta Beneše a Roman Luknár ztvárnil Jana Masaryka. Jak vypadaly známé postavy moderních československých dějin ve filmu a jak ve skutečnosti?
Když filosof Jan Patočka organizoval v roce 1976 petici za propuštění "vlasatců" z kapely Plastic People nemohl tušit, že si tím podepisuje ortel. O rok později se Patočka stal jedním z prvních mluvčích Charty 77. Právě proces s Plastiky a tvrdé tresty, které je postihly, předcházel vzniku Charty. Občanské angažmá na obranu Plastiků, ale i v Chartě 77 ukrátilo ovšem Patočkovi život. Po vyčerpávajících mnohahodinových výsleších StB byl hospitalizován a krátce poté zemřel na mozkovou mrtvici. Patočkův pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Připomeňme si vrcholící normalizaci několika unikátními snímky z pohřbu Jana Patočky od Ondřeje Němce.
Komunistický režim poslal v padesátých letech minulého století do žalářů, uranových dolů či pracovních táborů desítky tisíc politických odpůrců - elitu národa, která stála u zrodu Československa a pak za něj po nacistické okupaci i bojovala. Režim se ji mnohaletým vězněním snažil zlikvidovat či alespoň vymazat z podvědomí lidí. I s přispěním projektu příspěvkové organizace Post Bellum - Paměť národa se mu to nepodařilo. Přinášíme fotogalerii životních osudů tří politických vězňů: Jiřího Stránského, Jitky Malíkové a Tomáše Sedláčka.
Surové zmlácení studentské demonstrace v listopadu 1989 na pražské Národní třídě bylo zlomovým okamžikem, kdy většině Čechoslováků už došla s režimem trpělivost a hlavně - přestali se bát. Připomeňte si tehdejší události v naší galerii.
Alexandr Vondra o distribuci samizdatu: "Rozuměl jsem mapám, takže mně Poláci předávali kódy míst, kde se máme setkat. Do těch kopců na hranicích jsme pak nosili batohy nacpané literaturou. S Poláky jsme si je vyměnili a šli zase dolů. Kontakt s nimi jsme potřebovali. Oni nás učili bojovat. Lidé v Československu byli předpos*aní. Zato Poláci měli v sobě étos bojovníků, inspirovali nás. Jejich texty jsme překládali a k dalším jsme se chtěli dostat. A to byl důvod, proč jsme se s nimi na hranicích tajně scházeli. Vozili nám své texty, knížky i tiskařské stroje. Pro Poláky bylo naprosto zásadní, aby v této části Evropy padl bolševik. A právě tohle byl způsob, jak s nimi spolupracovat."
Bývalý americký velvyslanec v Praze Norman Eisen ve své knize Poslední palác popsal na příběhu Petschkovy vily i klíčové události historie Československa.
Přiběhl kamarád, co dělal nosiče pian, že půjdeme odmontovat rudou hvězdu, vzpomíná spisovatel Ondřej Neff. Nakonec se musel skrývat před střelbou. V době srpnové okupace pracoval jako redaktor Československého rozhlasu. A společně s kolegy hledal možnosti, jak dál šířit vysílání. Okupanti zapomněli na existenci rozhlasu po drátě, nakonec jsme ale skončili v Nuslích ve vile italských komunistů, líčí Neff. Kvůli Československu neštěkl ani pes, byli jsme absolutně odepsaní, bylo těžké nerezignovat, dodává.
Když se Dubček vrátil z Moskvy, zlikvidoval energii, kterou národ měl, pak přišla deprese, popisuje dění v srpnu roku 1968 písničkář Jaroslav Hutka. Z domu ve Vinohradské ulici viděl, jak vojáci bočním vchodem vnikli do budovy Československého rozhlasu. Křičel jsem na ně a oni po mně střelili, ale třicet centimetrů vedle do omítky, líčí Hutka, který deset let po začátku okupace opustil republiku. První léta jsem toho litoval, měl jsem pocit, že všechno dobré, co jsem udělal, jsem tím zničil, říká písničkář. Dodáváme, že celý rozhovor s panem Hutkou najdete na www.dvtv.cz - tato část zahrnuje pouze jeho vyjádření k událostem r. 1968.
Bývalý místopředseda a poslanec KSČM Jiří Dolejš kritizuje svého stranického šéfa Vojtěcha Filipa, který ze sovětské invaze do Československa v roce 1968 viní Ukrajinu. "Pokud do toho chce vnášet ten nacionální rozměr, tak to nemá projednané ve stranických orgánech. A mohlo by to doznat nějakého stranického vývoje," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Dolejš.
Původní verzi jsem zmírnil, aby to publikum uneslo, líčí písničkář Jaroslav Hutka. Skladba Miloš a Zubatá, ve které se strefuje do současného prezidenta, vyvolala ostré reakce. Je to úsměvná píseň, stojím si za ní, Zubatá je tam jako starý křesťanský symbol, Memento mori, Vzpomeň na smrt, tvrdí Hutka. Je to osobní, je to můj prezident a vadí mi, že tu funkci nezvládá, že místo toho, aby mě a nás reprezentoval, nám dělá ostudu, dodává písničkář.
Jakou roli měl v politickém vývoji Československa let 1945 až 1948 šéf zahraniční rozvědky Zdeněk Toman? Muže, který vydíral, udával a sháněl peníze nezbytné pro úspěch komunistického puče z roku 1948 v novém filmu ztvární Jiří Macháček.
Tam venku číhá nepřítel. Jen je to dnes místo kapitalistického záškodníka muslimský uprchlík.
Václav Havel a spol. toho udělali opravdu dost, ale my jsme to nedokázali rozpracovat dál, míní novinář a spisovatel Pavel Kosatík. Havlovi se podle něj stává to, co Masarykovi. Forma zpuchřela a obsah skrz tu zpuchřelost není vidět, a to je naše chyba, říká Kosatík. Komunisté podle něj neberou demokracii vážně, pohybují se v ní jen proto, aby z toho něco měli. To, že jsou komunisté nablízku vládě, je nešťastná darda, zase to bude chvíli trvat, než se z toho systém vzpamatuje, dodává spisovatel.
V táboře na ostrově uprostřed řeky Ob zemřely v létě 1933 tisíce lidí.
Forma vítězí nad obsahem a politika obsah nemá. Dominuje technologie.
"Žít život, který nezahnívá" aneb Pár důvodů, proč si připomenout Den památky obětí komunistického režimu.
Proti komunismu bojoval za totality a dodnes je ochotný se hádat s těmi, kteří tvrdí, že dříve bylo líp. Za účast ve třetím odboji dostal Ivo Medek dekret od ministryně obrany.
Doufám, že zbohatnu, abych se vyhnul ubíjející rutině. Těmito slovy překvapil jeden čínský žák z města Chang-čou v rozhovoru, který se o víkendu stal hitem tamních sociálních sítí.
Rozhovor s literárním historikem Vladimírem Novotným o novinářce a překladatelce Mileně Jesenské, jejím vztahu s Franzem Kafkou, tragickém životě i o její dceři Janě, osudové ženě Egona Bondyho. A také o hraném dokumentu České televize Kolem Mileny Jesenské, který měl v úterý televizní premiéru.
Zpěvák Petr Fiala tvrdí, že každá doba je plná rozporů a konfliktů. Platilo to podle něj o bolševismu, platí to i dnes. "Co mě zaráží na přítomnosti a nad čím se pozastavuji, to je, kolik prázdného volného času máme. To jedeš po dálnici a vidíš jen na billboardech čokoládový festival, gastronomický festival, hudební festival. A ti lidé už jen vydělávají na to, aby nějak zaplnili svůj volný čas," říká Fiala, který se o víkendu představí se skupinou Mňága a Žďorp na festivalu Mezi ploty, kde zahrají i novou skladbu z připravované desky.
