Richmond (od zvláštního zpravodaje Aktuálně.cz) - Pár metrů před cílem rozpažil ruce a projel 260. kilometrem jako nový mistr světa. Pár sekund poté zahodil kolo a objal a políbil svoji přítelkyni.

Celý cyklistický svět ležel v tu chvíli Peteru Saganovi u nohou. A i když se zdálo, že si slovenský "Terminátor" chvilku slávy bude užívat – naprosto na pohodu - jak je jeho zvykem, po dojezdu působil trochu rozpačitě. Jako by nevěřil, že to dokázal.

Slovenský samorost ze Žiliny

Sagan je už několik let fenoménem silniční cyklistiky. Zatímco jiné týmy pečlivě plánují a snaží se pracovat na své lídry, rodák ze Žiliny je více méně samotným mužem v poli. Ať už jde o závody v barvách jeho chlebodárce, stáje Tinkoff-Saxo, nebo v reprezentaci. Umí vyhrávat na rovině, v kopci, v klasikách i etapách Grand Tours.

Tak trochu samorostem, který se moc nenechá svazovat pravidly je Sagan i ve chvíli, kdy sesedne ze svého kola. Tu plácne hostesku, která ho dekoruje, po zadku, tu poví otevřeně, co si myslí, i když by pak možná po té, co by si sám svá slova poslechl, často mluvil jinak.

Právě proto ho mají lidi rádi. I proto komentátor závodu na oficiální trase vysílání pro hosty Mezinárodní cyklistické unie (UCI), když Sagan projížděl cílem, křičel, že Sagan je nejzábavnější možný mistr světa. I proto tisíce lidí podél trati jásaly možná víc, než, kdyby do cíle jako první mířili Štybar, Kristoff, Valverde nebo kdokoliv jiný.

Fanoušci měli tentokrát smůlu

Ještě pár hodin po konci závodu, kdy už si slovenský jezdec odbyl všechny oficiality a chystal se slavit na hotelu, stály u dveří Kongresového centra v Richmondu stovky lidí doufající, že ho aspoň na chvíli zahlédnou, budou se s ním moct vyfotit nebo získat podpis.

Marně, Sagana za doprovodu policie vyvedli do jeho auta bočním vchodem. Jinak by v richmondském downtownu stál možná ještě doteď.

Tak, jak svérázně zvítězil pětadvacetiletý rodák ze Žiliny, když v posledních stoupáních ve chvíli, kdy ostatní týmy trochu taktizovaly před závěrečnou pasáží trati, zrychlil a všem ujel, tak svérázně pak i mluvil s novináři.

Už pro americkou televizi ve třech rychlých dotazech bezprostředně po dojezdu Sagan svojí nepříliš plynnou angličtinou zaskočil. To, když místo o závodě mluvil o tom, že důležitější než nějaké jeho vítězství je to, co se děje dnes ve světě.

Sagan začal na tiskovce filozofovat

Na tiskové konferenci po závodě pak měl možnost své vznešené ideje víc rozvést: "Říkal jsem to už přítelkyni před závodem, že bych toto chtěl světu říct. Prostě si myslím, že důležitější než moje vítězství a mistrovství světa je to, co se dnes děje ve světě. A to, co s tím budeme dělat. V Evropě teď není dobrá situace."

Postupem času už ale z jakéhosi odmítavého postoje k tomu komentovat, jaký to pro něj byl závod, co pro něj znamená titul mistra světa a další klasická a očekávaná témata rychlých rozhovorů novinářů se sportovci, přece jen začal rozebírat své pocity.

Celý závod byl podle něj zvláštní a nudný. "Jen jsem čekal a čekal a čekal. Když v každém kole začaly kostky, tam jsem chtěl být vepředu a hlídat si to, rovinatý okruh trati jsem odpočíval. Na konci už jsem jen chtěl něco zkusit, abych byl sám," popisoval dál jeho průběh.

"Tušil jsem, že, kdybych čekal na závěrečný sprint, asi bych to nedal. Skončil bych třeba třetí, čtvrtý. V tom jednom z posledních kopců jsem se rozhodl a zkusil to," popisoval moment, kdy nakročil k životnímu úspěchu.

Svému úspěchu nemůže uvěřit

Aspoň tak duhový dres, v němž teď bude celou příští sezonu jezdit a zlatou placku, která se mu v tu chvíli houpala na krku, pak Sagan, vítěz čtyř zelených trikotů pro nejlepšího sprintera Tour de France, přece jen označil. "V cíli jsem tomu nemohl věřit, pořád tomu nemůžu věřit," smál se.

I když slovenský tým jel závod ve třech, spolu s Peterem Saganem ještě jeho bratr Juraj a Michael Kolář, dva pomocníci k ruce šampionovi stačili. "Byli se mnou do posledního kola, odvedli skvělou práci," pochválil je.

"Kdyby nebylo mého bratra, neseděl bych dnes tady. Asi bych dělal nějaké adrenalinové, bojové sporty. Bez Juraje bych nezačal s kolem," připomněl silnou vazbu na svého o dva roky staršího sourozence.

Sagan měl na Vueltě těžký pád, po týdnu ze závodu okolo Španělska odstoupil. Uvedl ale, že stejně plánoval Vueltu "odpískat" dřív a nedokončit ji. Počítal prý tak s deseti, dvanácti etapami, po nichž by si vzal volno a připravoval a koncentroval se na šampionát.

"Byl jsem kvůli tomu pár dnů bez kola. A to mi možná pomohlo si odpočinout. Žádný závod už jsem pak nejel. Pak jsem absolvoval vysokohorské soustředění v Utahu. Stejně jsem si ale nemyslel, že bych jen z tréninku tady dokázal vyhrát," překvapilo jednoznačně nejúspěšnějšího a nejslavnějšího slovenského sportovce současnosti.

Před šampionátem si užíval pohodu

"Ty dny bez kola a na soustředění v Utahu jsem neměl moc co dělat. Byl jsem s přítelkyní, dával si dobré jídlo. Závodní absence mi asi byla motivací. A motivací mi taky byly problémy tohoto světa. To, že třeba dostanu příležitost to říct. Pokud něco neuděláme naše děti už nemusí jezdit na kole, závodit," zabředl zase do svého sdělení.

Logicky se nabízel dotaz, jaká může být další meta Saganovy kariéry. "Nevím, chci teď jít pryč, oslavovat s rodinou a kamarády, svými týmovými kolegy. Nevím, co je můj cíl," odpověděl. "Víte, každý rok mám dlouhou sezonu. Ostatní jezdci na závodech třeba jeden den jedou sprint a horskou etapu odpočívají a naopak. Já jsem neustále každý den nucený závodit," dodal.

V Richmondu ale Saganovi sezona zřejmě ještě neskončí. Do jejího konce zbývají závody Okolo Lombardie a v Abu-Dhabi. "Musím si ještě s týmem promluvit, co pojedu," podotkl.

Všichni mu vítězství přáli, i druhý Matthews

V ulicích Richmondského Downtownu už čety dobrovolníků rozebíraly bariéry u trati. V pondělí se město probudí do dalšího všedního dne. Nedělní večer byl ale ještě slovenský. Fanoušci chodili městem se slovenskými vlajkami. Ostatní závodníci v dalších četných rozhovorech odpovídali nejčastěji na dotaz, jaký je Peter Sagan mistr světa.

Všichni se shodovali, že ten nejlepší. Nebylo jediného závodníka, který by vlasáči s vizáží mušketýra triumf nepřál.

Možná až na jednoho. Australan Michael Matthews dojel druhý. K předjetí Sagana mu chyběly tři vteřiny a zřejmě jen pár desítek metrů cílové rovinky, na nichž by Slovák "vytuhl". "Není to tak, že mám radost z druhého místa, spíš jsem prohrál první. Cítil jsem se dnes, že vyhraju, měl jsem dobré nohy. Myslel jsem si, že Peter nevydrží, že ho nemusím hned stíhat," mrzelo Matthewse.

Ten ale vítězství Saganovi "nepřát" může. Oba jsou velkými kamarády. "Žijeme vedle sebe v Monaku. Moje žena je Slovenka a je kamarádkou Peterovy přítelkyně. Často spolu podnikáme různé věci," svěřil se Matthews a jako asi "miliontý" ten den objal svého parťáka.