Nové Město na Moravě - Přestože Gabriela Soukalová byla v závěrečném ženském závodě na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, hromadném závodě na 12,5 kilometrů po pěti střeleckých chybách "až" osmnáctá, ze šampionátu odjíždí spokojená.

V individuálních závodech chtěla být dvakrát do patnáctého místa, což se jí povedlo, navíc získala spolu s Veronikou Vítkovou, Jaroslavem Soukupem a Ondřejem Moravcem premiérovou medaili pro Česko ze smíšené štafety, kvůli čemuž týmu slíbila, že mu po šampionátu zazpívá.

"Teď půjdu ke zvukařům, takže se teprve musím domluvit, co zazpívám. Dohodli jsme se ale, že když je to mistrovství světa, tak zazpívám nějakou mezinárodní píseň. Bude to Don't speak od No doubt. Musím to stihnout před tím závěrečným ceremoniálem, ale naštěstí už to neuslyší moje spolubydlící Jitka Landová," řekla třiadvacetiletá biatlonistka novinářům po skončení závodu.

Co jste si s Jitkou udělala?
Už odjela na mistrovství Evropy, takže si musela oddechnout, že jela, protože jsem to pořád zpívala a ona to nemohla se mnou vydržet.

Jak to vypadá s trenérem Šikolou? Bude nakonec zpívat s vámi?
Trenér měl kliku, že nikdo z nás už dál nebyl do třetího místa. Sice to může napravit Ondra Moravec, ale nevím, jestli se to na něj vztahuje. Těšila jsem se na to moc, až zazpívá, říkal totiž, že by zazpíval písničku Běžím do lesa. Třeba to ale zazpívám místo něj.

Pojďme k závodu. Co jste si říkala po třech chybách na druhé střelecké položce?
Po té druhé položce už jsem věděla, že je po závodě. Běžecky mi to zase chutnalo a věřila jsem, že ty zbylé položky vestoje budu schopná podržet, ale bohužel se mi to nepovedlo. S tou střeleckou formou jsem se tady vůbec nesešla. Po té běžecké stránce je to hodně pozitivní zpráva, mohlo to být i horší a mohla jsem pochodovat.

Viděla jste vůbec, kde Vaše rány skončily?
Ty rány jsem neviděla vůbec. Mám takovou formu, že kdyby řekli, že to skončilo někde v lese, tak jim uvěřim. Souhlasím s Michalem (Šlesingrem), že by bylo lepší, aby ten šampionát za čal o dva týdny později.

A už jste si to nějak pro sebe zdůvodnila?
Snažila jsem se vydýchat, aby to všechno dopadlo dobře, bohužel někdy stačí, že si lehnete o dva centimetry vedle a najednou už jsou ty rány na druhé straně. Asi jsem prostě udělala chybu v tom, že jsem nebyla schopná zaujmout dobře tu polohu. Chtěla jsem za každou cenu, ale asi tam byla moc velká "přemotivace".

Co vás poté nejvíce motivovalo dál závodit?
Říkám, že každej závod končí až v cíli, takže i kdybych dala na začátku dvě pětky, tak se pořád snažím doběhnout. Budu doufat, že všechno zlé, je pro něco dobré a že jsem si tady naběhala kilometry navíc a že mi to třeba pomůže v tom, že kvůli těm okruhům navíc dokážu vydržet víc, než jsem zvyklá.

Celkově jste se svými výkony na šampionátu spokojená?
Doufala jsem, že po těch zdravotních problémech budu schopná figurovat aspoň dvakrát do první patnáctky, což se povedlo, takže to zklamání není. Vím ale, že velké rezervy tam jsou. Asi i ze strany kluků, což mi můžou potvrdit, cítíte, že vás to domácí prostředí podvědomě tlačí. Doufám, že se zase dokážeme příště srovnat líp, až tady zase bude Světový pohár.

Kolik Vám dal do budoucna fakt, že jste se musela naučit jezdit pod tlakem domácího publika?
Musím říct, že to bylo o level někde jinde, než ty ostatní Světové poháry. Bylo tu šílené množství diváků a ta akustika dělá fakt hodně. Tady je to hodně uzavřené a ten zvuk se nese do té střelnice. Možná to bylo i tím, že jsem věděla, že nás přijde povzbudit hrozně moc známých. To jsem zatím nikde nezažila, do toho všichni ty novináři...

Co tedy s Vámi dělá, když Vás nyní lidé na ulicích poznávají?
Bála jsem se toho a měla z toho respekt. Trenér nás ale pořád nabádal, abychom byli opatrní. Ta sláva je příjemná, ale když pak něco zkazíte, tak už to tak příjemné není.