Celý svět ji znal jako hrdinku, která dobyla vesmír. Sovětská propaganda po desetiletí tvrdila, že první živý tvor na oběžné dráze usnul bezbolestnou smrtí po týdnu mise. Pravda, která vyšla najevo až po 45 letech, je však mnohem krutější. Lajka neumírala jako oslavovaná průkopnice, ale v bolestech, osamocená v rozpálené kovové schránce jen pár hodin po startu.
Modrá dodávka ji měla dovézt domů, místo toho s ní zamířila do pekla. Patnáctiletá Mary Vincent přežila brutální útok násilníka, který ji připravil o obě ruce a nechal v rokli v přesvědčení, že vykrvácí. Přežila – a usvědčila ho. Jenže systém ho po letech pustil zpět na svobodu, kde znovu zabíjel. Dnes Mary inspiruje svět svými obrazy i vlastnoručně vyrobenými protézami.
Na začátku 20. století byly hodinky svítící ve tmě symbolem pokroku - působily téměř magicky a slibovaly praktičnost i moderní styl. Jen málokdo ale tehdy tušil, že za jejich jasem stojí radioaktivní prvek, který pomalu, ale jistě ničí lidské tělo. A že jeho oběťmi se stanou především mladé ženy, dnes známé jako „Radium girls“ neboli „radiové dívky“.
Když se v roce 1983 v australském Sydney běžel ultramaraton, pro startovní číslo si došel také podivně vypadající senior. Všichni kolem si mysleli, že mu již rozum příliš neslouží a na místě se ocitl omylem. Když se ale muži jménem Cliff Young podařilo náročný závod vyhrát, nikdo nevycházel z údivu.
Když si vychutnáváte Margheritu, kaiserku nebo Pavlovu, možná netušíte, že názvy těchto dobrot odkazují na významné postavy minulosti. Slavná balerína, italská královna, anglický hrabě či rakouský císař – ti všichni se stali nečekanou inspirací pro kuchaře a cukráře, kteří jejich jména spojili s gastronomickými výtvory.
Psal se srpen roku 1996, když téměř neviditelná kapka třpytivé látky sklouzla po latexové rukavici chemičky Karen Wetterhahnové. Jak moc se chvíle, kdy pipetovala extrémně toxickou organickou rtuť, stane osudovou, si ani nedokázala představit. Pouze jedna malá kapka změnila život nejen jí, ale i celé vědecké komunitě.
Rok 2025 byl plný silných příběhů, nečekaných zvratů i témat, které vás zaujaly svou bizarností či srdečností. Od inspirativních osobností přes virální fenomény až po dobrodružství z druhého konce světa — tohle všechno vás letos nejvíc bavilo od redaktorek rubriky Magazín.
Zatímco v nedaleké vesnici lidé uklízeli a chystali se na Vánoce, bílovickým lesem se před stmíváním procházeli tři muži - spisovatel Rudolf Těsnohlídek, malíř František Koudelka a úředník Josef Tesař. Mezi porosty se vydali hledat malou jedličku na Štědrý večer, místo toho však objevili něco šokujícího. Nebohé miminko. A právě k této holčičce se váže příběh prvního českého vánočního stromu.
Kdysi to byl luxusní pětihvězdičkový resort vznášející se na tyrkysových vodách u Velkého bariérového útesu. Potom sloužil třeba jako symbol sbližování Severní a Jižní Koreje. A nakonec? Rezavěl v přísně hlídané zóně. Takový byl osud prvního plovoucího hotelu na světě, který prošel transformací, jakou by nevymyslel ani hollywoodský scenárista.
Kdybyste slyšeli příběh Franeho Selaka poprvé, tipovali byste, že jde spíš o fiktivního filmového hrdinu než o reálnou postavu. Vykolejený vlak padající do ledové řeky, pád z letadla, hořící auto, propast — a on pokaždé vyvázl živý. Chorvatský učitel hudby tvrdil, že sedmkrát přežil vlastní smrt. A nakonec ještě vyhrál v loterii. Stalo se to ale doopravdy, nebo je za vším jen jeho bujná fantazie?
Rodinná dovolená snů v malajském letovisku Langkawi se změnila v katastrofu, když dvouletého Vladimira "Vova" Jakubanetského žahla medúza čtyřhranka. Ačkoliv snaha o jeho záchranu byla velká, chlapec útok jednoho z nejjedovatějších mořských živočichů na světě nepřežil.
Za zelenou bránou, mezi domy a vilkami "pražské vesnice" Bílé Hory, stojí fotbalové hřiště s hospodou, které zkušení kuchaři před časem vdechli nový život. Pod kaštany tu poblikávají světýlka, dřevěné lavice lákají k posezení, a i když vstup nepůsobí extra lákavě, uvnitř to voní tak, že nebudete chtít odejít. A proto po chvíli pochopíte, že tohle není klasický podnik u sportoviště.
"Podle prognózy jsem tu už neměl být," říká Alexandr Nosek, kterému před dvěma lety diagnostikovali agresivní nádor mozku s minimální šancí na přežití. "Rozpadl jsem se na atomy - a teď se znovu skládám. Přitom zjišťuji, co je v životě důležité a co už ne. Mám nějaké handicapy dané nemocí a možná i léčbou, kterou jsem prošel. A možná žiju spokojenější život než dřív," přiznává táta roční holčičky.
Když Radka s Honzou mluví o svém podniku Kytky pod komínem, je v jejich hlase slyšet zvláštní směs nadšení a únavy. Příběh jejich kavárny a malého ubytování ve stylu bed&breakfast - postel a snídaně - je totiž výsledkem nejen fyzické práce, ale i velké životní odvahy: a to pustit se znovu do něčeho, co už jednou museli uzavřít. Jak hodnotí své více než roční působení mezi Děčínem a Podmokly?
Začalo to jako obyčejná viróza. Teplota, únava, nechutenství. Nic, co by člověka v podzimních měsících překvapilo. Jenže po pár dnech přišlo zvracení, svědění kůže, žluté oční bělmo – a nakonec diagnóza, kterou v těchto týdnech slyší stále více Čechů: žloutenka typu A. Dva pacienti – Lukáš z Prahy a Veronika ze Středních Čech – otevřeně promluvili o svých zkušenostech s nemocí.
