Bělehrad - Stal se prvním tenistou historie, který vyhrál rozhodující čtvrtou dvouhru finále Davis Cupu ve dvou letech po sobě a překonal svůj loňský rekord jako nejstarší hráč, který kdy rozhodující páté utkání ve finále hrál.

Přitom letos v zimě měl Radek Štěpánek, který příští středu oslaví 35. narozeniny, v hlavě úplně jiné myšlenky. Po operaci vyhřezlé ploténky na krční páteři se podle svých slov učil znovu hrát tenis.

V neděli v Bělehradě však stejně jako loni v Praze zvedl ruce nad hlavu na znamení zisku salátové mísy pro český tým, když suverénním způsobem (6:3, 6:1, 6:2) porazil srbského mladíka Dušana Lajoviče.

"Je těžké najít správná slova, abych ty emoce vyjádřil. Vyhrát takhle dvakrát v řadě je nepopsatelný pocit. Kdyby mi někdo na začátku roku po operaci řekl, že tady teď budu zase sedět s pohárem, vysmál bych se mu. Ale zvládli jsme to zase, zapsali jsme naši zemi do historie," rozplýval se Štěpánek na tiskové konferenci po zápase.

Radku, od založení Světové skupiny v roce 1981 jste teprve pátým týmem, který dokázal titul obhájit. Jak Vám to zní?

Stali jsme se legendami. To, že vyhrajeme dvakrát po sobě, o tom se nám vážně ani nesnilo.

Čekal jste, že oproti loňskému pátému zápasu ve finále budete letos slavit tak rychle?

Byl jsem velmi koncentrovaný, soustředěný, aby se mi povedlo to samé jako loni a zapsal náš celý tým opět do historie. Rozbil jsem jeho hru od základní čáry přechody na síť, zkracováním hry, nenechal jsem ho dostat se do tempa. První tři hry jsem sice byl nervózní, pak jsem se do toho ale dostal a hrál jsem vynikající tenis.

Jak moc Vám pomohla loňská zkušenost ze zápasu s Nicolásem Almagrem?

Tady jsem byl na rozdíl od zápasu s Almagrem favorit. Moc mi pomohlo, že jsem měl z toho pátého zápasu zkušenosti, věděl jsem, jak se na to připravit. Zatímco tehdy jsem byl před zápasem doma, teď jsem se díval na první Tomášův set, to mě nabudilo, šel jsem koncentrovaný do haly a přesně věděl, co mám na kurtu dělat.

Loni proti Almagrovi jste si půjčil od Tomáše Berdycha pro štěstí jeho potítko, opakoval jste to i dnes?

Jsem pověrčivý, takže když změnil firmu, tak jsem si tentokrát od Tomáše to potítko nevzal. Měl jsem s sebou jeho tipy na Lajoviče, které mi dal. A hlavně vůli po tom, že chceme zase získat trofej. My už na sebe ani nemusíme moc mluvit. Stačí nám se na sebe podívat a víme, o čem to je.

Dají se ty dva tituly nějak porovnat?

Vyhrát před domácími fanoušky finále je nejvíc, čeho můžete dosáhnout. Ale je zase pravda, že místy jsem se i tady cítil kvůli našim skvělým fandům jako doma.

Naopak na Srbech bylo po zápasech vidět velké zklamání, což možná způsobilo, že o Vás prohlásili, že se kvůli Vašemu výroku o Djokovičovi jako o zaparkovaném ferrari neumíte chovat...

Myslím si, že to je naopak kompliment, protože Novak (Djokovič) je teď nejlepší, je opravdové ferrari mezi tenisty. Překvapuje mě, že Srbové to berou jako známku mého špatného chování, obrovsky si jich vážím, chovám k soupeři obrovský respekt, zvlášť k mému kamarádovi Novakovi. 

Vy jste znám svou velkou oblibou Davis Cupu. Čím si Vás tak získal?

Je tady její nádherná historie, fanoušci za vámi jezdí po celém světě, inspiruje to mladé děti, které chtějí hrát někdy tenis. Když jsem poprvé viděl Davis Cup v televizi, byl můj sen si jej zahrát a ten sen se mi teď pořád plní. Za vším je láska ke hře a já budu hrát, co nejdéle to půjde. Užívám si každou minutu, tohle je můj život a chci to vydržet, co nejdéle to půjde. Davis Cup miluji od první minuty.

A není v tom Vašem snu i zlatý hattrick?

Budeme teď odpočívat, chci si ten moment hlavně užít a teprve pak budu přemýšlet o další sezoně. Teď se těším hlavně na postel (smích). A s kým hrajeme příští rok? S Holandskem doma? Když budu zdravý, chtěl bych hrát.

Svým druhým titulem jste ale už trumfli partu kolem Ivana Lendla. Nebudete si ho nyní dobírat?

My jsme je nejdřív napodobili a teď dokonce překonali. Staly se z nás dnes legendy. To je nepopsatelné. Cítím ale ke všem čtyřem obrovskou úctu, oni pro mě byli velkou inspirací vůbec hrát tenis. Takže si Ivana dobírat nebudeme, že jsme na tom líp. Když bude příležitost, tak se i my rádi po letech jako Ivan, Tomáš (Šmíd), Pavel (Složil) a pan Kodeš v Praze sejdeme a ten titul oslavíme s další generací.