


„Hmm, doba dřevěná je doba dřevěná...“ (2)
Takhle by asi pochvalně mručel člověk neandrtálský z Macha a Šebestové. Na rozdíl od doby ledové je ovšem doba dřevěná zdraví prospěšná. Za časů neandrtálců byly lesní porosty divočinou, o kterou nikdo nepečoval. Zato v dnešní době si můžeme vychutnávat lesy, které po několik generací zušlechťují lesáci, lesníci, vědci a tisíce dalších dobrovolníků. A stále víc, protože lesy se rozšiřují – ročně přibližně o 2000 ha.



































