Praha - Úřadující mistr světa v hodu oštěpem Vítězslav Veselý se začátkem února jako první z českých atletů vydal na tradiční soustředění do jihoafrického Potchefstroomu.
Především tam chtěl v teple a celkově ideálních podmínkách léčit své zraněné koleno a zjistit, zda své starty v letošní nebude muset příliš omezovat, nebo dokonce vynechat. Po více než dvou měsících se vrátil spokojený, bolest v kolenu ustupuje a tak už 18. května se zúčastní závodu Dimantové ligy v Šanghaji.
Co vám pobyt v Africe, pokud jde o koleno, prozradil?
Před odjezdem jsem byl plný nejistoty, ale pobyt v teple a pohyb na travnatém povrchu mně určitě pomohly. Snažil jsem se často běhat bosky, aby se celá noha zpevnila, takže jsem vlastně využíval mnohaleté zkušenosti afrických domorodců. O stoprocentním vyléčení poškozené chrupavky sice ještě mluvit nemohu, koleno občas bolí, ale mnohem méně, než třeba na konci loňského roku.
Co si tedy v přípravě můžete dovolit?
Pořád ještě nemohu trénovat s plnou intenzitou, hlavně v odrazech, ale třeba i v posilovně. Musím volit určité kompromisy, samotné házení však nevypadá špatně. Ostatně u oštěpu by mé současné manko nemělo být tolik znát. Teprve první závod mně však prozradí, čeho budu v letošní sezoně schopen.
Jak velké úlevy jste volil při tréninku?
Oštěp jsem bral do ruky jen dvakrát týdně s menším počtem hodů, než obvykle. Koleno jsem nechtěl víc zatěžovat, na což jsem myslel i v posilovně. Přitom jsem toho natrénoval víc, než v minulých letech, ale v jiném režimu.
Víte tedy už přesně, co vám vyhovuje?
Musí se najít správná cesta a nesmí chybět víra ve zlepšení. Zjistil jsem, že absolutní klid není optimální řešení, když se určitá zátěž vynechá, není to dobré. A v neposlední řadě je potřeba mít úzký kontakt s takovými osobnostmi, jakými jsou trenér Železný a profesor Kolář. Bez nich bych se už s atletikou asi rozloučil.
Máte už aspoň na nejbližší týdny závodní program?
Už 18. května to bude v Šanghaji ostrý start v Diamantové lize. Je to sice daleko, ale byl jsem tam už třikrát a na jejich krásný stadion se znovu už dnes těším. O dva týdny později bych se měl zůúastnit ve stejné soutěži závodu v americkém Eugene. A 17. června nechci chybět na největší domácí akci, kterou je ostravská Zlatá tretra. Teprve potom se rozhodnu o dalších startech. Letošní sezona je v případných úlevách docela příjemná, evropský šampionát je až v polovině srpna.
A jak se cítíte v pozici úřadujícího mistra světa?
Pro mě je lepší tuto pozici obhajovat, než ji dobývat. Psychika mně totiž uklidňuje, že vrcholu jsem už dosáhl. Což samozřejmě neznamená, že letošní vykročení beru na lehkou váhu, ale zda bude zase úspěšné, se teprve uvidí.
