S výsledky vaší juniorské party v uplynulé sezoně jste spokojen?
Za všechny komentáře nejlíp hovoří titul mistra světa Ondřeje Pažouta a bronzová příčka z tohoto šampionátu Jana Vytrvala. Mnohé napovídá i jejich umístění v anketě odborníků mezi dospělými: Pažout je druhý a Vytrval pátý. Všichni pak sbírali cenné zkušenosti v závodech Světového poháru.
Vítězem ankety se už potřetí za sebou stal Tomáš Portyk, předloňský juniorský mistr světa. Tedy zase sdruženář z vašeho týmu. Také s jeho účtem jste spokojený, nebo si myslíte, že měl na víc?
Závěrečnou přípravu a první závody promarodil, ale když se uzdravil, tak jeho forma měla vzestupný trend. Plně se soustředil na olympiádu, tam se však k němu štěstí otočilo zády. Bez nejmenší nadsázky: horší větrné podmínky při jeho skokanském vystoupení neměl nikdo. Lze říct, že určitě měl na lepší vysvědčení, než jaké si za 19. a 24. místo z Koreje přivezl. Ve vyrovnané konkurenci Světového poháru se osmkrát vešel mezi dvacítku nejlepších. Nejvíc potěšilo jedno čtvrté místo, ale hlavně potvrdil, že je na dobré cestě.
První příčku mezi juniory obhájil Ondřej Pažout. Může se brzy prosadit i mezi dospělými?
Patří k velkým talentům s nemalou šancí zařadit se mezi kvalitní sdruženáře i v kategorii dospělých. Je trochu zklamaný z toho, že se mu nepodařilo bodovat v závodech Světového poháru. Stále však i vedení našeho svazu říkám, že na mladíky se nesmí tlačit, nelze nic uspěchat. Také Pažoutova forma šla letos nahoru a věřím, že to, co se mu zatím nepodařilo, dokáže už v příští sezoně.
Co ostatní členové vaší party?
Vekou nadějí je Jan Vytrval, třetí z mistrovství světa, a po letošním určitém útlumu by se měl prosadit i Lukáš Daněk. Oba už přecházejí mezi dospělé. Juniorem pak zůstává David Zemek, který by měl mezi mladíky patřit do absolutní špičky.
Jak je složité zvládnout přechod z juniorské kategorie mezi dospělé?
Je to hodně náročné především proto, že elitní sdruženáři mají v porovnání s českými daleko lepší podmínky. To se pak odráží v jejich výborných a vzácně vyrovnaných výkonech ve skoku i v běhu. Takže třeba velice dobrý skokan a horší běžec už nemá nejmenší naději na přední umístění.
Co českým sdruženářům nejvíc chybí?
Potřebné finanční prostředky a skokanské můstky. Rozdělování peněz Svazem lyžařů není pro nás příznivé, a tak se situaci snaží zachraňovat Dukla Liberec. Protože však areál v Harrachově je už celý uzavřený a nemáme k dispozici ani další můstky, tak musíme jezdit za přípravou do zahraničí. Většinou do Rakouska či Německa, auty, sami si vaříme a pobytové náklady snižujeme na minimum.
Je sice teprve polovina května, ale pro vás už to představuje začátek přípravy na novou sezonu. Jaký je váš nejbližší program?
Se šesti sdruženáři se vydáváme na týdenní skokanské soustředění do Německa. Potom nás v domácích podmínkách a dvakrát v Rakousku čeká dvoutýdenní kondiční příprava. Koncem srpna pak začne seriál šesti závodů Letní Grand Prix.
Nejstarším českým sdruženářem je v 31 letech Miroslav Dvořák. Bude pokračovat?
Po Portykovi a Pažoutovi je to náš nejlepší reprezentant se spoustou cenných zkušeností. V posledních letech musel sice řešit různé zdravotní problémy, ale věřím, že i v příští sezoně bude platným členem české reprezentace.
