Co se vám vybaví, když se řekne mistrovství světa 1982?
"Jako první asi bezpečnostní situace. V Kolumbii to bylo ostré i na jihoamerické poměry. Od chvíle, kdy jsme přistáli na letišti, jsme všude vídali vojáky se samopaly, naši výpravu doprovázela ozbrojená eskorta. Bydleli jsme v uzavřeném resortu za městem, vůbec jsme nesměli vycházet ven. A nebylo divu, když jsme usínali, z kopců nad námi se ozývala střelba."
Měli jste strach?
"Byli jsme mladí kluci, takže jsme z toho měli spíš legraci. Tipovali jsme, kdy asi začnou střílet po nás. Ve skutečnosti jsme si ale napětí v Kolumbii pořádně neuvědomovali, tehdy ještě nebyly dostupné informace o tom, co se tam vlastně děje. Nám jenom oznámili, že střílejí partyzáni."
A s jinými problémy jste se nesetkali?
"Jižní Amerika pro nás zas takovým šokem nebyla, přes Atlantik jsme tehdy létali docela často. Hráli jsme Interkontinentální pohár, dvakrát jsme byli v Brazílii. Ale je fakt, že Kolumbie byla přece jen specifická. V Riu de Janeiru nebo Sao Paulu jsme bydleli přímo v metropoli, tady nás ale zavezli za Bogotu, doprostřed pustiny."
A co nadmořská výška?
"Ty změny příjemné nebyly. Bogotá leží vysoko v Andách, zatímco Cali, kde jsme také hráli, je o 1500 metrů níž. Ale to bylo pro všechny stejné. Domácí měli jinou výhodu. Tehdy hrálo na mistrovství dvanáct týmů plus Kolumbie, a ta se jako pořadatel kvalifikovala hned do finálové skupiny. Přitom v základních kolech nevyhrála jediný zápas…"
A skončila sedmá. Vy desátí.
"Ano, měli jsme stejně bodů s Brazílií a Panamou. A to jsme ještě odehráli velmi těsné zápasy. Rozhodující duel s Kanadou jsme projeli o pět bodů a to Kanaďané byli tehdy velmi silní."
Zdeněk Böhm
Narozen: 3. března 1957 v Ostravě
Reprezentační kariéra: V letech 1977-1987 odehrál 250 zápasů, z toho na MS a ME 23 duelů, v nichž zaznamenal 133 bodů. Ve své sbírce má dvě medaile z evropských šampionátů: bronz z Prahy (1981) a stříbro ze Stuttgartu (1985).
Klubová kariéra: S týmem NH Ostrava třikrát titul vicemistra Československa (1984, 1986, 1987), má dvě třetí místa (1982, 1983) a jedno čtvrté místo (1985). V historické střelecké tabulce 1. basketbalové ligy Československa (od sezóny 1962/63 do 1992/93) je na devátém místě s počtem 6578 bodů.
V roce 1984 byl vyhlášen nejlepším basketbalistou Československa.
V národním týmu jste strávil celkem deset sezon. Jak na tehdejší reprezentaci vzpomínáte?
"Měli jsme super partu. Sice pamatuju nějaké tlaky zeshora, kolik má být v týmu Slováků, kolik Čechů, ale tohle jsme neřešili. Navíc jsme i měli dobrý mančaft, rok před mistrovstvím světa v Kolumbii jsme na evropském šampionátu v Praze získali bronz, v roce 1985 pak ve Stuttgartu stříbro."
Ve finále mistrovství se utkaly Spojené státy a Sovětský svaz. Zajímavé složení vzhledem k tomu, že v té době zrovna vrcholila studená válka…
"Nepamatuju si, že by se extra řešila politika, i když je fakt, že jsme na finále už v Kolumbii nebyli. Spíš se mi vybaví přísný režim, který měli Rusové. Koučoval je Gomelskij, důstojník z CSKA, chudáci hráči měli vojnu jako řemen. A to byly nějaké hvězdy! Jenže on se s nimi vůbec nepáral. Co řekl, to byl rozkaz, jak v ruských filmech."
Pojďme o sedmatřicet let dál. Co říkáte tomu, že se čeští basketbalisté konečně probili na mistrovství světa?
"Je to strašně fajn. Kluci prošli kvalifikací naprosto zaslouženě, nepomohla jim náhoda nebo klika. Na druhou stranu je strašným handicapem zranění Honzy Veselého. Byl by strašně platný, je to takové křídlo - pivot, je schopen zastat hodně funkcí nejen v obraně, ale i v útoku. Nevím, jestli to Saty sám odtáhne. Nechci se dotknout zbytku mančaftu, ale Tomáš je o několik levelů nad ostatními. O tom svědčí i to, že ve Washingtonu dostal takovou smlouvu, jakou dostal (Satoranský by měl brát deset milionů dolarů na sezonu - pozn. aut)."
A první zápas hned proti Američanům. Považujete to za výhodu?
No, jsem trochu rozpolcený. Do Číny jede až třetí americká garnitura, o to víc ale budou připraveni a nažhaveni už od prvních zápasů. Proti nadupaným výběrům USA byla vždycky výhoda hrát hned zkraje, protože jim trvalo, než hvězdy začaly brát turnaj vážně. U tohoto výběru si nejsem jistý, jestli do toho nezačnou šlapat hned od začátku.
Třetí garnitura, ale pořád jsou to špičkoví hráči…
O tom žádná. My jsme hrávali sice proti amatérům, ale byli to nejlepší študáci z amerických univerzit, jejichž kvalita je obrovská. A kluky teď čekají hráči z NBA, kde hrají skutečně nejlepší z nejlepších.
Jaká šance dáváte českému týmu na postup ze skupiny?
Kdyby bylo s Honzou Veselým, byla by velká. Nevím, jestli přijedou Turkům ti nejlepší, v každém případě zápas s nimi bude rozhodující.
