Calgary - Když před třiceti lety přijel Eddie Edwards na olympiádu do Calgary, jeho zjev způsobil mezi ostatními skokany pořádný poprask. Přestože skončil dvakrát beznadějně poslední, stal se celebritou číslo jedna.
"Všichni jsme se mu smáli. Měl brýle jako popelníky, byl tlustej, se skokany neměl nic společného. Nám připadal jak komik, čekali jsme, co bude. Ale vždycky se nějak dostal dolů, ačkoliv na dopadu měl problémy zatočit. Každopádně však musel mít odvahu, to se musí nechat, když se z toho můstku vůbec spustil," vyprávěl někdejší skokan Pavel Ploc v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jenže… Medailové pořadí tehdejších olympijských závodů dá z hlavy do kupy jen málokdo, na vystoupení Eddiho Edwardse si však pamatují všichni. Zrzavý Brit s knírkem pod nosem předvedl pokusy 55 a 71 metrů a pokaždé skončil beznadějně poslední.
"Na těchto hrách někteří sportovci získali zlato, jiní překonali rekordy a jeden muž létal jako orel," vykládal šéf organizačního výboru Frank King, zatímco 100 tisíc diváků na stadionu skandovalo Eddie, Eddie.
Jako málokterý sportovec na sebe upozornil již před startem samotných her. Při přípravě na olympiádu živořil, neměl peníze, v minus pětadvaceti stupních musel přespávat v karavanu, několik týdnů strávil i ve finském blázinci, jen aby mohl trénovat. Při příletu do Calgary se mu pak rozpadl kufr a on své rozházené spodní prádlo honil po zavazadlovém pásu.
Svoji popularitu pak zúročil v reklamním a hudebním průmyslu (nazpíval ve finštině píseň Mun nimeni on Eetu, i když tento jazyk neovládal). Jako celebrita showbyznysu účinkoval v televizní soutěži Splash!, loni byl o něm natočen film Orel Eddie.
Filmaři za práva k příběhu zaplatili několik tisíc dolarů, a Eddie se tak po 28 letech dočkal "svého" filmu. A jak ho přijal? "Popis srdce a duše skokana nemohl být přesnější, ačkoliv je pravdivý jen z pěti procent," popsal deníku The Guardian pocity z promítání, které mu vehnalo slzy do očí.
