Peking - Zuzana Hejnová by měla začít sázet. "Chtěla bych běžet za 53,50 sekundy, to by mělo na zlato stačit," říkala před finále na mistrovství světa v Pekingu. Jak řekla, tak udělala. Boj o medaile se soupeřkami se dnes zúžil na boj s časem. Navlas stejný výkon, který tipovala, znamenal jasnou obhajobu titulu.

Hejnová je třetí ženou se dvěma zlatými medailemi v historii disciplíny a první, která obhájila titul mistryně světa. To se žádné české atletce nikdy nepovedlo.

"Jooooooooooooo!!!" zakřičela Hejnová, když oběhla čestné kolečko a dostala se k novinářům. "Víte, co to bylo za dřinu!" hlásila rozevlátě. "Jsem ráda, že to mám za sebou," prohlásila s českou vlajkou kolem ramen.

Cesta k titulu byla trnitá

Její věštecké schopnosti nejsou novinkou. V minulosti jí poměrně úspěšně tipovala výkony její sestra Michaela Hejnová, bývalá vícebojařka. "Teď je v Americe a nemá na mě moc čas," čertila se na oko čerstvá dvojnásobná mistryně světa.

Byl to ideální běh, který dnes předvedla. Byť cesta k němu byla trnitá. Loni celý rok nezávodila kvůli zdravotním potížím, v hale si neúspěšně zkusila osmistovku, letos na jaře se sezona nevyvíjela vůbec dobře.

"Myslím, že to bylo maximum, co jsem mohla běžet," uznala. Formu prolomila na letošní Diamantové lize v Paříži, od té doby věřila v dnešní výkon. "Ale tady to byl už třetí závod, což je hodně těžké běžet rychle," upozornila na rozběhy a semifinále.

Knedlík v krku? Forma

Přitom dnes po probuzení v ní pořádně hrklo. Bolest v krku a lehké nachlazení cítila už po semifinále, její stav se však trochu zhoršil. "Takže jsem před startem byla nervózní, není mi úplně dobře, od rána mám knedlík v krku, ale asi to byla forma, no..." usmívala se.

Když zaklekala do bloků, uslyšela pár fanoušků. Hlavně šéftrenéra Tomáše Dvořáka, který zařval do ticha. "To je hrozně fajn, bylo tam i několik českých fanoušků na tribuně, bylo hezké vidět českou vlajku," komentovala to Hejnová.

Američanky měla pod kontrolou

Nakonec stříbrná Američanka Cassandra Tateová závod pořádně napálila v dráze nad Hejnovou. "Měla jsem ji pod kontrolou. Já musím začínat pomalu, abych měla sílu v konci, na náběhu se závod nerozhoduje, tam ať si je klidně dva metry přede mnou," nechalo to klidnou Hejnovou. "Začíná se běžet od druhé překážky. Vnímala jsem ji, ale snažila jsem se mít klapky na očích a po třetí mezeře jsem ji už nevnímala vůbec," prozradila.

Vnímala i favorizovanou Jamajčanku Kaliese Spencerovou, která na třetí překážce zakopla. "To jsem viděla periferně," prozradila. Co si řekla v tu chvíli? "O jednu méně," usmála se Hejnová. "Blesklo mi hlavou, jakože dobrý," prozradila. "Při běhu vnímám okolí, ale nestíhám to vyhodnocovat."

Sedmou překážku už Hejnová přeskakovala jako první. Na osmé už i ona sama tušila, že jde do vedení. "V té chvíli jsem si říkala, že to nesmím pustit," uvedla. Těsně před cílem se podívala na obrazovku a věděla, že vyhrála. "Ale to už mi docela docházely síly," pousmála se. Před dvěma lety v Moskvě cílem proběhla se zavřenýma očima. V Pekingu také. "Nevím, vůbec netuším," neuvědomovala si první chvíle za cílem.

Odměna za rok plný strastí

Před dvěma lety také netušila, co ji čeká za rok plný strastí. Kdyby jí někdo loni na jaře po zlomenině nohy a bolavé patě řekl, že v Pekingu vyhraje, považovala by ho za blázna. "Byla jsem ráda, že můžu vůbec chodit, každou chvíli jsem stavěla a protahovala se," vzpomínala.

Situace se zlepšila loni na podzim, ale... "Už jsem trénovala dobře, jen to šlo hrozně pomalu. Ten rok pauzy je hrozně znát, když jsem se vracela do tréninkového tempa, pak do závodního, to bylo ještě horší. Ale blízcí mi věřili a já samozřejmě věřila také," povídala.

Ještě letos na jaře měla pochyby. "Ty výsledky nebyly takové, ani na tréninku jsem neběhala, jak jsem byla zvyklá. Ale zřejmě trénink byl tak postavený, začít pozvolněji od začátku a mít formu tady. Bylo to dobře načasované," radovala se. "To je nejlepší cesta. Není důvod šílet na prvních Diamantových ligách, běhat rychle je potřeba až na vrcholu," věděla.

Zkušenost může uplatnit v příští sezoně, kde bude obhajovat na olympiádě v Riubronzovou medaili z Londýna.