Polovina třídy má dvojku z chování. Český talent popisuje drsnou školu v Rakousku

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
8. 7. 2020 11:29
Od českých fanoušků to schytává za to, že prý není dostatečný vlastenec. Nadějný šestnáctiletý akrobatický lyžař Matěj Švancer ale už téměř polovinu života žije a trénuje v Rakousku a rád by přestoupil do tamní reprezentace. Zatím jeho plány na změnu dresu odložil koronavirus. V rozhovoru pro Aktuálně.cz přiznal, co ho k jižním sousedům táhne a jak tam bojuje se školou.
Matěj Švancer
Matěj Švancer | Foto: ČTK

Je něco, co ještě může zvrátit vaše rozhodnutí reprezentovat v budoucnu rakouskou vlajku? Svaz lyžařů ČR prý dělá všechno možné, aby si vás udržel.

Já bych rad vysvětlil, že důvody ke změně nejsou v tom, jestli se mám v české či rakouské reprezentaci hůř nebo lépe. Moc si vážím toho, že mi Svaz lyžařů a Dukla chtějí vytvořit dobré podmínky. Ale hlavním důvodem pro přestup je, že trénuji plně s rakouským týmem, nemám jinou možnost tréninku, který se dá skloubit se školou.

V Saalfeldenu hodíte na gymnázium, kde studují lyžaři. Spousta sportovců řeší školu individuálním studijním plánem, něco podobného by nešlo zařídit? 

První rok mých freestyle začátků jsem s českou reprezentací zkoušel trénovat, ale není to možné, časově se téměř vůbec nesejdeme. Nemám a nebudu mít individuální studijní plán. Naše škola má pro lyžaře upravené studium, mimo sezonu chodíme do školy šest dní v týdnu, v sezoně dva dny. Zbývající tři dny máme tréninky s našim trenérem ze školy a po večerech studium na internátu, o víkendech bývají většinou závody. Máme jinak začátek a konec školního roku, prázdniny i svátky.

Nicméně podle zpráv z Českého svazu lyžařů se váš přestup do rakouského týmu prozatím odkládá. Bylo to plánované, nebo jste jen tuhle variantu odložili kvůli koronavirové situaci?

Přestup do rakouského týmu je mimo jiné podmíněn změnou občanství a k té ještě nedošlo. Důvodem zpoždění je právě koronavirová situace.

V rakouské reprezentaci je mnohem větší konkurence, je to pro vás výzva, nebo naopak jeden z argumentů pro to, zůstat alespoň pro olympijské hry v Pekingu ještě mezi Čechy?

Větší konkurence posouvá dopředu, takže určitě je pozitivní mít kolem sebe dobré jezdce. A na závody se, od určité úrovně, jezdí vyhrávat, a ne se zúčastňovat, takže je logické, že vyberou jen ty nejlepší. Mým cílem je co nejvíc se zlepšovat. K jakým výsledkům to povede, neumím odhadnout, jsem teprve na začátku.

V Rakousku i bydlíte na internátu, jak snášíte život bez rodičů?

Internát je pohodlný, bydlím na něm už šest let, vychovatelé jsou zároveň učitelé ze školy, takže poradí, když je potřeba. Máme všechno na jednom místě, sportoviště, školu, internát i jídelnu. V zimě se nám mezi budovy vejde malý snowpark, jsem tam spokojený.

Daří se vám skloubit školu se sportem?

Občas je to trošku maraton, škola nám dává podmínky ke sportovní přípravě, ale ve studiu nesleví. Ve dvě ráno jsem přijel ze svěťáku a v osm už jsem psal čtvrtletní písemku. 

Můžete porovnat, jaké to je chodit do školy v Česku a Rakousku? 

V Česku jsem vychodil jenom první stupeň základky a pak jsem nastoupil do Rakouska na víceleté gymnázium. Jsou to dva různé typy škol, nedá se to porovnat. Zdá se mi, ze známkování je v Rakousku přísnější, písemka napsaná pod 55 % bodů znamená pětku. První čtyři roky jsem byl ve sportovní třídě a i tam měl z tělocviku jedničku málokdo, trojka není neobvyklá, je to přece dobrá známka, že?

Když ji nemáte z chování…

Z chování má skoro polovina třídy dvojku. Nepostoupit do dalšího ročníku je tady běžné, každý rok pár lidí propadne. Nejenom na gymnáziu, ale na jakékoliv škole včetně základky. Například z naší třídy muselo vloni odejít šest lidí kvůli prospěchu, bez ohledu na to, jak dobře lyžují.

Počkejte, za co se tam rozdává tolik dvojek z chování?

Má ji v podstatě každý, kdo nějak, byť i lehce v průběhu vyučováni vyrušuje. Postihuje všechny ty, kteří si v průběhu hodiny něco pošeptají, či jinak narušují průběh hodiny. Návrh podává vyučující učitel a pokud se sejdou návrhy dva (od dvou učitelů), dvojka je nevyhnutelná. Existuje zde z chováni i čtyřka, tedy o jeden stupeň vice než v Čechách. Hodně dětí má jedničky a dvojky, trojka v podstatě odpovídá dvojce z chováni v Čechách. Nemyslím si, že by místní studenti byli v chováni horši než v Čechách, rozdíl je v hodnoceni, tady se opravdu známkuje všechno

Pud sebezáchovy? Každý má jinou hranici

Co musí mladý akrobatický lyžař udělat pro to, aby už v nějakých 15 letech zářil na mezinárodní scéně jako vy?

Určitě ho to musí bavit. Já jsem se na freestyle odmalička nikdy cíleně nepřipravoval, tohle byla teprve moje třetí sezona, z toho druhá, kdy jsem plně trénoval. Předtím jsem jezdil závody ve sjezdovém lyžovaní, moje první pořádné freestyle lyže jsem vyhrál jako cenu za první místo v obřím slalomu na Internationale Kidstrophy v Zauchensee. Takže pro freestyle je určitě dobré umět i lyžovat. Pomůže to lépe ustát triky.

Po vyhrané mládežnické olympiádě jste se dostal do první pětky mladých sportovců Evropy v rámci Ceny Piotra Nuruwského, což by mělo obnášet i finanční podporu, takové stipendium, pro lepší sportovní přípravu. Jak velká pomoc to bude?

Částku zatím nevím, o Ceně Piotra Nurowského jsem se dozvěděl, až když jsem se ocitl mezi první pětkou. Finanční podpora pomůže vždycky, lyžovaní není levný sport. Získání hlavní ceny by pro mě znamenalo, že moje snažení za poslední tři roky byla forma zábavy, která se finančně zhodnotila.

Když jsme u té zábavy, při pohledu na vaše skoky i pády na Instagramu se nabízí otázka, nemusí se člověk zbavit i pudu sebezáchovy?

To ne, pud sebezáchovy musí zůstat zachován. Jenom má možná každý jinou hranici…

Co na váš sport říkají rodiče, podporovali vás odmalička, nebo se o vás spíš báli a zrazovali vás?

Rodiče mi fandí, prý jsem odmalička všude skákal, tak se to alespoň snažili regulovat tím, že mě přihlásili na gymnastiku, abych se naučil dopadat. A ono se to za pár let hodilo.

 

Právě se děje

Další zprávy