Stejně jako na olympiádě jste vypadala překvapeně, že jste na prvním místě. Byl to pro vás šokující start sezony?
Já se snažím vždycky vyhrát, ale je tolik fantastických holek ve startovním poli, a k tomu lyžařek… V tréninku nás bylo deset do vteřiny, což je na tříkilometrové trati neskutečné. Jelo se mi docela dobře, ale udělala jsem ještě dost chyb. Cestou před cílem je skok, který mě baví a pak dlouhá rovinka. A jak napadl nový sníh, tak to jelo strašně pomalu. Říkala jsem si: No tak nic, snažila jsem se, ale jede mi to pomalu, asi je to tím, že jsem si neviděla pod nohy, jak chumelilo, tak zítra je taky závod, snad si polepším. Tohle všechno jsem řešila cestou před cílem. Proto mě to dole překvapilo.
Jela jste s číslem 26 jako na olympiádě. To musí být vaše šťastné číslo, ne?
Každé číslo je šťastné. Já nejsem pověrčivá. Ale Tomas (Tomáš Bank, jeden z trenérů - pozn. red.), ten by určitě řekl, že je to tím číslem. (směje se)
Dají se srovnat pocity, které jste prožívala na olympiádě a v Lake Louise?
Já mám pocity vždycky stejné, po každém závodě. Ještě dlouho po tom, co dojedu, jsem duchem na trati a říkám si, co jsem udělala správně, co musím vylepšit. Pak teprve řeším výsledek. Pro mě je zásadní, abych měla z jízdy dobrý pocit, aby se mi podařilo odevzdat to, co jsem natrénovala. V cíli si říkám, co asi řekne Tomas s Ondrou (Ondřej Bank, další z trenérů - pozn. red.) a jak rozebereme jízdu na videu. A hlavně se těším na čokoládu, protože jí mám vždycky dole v batohu, a jedu si pro ni.
Jste první Češka po 35 letech, která v SP získala medaili v rychlostní disciplíně, jak tyto milníky vnímáte?
To jako fakt? To asi Olina (Olga Charvátová) byla ta přede mnou, že? Je dobře, že právě ona mi předávala ve Špindlu zkušenosti, když jsem byla malinká. Mám na ni veselé vzpomínky! To bych mohla vyprávět. Jsem ráda, že jí nedělám ostudu.
Závod začal o hodinu později kvůli sněžení. Jak náročné byly podmínky?
Nebylo moc vidět a hlavně to posedávání před startem je deprimující. Tomas byl přesvědčený, že závod nepustí, ale to víte, televize a sponzoři se neptají. (směje se)
Dá se prozradit, jak se měnila strategie podle jízdy kolegyň před vámi?
Já se na nikoho nedívám. Jedu Ester's line. Vždycky.
Potvrdilo se, že Lake Louise je vaší oblíbenou sjezdovkou?
Všechny sjezdovky jsou moje oblíbené. Ale tady už jsem počtvrté, takže začínám kopec malinko víc poznávat. Je krásný. Těžký. Rychlý. Dlouhý. A hlavně krásný. S Ondrou jsme udělali pečlivou přípravu. Kluci v týmu byli jak dobře seřízený stroj. Bavila jsem se před druhým tréninkem po telefonu o trati dlouhé hodiny s Robertem Trenkwalderem, šéfem sportovního programu Red Bullu, který tu byl mnohokrát s rakouským týmem a pracoval dlouhá léta s Lindsey (Vonnovou). Vybral si mě do Red Bull týmu a stará se o mě jako o vlastní dceru. Včera prý řekl svému synovi, že vyhraju. A jak se ukázalo, měl pravdu.
Je triumf hned na startu sezony velkou motivací do dalších závodů?
Je to fajn, ale v sobotu je další závod… Každá sláva trvá do půlnoci, jak říká můj děda.
