Praha - Její maminka získala v roce 1984 stříbrnou olympijskou medaili v Sarajevu, kterou měla odmalička na očích vystavenou v obýváku. Věšela si ji prý na krk a hrála si s kamarádkami na předávání medailí.

Za dva měsíce bude mít Gabriela Soukalová šanci svůj sen proměnit ve skutečnost. Na olympijských hrách v Soči bude totiž po výsledcích z minulé sezony velkou adeptkou na to, aby získala jako první česká biatlonistka v historii medaili z Her.

"Dalším výhrám už moc nevěřím"

Čtyřiadvacetiletá vítězka čtyř závodů Světového poháru z minulé sezony, která suverénně ovládla finále seriálu v Chanty-Mansijsku (vyhrála všechny tři závody) a členka nedělní vítězné smíšené štafety v úvodním závodu nového ročníku SP si však před olympijskou sezonou medailové cíle nedává.   

"Na olympiádu se strašně moc těším, ale taky si uvědomuju, že po minulé sezoně to pro mě bude hodně těžké. Dochází mi, že teď už mě nezná jen hrstka lidí," přiznala Soukalová ještě před odjezdem do švédského Östersundu, kde ve středu (od 17:15) absolvuje první individuální závod sezony na 15 kilometrů.

"Vím, že se mi poslední zima povedla, beru to ale spíš z té druhé stránky. Byla bych překvapená, kdyby se mi ještě někdy povedlo vyhrát, já tomu nevěřím. Spíš to přisuzuju tomu, že ta vítězství byla mimořádná souhra okolností než nějaký um," doplnila téměř omlouvavým tónem.

"Když si věřím, nedopadne to dobře"

K větším ambicím ji nepřinutí ani historicky první triumf české smíšené štafety ve Světovém poháru, kterého Češi dosáhli v Östersundu v neděli.

"Z osobního hlediska beru více výsledky z individuálních závodů. V minulosti jsem vždycky jezdila dobře štafety, ale když jsem měla jet sama za sebe, tak jsem nikdy nic nepředvedla," přiznala. 

Její skepticismus prý pramení z toho, že navzdory svým pěveckým vystoupením po závodech není příliš extrovertní typ osobnosti a sebevědomý typ závodnice.

"Moc si nevěřím, je to trochu paradox. Jsem hodně skeptická, spíš jsem pak překvapená, když se něco povede. Jednou jsme si v Novém Městě věřila na střelbu. V tréninku mi to šlo dobře, tak jsem si říkala, že se to přenese do závodu. A šla jsem za pět. Vždycky když jsem si věřila, tak jsem to zkazila," uvedla Soukalová v rozhovoru pro deník Právo.

"V tak dobré pozici už nemusím být"

Na druhou stranu ji však motivuje, že v tak dobré výchozí pozici před olympijskými hrami už nikdy ve své kariéře nemusí být.

"Byla by pro mě obrovská čest získat jako první česká biatlonistka medaili z olympiády. Sport je tenký led, mohu být v takové pozici naposledy. Jednu sezonu vám to jde, jinou ne. Je to jako v životě," uznala.

Soukalová se možná příznačně vyučila oboru rytectví a medailerství, čemuž se věnuje i během své kariéry. Pracovala na medailích, které budou přebírat orientační běžci na mistrovství světa příští rok v Olomouci.

Přiznala, že ještě v pubertě plánovala, že se tím bude i živit, nakonec ji však zlomilo, že triumfovala spolu s dalšími českými juniorkami na mistrovství světa v roce 2009. Od té doby se rozhodla věnovat biatlonu naplno.

Hned o rok později jela do Kanady znovu a na Hrách ve Vancouveru obsadila 60. místo v individuálním závodě a se štafetou obsadila 16. místo. 

"Z velkého zájmu mám trochu obavy"

V té době však byla ještě neznámou dvacetiletou závodnicí, nyní si je vědoma, že na ní bude v Soči upírána velká pozornost fanoušků a médií.

"Mám z toho trochu obavy, je to pro mě teď složitější než v předchozích sezónách. Snad si zachovám ze sebe to nejpodstatnější a nebudu se zaobírat jen záležitostmi ohledně práce," věří Soukalová.

"Jsem člověk, který má rád svůj klid, a jakmile mi na něj někdo sahá, trochu mě zahání do kouta. Potřebuju prostor pro odpočinek. Když člověk žije jen svou prací, tak mu podle mě v životě jeden důležitý díl chybí," dodala.