Proč jste se stala českou občankou?
Má to víc důvodů. Žiju tu pět let. Cítím se tu jako doma. A na rovinu - nemám na to reprezentovat Spojené státy. Tady ale můžu pomoct.
Byla jste někdy blízko nominace do národního týmu USA?
Nevzpomenu si přesný rok, ale na olympiádu se vždy dělala dlouhá, několikafázová nominace. Dostala jsem se jednou do toho úplně posledního kola. Kdybych prošla tam, byla jsem reprezentantkou. Takže jsem byla celkem blízko.
Hrála jste WNBA, nyní českou ligu, evropskou soutěž. Jaké jsou rozdíly?
WNBA by snad šlo porovnávat s Evropskou ligou, ale s českou určitě ne. Spousta Američanek se zkušenostmi z WNBA nastupuje v týmech, které hrají Euroligu. A opačně, hráčky z těchto klubů pronikají do WNBA. V běžných českých klubech se takové výměny příliš nedějí.
Je obecně český basketbal a český systém hry něčím speciální, výjimečný, zajímavý?
Systém vůbec výuky basketbalu a tréninků je hodně jiný. Ale jedna z klíčových hráček našeho klubu Ilča Burgrová má zkušenosti z USA, takže tomu rozumí. Specifikum českého a v zásadě i evropského basketbalu oproti americkému ve hře je snaha o rychlé přihrávky. Rychle dávat balon z ruky. Na tom je to tady postavené.
Snažíte se do USK přinášet nějaké své návyky nebo tréninkové metody?
Ne. Jsem hráčka, ne trenérka. Je na mně, abych se naučila evropský systém hry.
Jaké jsou vaše herní kvality? V čem pomůžete české reprezentaci?
Jsem agresivní, mám velké tělo, zabírám dost místa. To se hodí v obraně. Co se ofenzivy týče, jsem střelkyně.
Chtěla byste se v něčem konkrétním zlepšit?
Rozhodně v driblingu, tam cítím rezervy. A také vyšší efektivita v hlídání jeden na jednoho při obraně by nebyla na škodu. Hra se zrychluje. Bránit menší, rychlejší hráčky mi někdy dělá potíže.
Vidíte se na nějaké konkrétní pozici v nároďáku?
Asi v takové, jakou hraju v klubu. Samozřejmě se umím přizpůsobit, ale budu ráda, když dostanu šanci být sama sebou.
Máte nějaké osobní kariérní cíle? Čeho byste chtěla dosáhnout? Je pro vás Praha limit, nebo si myslíte na lepší evropský klub?
Vždy se rozhoduju po sezoně. Záměrně nemám dlouhodobý kontrakt. Každý rok si vyhodnocuju možnosti, to, jestli mě to baví, a tak dále. No a zatím jsem pět let v Praze. Záleží to vždy na spoustě okolností, atmosféře v týmu, samozřejmě na penězích, jestli si mě klub bude moct dovolit. Nové nabídky dostávám každý rok. Ale máte tu skvělé jídlo, těžko se od něj odchází…
Skutečně?
Ano. Mám své zkušenosti, bavím se s kamarádkami, které hrají basket v jiných zemích v Evropě. Jídlo, které dostanu tady v amerických řetězcích TGIF nebo KFC, je lepší než ve stejných restauracích za mořem či jinde v Evropě. Tam někdy pochybujete, zda jde o skutečné jídlo.
A co ryze česká strava?
Nemůžu říct, že bych ji zbožňovala, ale nevadí mi. Jsou to standardní věci. Polévky, řízek a brambory. V pohodě.
Opravdu působíte spokojeně…
Ano. Praha je takový malý New York. A co je důležité, je tu bezpečno. Hrála jsem v Izraeli a tam máte na každém kroku strážníky se samopaly. Znám hráčky, které působí v Turecku. Chci se ale cítit svobodně, když jdu do obchoďáku nebo třeba sama řídím auto - ráda řídím - a necítit divné pohledy. Zkrátka tady nemám pocit, že mě někdo unese.
Co vaše rodina, přátelé… Jak často jezdíte domů do USA, případně oni sem?
Dostanu se do Států tak dvakrát do roka, rodina mě tady navštěvuje častěji. Můj přítel, můj bratr…
Máte vztah na dálku?
Ano. A je to v pohodě. Horší je to asi pro něj, ale zvládáme to.
Když nehrajete, netrénujete a nechodíte do KFC, co v Česku stíháte?
Tréninky máme dvakrát denně. Mezi nimi se ráda trošku prospím. Takže přes den toho moc není. Jinak s holkama chodíme do kina. Nebo jsme taky nedávno byly v escape roomu, na laser tagu - zkrátka normální věci. A taky se učím česky.
Jak dlouho?
Asi měsíc intenzivně. Předtím jsem se trošku snažila.
K tomu vás asi přiměla i povinnost předvést se při udělování občanství…
Ano. Součástí jakési řekněme zkoušky bylo čtení, schopnost zapamatovat si text v češtině a odvyprávět ho. Další součásti té zkoušky byly některé znalosti místního práva a chování.
Snažíte se tím, že jste nyní Češka, víc orientovat v místní politice, kultuře a podobně?
O politiku se moc nestarám. A vlastně ani tak nějak celkově o veřejné dění. Pocházím ze svobodného světa. Politika mě irituje. Snažím se starat sama o sebe. Ráda si třeba poslechnu nějaké rodinné historky kamarádek a spoluhráček, čímž se člověk taky hezky dostane třeba k nějaké kulturní historii, nebo tak. Ale víc aktivně si v tom sama nic nehledám.
