Praha – V českém šestičlenném reprezentačním týmu severské kombinace jsou letos tři stejně staří junioři, kteří budou sbírat potřebné zkušenosti v závodech Světového poháru s cílem co nejlépe se připravit na Zimní olympijské hry v roce 2018, případně už příští rok na mistrovství světa ve finském Lahti.
"Jejich příprava sice není na úrovni světové špičky, ale určitě těmto mladíkům umožní kvalitní vystoupení na mezinárodní scéně," zdůrazňuje ještě nedávný vynikající sdruženář a v současnosti sportovní ředitel svazu Tomáš Slavík.
A.cz: Není tato situace s tolika mladíky v seniorské reprezentaci něčím výjimečným?
Řekl bych, že se podařil malý zázrak, a proto i finanční zabezpečení míří na adresu těchto mladíků. Mají za sebou úspěchy na loňském mistrovství světa juniorů a teď je potřeba, aby poznali prostředí profesionálního světa. Nebudou jim chybět nutné zahraniční starty a jsou pod křídly renomovaných trenérů Vladimíra Šmída a Marka Šablatury. Jsou velice talentovaní a už letošní letní Grand Prix naznačila, že po určité době mohou být konkurenceschopní i v zimě mezi seniory. Myslím si, že za dva až tři roky by měli patřit do vybrané sdruženářské společnosti.
Neskrýváte optimismus, ale zároveň se zmiňujete o tom, že jejich příprava není na úrovni světové špičky. V čem především?
Páteří celého klasického lyžování je sportovní areál v Harrachově. Přitom na podzim byly můstky K40, K50 a K90 z bezpečnostních důvodů uzavřeny a teprve malá dotace ze svazu lyžařů pomohla k jejich aspoň nejnutnější opravě a obnovení činnosti. To se sice povedlo, ale zase jen na jednu sezonu. Doslova v katastrofickém stavu je pak světoznámý mamutí můstek. Je tedy potřeba, aby se areál po mnoha debatách i megalomanských plánech dočkal velké finanční injekce, vrátil se do někdejší podoby a toto středisko bylo opět důstojné pro přípravu a reprezentaci všech věkových kategorií.
V jakém stavu jsou ostatní můstky?
Na Ještědu jsou sice v provozu, ale pro celkovou přípravu před zahraničními starty jsou nedostatečné. Pokud jde o oddílové můstky, kde trénují děti a mládež, už také 15 – 20 let volají pro úpravách. Jde hlavně o bezpečí při trénincích, které je někde doslova na hraně, což nás nejvíc bolí.
Dostáváme se tak do nižších věkových pater. Jaké dotace jste schopni poskytnout zájemcům o severskou kombinaci?
Ve velice skromném množství. Jsme rádi, že zhruba z poloviny našeho ročního rozpočtu, což jsou necelé dva miliony korun, zabezpečujeme reprezentaci. Například juniorský tým dostává už jen část potřebných peněz, takže musí využívat pouze podmínek v České republice, bez ekonomicky náročných zahraničních startů, což je kámen úrazu.
Jaká je situace v oddílech?
Máme jich celkem deset, z nichž sedm je aktivních. Členů máme kolem pěti set. V žákovské kategorii severskou kombinaci zajímá kolem 150 dětí, ale od dorosteneckého věku se jejich počet výrazně snižuje. Chybějí především někdejší střediska mládeže. Dnes se severské kombinaci na potřebné úrovni věnují jen v Dukle Liberec a ve sportovním gymnáziu v Jilemnici. Pokud jde o trenéry, tak v oddílech je sice mají, baví je práce s dětmi a mají s nimi i pěkné výsledky. Chlapci po přechodu na střední školu však už profesionální vedení nemají.
Takže slovo peníze můžete asi skloňovat ve všech pádech...
Bohužel, doplácíme také na to, že máme menší členskou základnu a na zahraniční scéně se nám v poslední době nepodařil žádný medailový úspěch. Často jsme kvůli nedostatku peněz na pokraji propasti. Díky našim obchodním partnerům a především Dukle jsme však stále schopni absolvovat závody Světového poháru a příští rok se i přes vysoké finanční náklady zúčastníme také juniorského mistrovství světa v USA. Kluby a rodiče sice v rámci svých možností pomáhají, ale pro výkonnostní růst talentovaných chlapců to nestačí.
A s jakým přáním vstupujete do letošní sezony?
Především aby skutečně došlo ke slíbenému navýšení finančních prostředků pro celý český sport. A pokud jde o severskou kombinaci, tak aby se aspoň jeden náš sdruženář prosadil na světové scéně. Kdyby to byla medaile z mistrovství světa, tak asi nemusím zdůrazňovat, jak bychom všichni byli šťastni a jak by to celému našemu úseku pomohlo.
